Kterak feministický klub s jedním zajíčkem dobil Vysočinu

Asi v nadpise předbíhám, ale nebojte, pokusím se to vysvětlit. Loni vznikl při Maryšce literární klub a my, literáti, jsme se vydali reprezentovat na Vysočinu. Když se řekne Vysočina, taky se Vám vybaví voňavý trvanlivý salámek? A co takhle literární vysočina? Že by hromádka uzeniny zabalená v literatuře? Skoro máte pravdu. Ten salámek jsme snědli už cestou ve vlaku a tu literaturu trávíme ještě teď. Byla toho opravdu dřevorubecká porce.

Čtvrtý ročník festivalu o psaní, literatuře, autorech i inspiraci v Chotěboři zaštítil přímo ministr kultury. My jsme se zaštítili tu deštníky, tu slunečníky a hltali, co bohatý program nabízel. A nabízel toho přehršel. Ještě teď mi naskakuje husí kůže z básníka Krchovského. Ano, dostál svému jménu a nabízel poezii z krchova či aspoň blízkého okolí. Tahle porce mi bude dlouho ležet v žaludku a asi ho co nejdříve pozveme do Bohumína, abyste si nemysleli, že svět je jen růžový.

Dalším nestravitelným kouskem byla pohybová poezie. Shodli jsme se, že jí nerozumíme a asi ještě dlouho rozumět nebudeme, že jo pane kocoure, co cou rá te po hře be nech cho tě boř ských střech…!

Padl výstřel…nebojte, žádného básníka nezamordovali, to jen odstartoval maratón autorského čtení. Podobný známe už z našeho loňského Čtení na soutoku. Škoda, že organizátor nezvládl dychtivé psavce a prosadili se ti, kdo mají lokty. Za Maryšku bojovala jako lvice Dášenka Něžná a do nedychatelného sálu vdechla obláček své něžné poezie. Pořad se protáhl, přesto čas nestačil ani na všechny přihlášené, a nevešel se ani avizovaný hudební doprovod. Jako další se představilo divadlo jednoho herce s pěkným pásmem podmalovaným harfou Nejdražší rodiče, nejmilejší maminko-z rodinné korespondence K.H.Borovského. Tento pořad vyhrál cenu diváka a protože jsem pro něj hlasovala i já, tak proti ocenění nic nenamítám.

A máme na startu dalšího závodníka. Žaneta žmoulá v ruce dlouho předlouho připravovaný referát, jak vidí letošní soutěžní práce…ale co to, organizátoři běží s velkými nůžkami a nekompromisně krátí všechny příspěvky, tedy i Žanetin. Pak se slavnostně vyhlašují výsledky a předávají ceny a my jen tleskáme oceněným a stejně zatím nevíme, za co jim byly medaile rozdány. Snad někdy vyjde sborník vítězných prací. Ještě přežvýkáme koncert a budova hudební školy nás vyplivne na náměstí. V neděli konečně se můžeme prezentovat i my. V sále korzuje pár jedinců, které asi probudilo sluníčko a ostatní se marně pokouší přilákat Jarda Holeš hrou na kytaru. Naše vystoupení je patřičně oceněno (ono i patnáct párů tleskajících rukou vydá jakýz takýz zvuk) a slovenskými kolegy jsme ocejchováni jako feministický klub s jedním zajíčkem.

Zajíčkem je myšlen mlaďounký Honza z Frýdku Místku, kterého jsme jako maryšačky vzaly pod ochranná křídla. Sbohem a šáteček …a bylo toho dost.

Helena Červenková

TIP:  vytiskni stránku