2009/04/27 BOHUMÍN - Jeho čas, strávený na moři, se počítá na pět
let a délka cest přesáhla 200 tisíc námořních mil. Bohumínský rodák
Richard Konkolski (6. července 1943) je jedním z nejslavnějších
českých mořeplavců. Zvítězil v řadě námořních závodů, třikrát
obeplul sám zeměkouli a při svých plavbách vytvořil 12 světových
rekordů. V polovině dubna Richard Konkolski zavítal do České
republiky a do rodného Bohumína, kde se v Salónu Maryška setkal
se svými přáteli.
Který okamžik ze své jachtařské kariéry Vám nejvíce
utkvěl v paměti?
Nejkrásnější okamžiky jsem zažil v loděnicích v polském Svinoústí
a Štětíně, kde mě po prvním velkém závodu nadšeně vítaly tisíce
lidí. To byl neopakovatelný zážitek, který se do mé paměti
nesmazatelně zapsal a dodnes mám tamní neopakovatelnou atmosféru
před očima.
V jachtingu jste se stal ikonou. Mimo jiné za úsilí o
rozvoj tohoto sportu vás ocenil tehdejší prezident USA
Ronald Reagan a v roce 1999 jste se stal rovněž čestným
členem Českého svazu jachtingu. Jak vzpo-mínáte na období
velkých závodů?
Každý závod měl své kouzlo a na všechny rád vzpomínám.
Nejnáročnější byly samozřejmě sólové plavby, kdy jsem byl na lodi
sám. Tam jsem měl spoustu času přemýšlet. Závod na moři mě dokázal
neuvěřitelně nabít a zároveň vyčerpat, bylo to kouzelné.
Z Československa jste emigroval v roce 1982. Na jachtě Niké II
jste společně s rodinou odplul do Spojených států amerických.
Jaké byly vaše tamní začátky?
Před našich odchodem jsem byl v Newportu několikrát, takže pro
mě osobně to nebylo neznámé místo. Začátky ale byly samozřejmě
těžké. Já jsem angličtinu uměl, ale žena Mirka jen minimálně a
syn v té době vůbec. Museli jsme začít od píky. Prvním úkolem bylo
zabezpečit rodinu. První prací, kterou jsem si v Americe našel, byl
pomocný dělník na nemocničních stavbách. Postupně jsme se snažili
situaci stabilizovat a nakonec se nám podařilo i vyjednat půjčku
na koupi staršího domu. Ten se stal našim novým domovem.
Proč jste vlastně z Československa odešel?
Chtěl jsem se věnovat jachtingu naplno a tehdejší vrcholoví
funkcionáři námořního jachtingu dělali vše proto, abych nemohl
na vodu. Získat povolení pro závody bylo čím dál tím obtížnější.
Pověstný pohár přetekl po roce 1980, kdy se vedení svazu dopředu
usneslo, že mi nepovolí napříště žádné plavby. Na další závod kolem
světa jsem měl vyjet ve dvaaosmdesátém roce. Do jeho přípravy jsem
s rodinou vložil veškeré úspory. Dva roky jsem dřel na opravách
lodi Niké a financoval pomocníky. A teď najednou mělo všechno
končit. Proto jsem se rozhodl k emigraci.
Pod vlajkou Československa jste plul na moři i po svém odchodu
do Spojených států amerických. Poslední velký závod jste jel
v roce 1986, to už je třiadvacet let. Stýská se vám po velkých
závodech a jachtingu?
V Newportu, kde žiji, mám z okna svého domu výhled přímo na moře
a tím jsem si splnil svůj velký sen. To, co mám moc rád, tak mám
na dosah. Dnes už závodně nejezdím, přeci jen už je mi pětašedesát
a navíc závodní jachting je nákladná záležitost. Pokud je čas,
vyjedu si na lodi a fotografuji plachetnice.
Máte ponětí, co se stalo s lodí Niké I, se kterou jste jako
první Čechoslovák obeplul zeměkouli? Loď Niké k Vám
neodmyslitelně patřila ...
Niké I byla určitý čas v soukromých rukou a sloužila pro aviatiku,
při které se rozbila. Pak byla určitý čas umístěna v jedné stodole
v Rychvaldu, aby se jí nakonec ujali členové pražského jachtařského
klubu. Byla vystavena, avšak chátrala. Teď je ve skladu Národního
technického muzea v Praze. Plány jsou takové, že by měla být
uvedena do původního stavu. Při své nedávné návštěvě Prahy jsem
jednal i o tom, jak bych mohl pomoci. Dozvěděl jsem se, že
vystavení Niké I je plánováno na rok 2012.
Letos vám bude šestašedesát. Nepomýšlíte na odchod do
důchodu? Podle toho, co se o vás můžeme dočíst na internetu,
jste stále velmi aktivní.
Manželka Mirka už v důchodu je a já bych teoreticky mohl do
amerického důchodu příští rok. Podle propočtů bych ale získal
tři sta dolarů měsíčně, což je podobné jako bych měl tři tisíce
korun českého důchodu. Proto pořád pracuji od rána do večera.
Vlastním multimediální studio, ve kterém se věnuji tvorbě
dokumentů a propagaci moře a jachtařského sportu.
Do Salónu Maryška, kde jste v Bohumíně besedoval, přišlo
několik desítek lidí, včetně vašich známých a kamarádů.
Čekal jste tak velký ohlas?
Přiznám se, že jsem to nečekal a byl jsem mile překvapený.
Byla tam spousta mých bohumínských přátel a kamarádů. Protože s
některými z nich jsem se viděl po velmi dlouhé době, bylo to
srdečné setkání. Někteří dokonce přinesli staré pohlednice, které
jsem jim poslal z ciziny. Dýchla na nás krásná nostalgie.
Sledujete na dálku dění v rodném městě?
Do Bohumína se snažím jezdit jak jen to je možné už proto, že
tady mám stále maminku a bratra. Rodné kořeny nezpřetrháte, dění
v Bohumíně i v okolí sleduji alespoň příležitostně, ve chvílích
volna, na internetu a dopisuji si také s přáteli. Snažím se sem
jezdit co nejčastěji, naposledy jsem byl v Bohumíně vloni na
podzim.
Uvažoval jste někdy o návratu zpátky do České republiky,
do rodného Bohumína?
Přiznám se, že o návratu jsem přemýšlel. Ve Spojených státech
amerických ale zůstávám zejména kvůli rodině. Syn je dospělý,
má americké vzdělání i myšlení jako Američan. Nebylo by správné,
když už jsem jej do Ameriky zavedl, abych ho tam teď nechal
samotného. Richard mladší zatím o odchodu do České republiky
neuvažuje a proto to není zatím návrat aktuální ani pro mě.
ČTĚTE TAKÉ: Richard Konkolski v Bohumíně
vzpomínal na jachting, úspěchy i kamarády
ČTĚTE TAKÉ: Fotogalerie z návštěvy
Richarda Konkolského v Maryšce
|
(luk), Občanské sdružení Maryška foto: (c) 2009 Lukáš Kania |
TIP: vytiskni stránku
|