|
Bohumínská básnířka, prozaička, autorka názvu pro penzion v bývalé
vodárenské věži za parkem Petra Bezruče, tajemnice občanského sdružení
Maryška i nezkrotný živel. To vše a ještě mnohem více je Helena
Červenková. V létě letošního roku si možná splnila jeden ze svých
velkých snů. Napsala příběh, který zaujal stovky posluchačů a diváků.
Helena ČERVENKOVÁ je autorkou Bohumínské taškařice - divadelní hry,
jejímž prostřednictvím si starobohumínští připomněli letošní 750.
výročí první písemné zmínky o Bogunu, která se vztahuje právě ke
Starému Bohumínu.
Heleno, pro čtenáře, kteří v sobotu 26. srpna odpoledne nemohli
být na náměstí ve Starém Bohumíně. O čem byla ve zkratce vaše
divadelní hra?
Divadelní hra? Takhle bych to nenazývala, to by se mohli někteří
divadelní mohykáni jako Tyl, Wilde … obracet v hrobě! Je to jen
hraný zrýmovaný příběh o tom, jak se v Bogunu roku 1256 setkali
Přemysl Otakar II s opolským knížetem Vladislavem a sepsali spolu
smlouvu o hranicích svých zemí. Na počest příjezdu panovníků se
místní obyvatelstvo vypraví na rynek a hoduje zde spolu s panovníky.
Do jaké míry jste při tvorbě příběhu vycházela z historických
faktů?
Z historie jsem vycházela jen okrajově. Prohledala jsem desítky
internetových stránek, abych smyšlený příběh věrohodně zasadila
do středověku a doby panování Přemysla Otakara II. O žádném jeho
setkání s knížetem Vladislavem v Bogunu se nikde nepíše.
Patřila "taškařice" k literárním počinům, který vám dal doposud
nejvíce zabrat?
Ani ne, vždyť to má do poezie hodně daleko, jen jsem potřebovala
alespoň trošku zachovat rytmus a rým - takové veršovačky naší
Kačky. Nejprve to bylo pár veršů a pak jsem stále přidávala.
Vy sama jste si ve hře zahrála?
Ano, s chutí a ráda jsem si zahrála vypravěčku a odříkala jsem i
ostatní ženské role. Specialitou tohoto „divadelního představení“
bylo, že herci nemluvili.
Co je pravdy na tom, že jste v dobovém kostýmu natáčela i
televizní pozvánku na akci?
Tak k tomu jsem se dostala jak slepý k houslím. Televizní
informační kanál, neboli bohumínská televize, chtěl natočit
upoutávku s Kamilkou Smigovou, ale ta natočila pozvání na
Léto-kruhy a tak mne hodila lvům. Nepřejte si vidět tu scénku
bez vystříhání :-) !
Co říkáte na skutečnost, že na náměstí přišli v hojném počtu
nejen Starobohumínští, ale také další diváci, kteří slovy chvály,
soudě podle kladných ohlasů, rozhodně nešetřili?
Starobohumínské musím moc a moc pochválit, že se na to dali. Já už
jsem takový šašek odmala, ale každý takovou náturu nemá a proto je
obdivuhodné, že na náměstí povečeřelo a vlastně si zahrálo na třicet
rodin. Ještě jednou veliký dík, protože bez nich by to nemělo ten
správný šmrnc!
Kolik lidí se do přípravy Bohumínské taškařice zapojilo a
jak probíhaly přípravy?
V prvé řadě jsem musela připravit veškeré texty - od informačního d
opisu Starobohumíňákům přes plakáty, scénář, rýmovaný příběh, královské
glejty … S grafickým zpracováním mi nesmírně pomohla Táňa Kaizarová
a vše tiskla Vanesta. Dalším krokem bylo přesvědčit dvacítku dalších
Maryšáků, aby si rozdělili role a pak se dostaly ke slovu kostýmy.
Nebylo jednoduché sehnat tolik dobových oděvů, takže opět musím
vyzdvihnout práci Táni, která po celou dobu Léto-kruhů šila a šila
a šila. Nesmím opomenout přípravu samotného náměstí včetně napojení
na elektrický proud a nemalé úsilí se skrývalo také za sehnáním koní,
žonglérů a dalších věcí. V tom podalo pomocnou ruku občanské sdružení
Přátelé bohumínské historie a starobohumínští hasiči. Rodina Steinová
náměstí ozvučila a chlapi navíc zapůjčili osmanskou tanečnici. Nerada
bych ve výčtu na někoho zapomněla. Samozřejmě, že nejdůležitější byl
lid vítající mocnáře a slavnostní večeře na počest jeho příjezdu.
Právě tuto „roli“ si asi stopadesát Starobohumíňáků zahrálo sami
sobě. Tak velkolepou večeři bychom nezaplatili, takže každý hodoval
za své a že se bogunští teda předvedli! Na stolech bylo navařeno a
napečeno jak na svatbu!!! Takže, suma sumárum, dvě stě zapojených …
ale já je nepočítala :-)
Z čeho jste měla po skončení celého divadelního představení
a oslav radost?
Z velikého elánu, se kterým do toho Starobohumíňáci s námi šli.
Společně jsme vytvořili nádhernou podívanou pro stovky diváků. Taky
jsem ráda, že lidi zaujaly články v Právu a Moravskoslezském Deníku
a trochu lituji, že ani jeden z nich nemám, protože ve všech
bohumínských trafikách bylo vyprodáno. Spadl mi kámen ze srdce,
že vše dobře dopadlo a jestli si myslíte, že jsem pak v neděli
vyspávala na vavřínech, tak vás zklamu. Protože se opět stěhuji,
čekal mne kýbl, hadr a hurá uklízet do vymalovaného bytečku.
|