Hau khak!
V úterý bylo hnusně. Jak jsem si tak visel na stromě, pršelo na
mě, mokl jsem a vlhl- a to je pro dřevo nebezpečné. Vydržel jsem
to do odpoledne. Musel jsem si přeci poslechnout dechovčičku a
zapět si písně z nejoblíbenějších. Co se týče dětí, Savo opět
teklo proudem. Inu, Bochemie, tam to žije. Řezbáři se pustili
do posledního stromu. Park nám trochu řídne. Nevadí, příště si
necháme vyřezat nové stromy.Stavil jsem se taky do filmového stanu
k Petru Vlčkovi, děti se tam zrovna dívaly na Larryho Flinta.
Mládež je opravdu vyspělá.
Když se mi potom zimou zježila kůra, odebral jsem se k Indiánům z
Bohumína do jejich ohněm vyhřívaného týpí. Měli by si pořídit větší
okna, je to k udušení. Děti jsou Savem zocelené, ale přeci jenom
kysličník uhličitý to je svinstvo. Ale teplo bylo, a v tom teple
se šily váčky, navlékaly se náušnice, kouřila se dýmka…
Ve stanu mě pivítal Tatanka Hošče (Radek) a jeho squaw Dívka, co šije.
Tatanka byl Indiánem od narození: Sotva jsem se narodil, už jsem měl péro.
Výzdoba stanu by nepotěšila ochránce ohrožených druhů zvířat. Visela
tu kůže z pumy, havraní pařátky, píšťalka z orlí kosti, obřadní orlí
pařát, pipe bag- vak na dýmku, zdobený orlím peřím, bederní rouška,
vonná tráva, bustle- vraní pás, určený ktanci, zdobený jak jinak než
orlím peřím, tomahawk, sekera. Nejvíc mne však vyděsil pár pravých
skalpů. Skalpování prý Indiáni nesnášeli, dělalo se jim přitom šoufl.
Proč tam proto visely? Naštěstí dřevu vlasy nerostou, jsem šťastný
panák. Nakonec jsem si zakouřil dýmku čanupa wakan, kterou mi přinesla
Bílá bizoní žena a která mě spojila se zemí, nebem a jím. Moje indiánská
motlitba skončila. Pokud si chcete zakouřit po indiánsku, vyrobte si
tabák kůry červené vrby, šalvěje a svídy červené. Mňam. Zítra si ještě
zastřílím z luku a hodím si tomahawkem. Večer jsem si opět vyrazil do
letního kina, kde proběhl konkurs na bohumínskou slavici. Čtyři
kandidátky zazpívaly Olivera Twista. Nadané dívky. Vyhrála ta nejmenší
a nejstydlivější. Bohumín našel svou superstar. Večer potom konkursně
pokračoval Konkursem Miloše Formana. Raději jsem neměl ten román číst…
Dobrovolný zpravodaj zmoklý Maryšák
Formanologové
Na pondělní zahájení filmové přehlídky Forman bez formalit přijeli
dva proslulí formanologové Z Olomouce: Pavel Bednařík, dramaturg
filmového klubu Pastiche Filmz Olomouc a PhDr. Petr Bilík, pedagog
filmové katedry FFUP a znalec českého filmu. Oběma jsem jim položila
tři dotazy o Miloši Formanovi.
- 1. Proč si myslíte, že filmy Miloše Formana vyčnívají z české nové vlny? Jsou nejznámější. Nejvíce se promítají. Jsou nejpopulárnější.
- 2. Líbí se Vám režijní metoda, která využívá naturščiků - neherců? Kdo je Váš nejoblíbenější naturščik?
- 3. Kolikrát jste viděl Černého Petra?
Pavel
1. Hlavní důvod je ten, že Miloš Forman se stal uznávaným režisérem
i v Americe, byl zapletený i do nominací na Oskara. Česká tvorba se
tak vynesla díky úspěšnému americkému působení. Forman má ve
spolupráci s Passerem a Papouškem také jasný rukopis své doby.
2. Tato metoda je zajímavá s ohledem na propojení fikce a skutečnosti.
Líbí se mi Vostrčil. Forman ho jako neherce vytáhl- skvělý počin pro
český film.
3. Dvakrát. Je příliš drahé kupovat si české filmy.
Petr
1. Forman byl první, kdo se strefil do stylu. Ustál styl, který
nebyl nikde kodifikovaný. Ve stejné době se natáčel film Čestmíra
Mlíkovského Okurkový hrdina (hrál v něm Václav Sloup „rebela bez
příčiny“). Ve stejné době tedy vznikaly dva podobné filmy o rozpolcené
mládeži, generační výpovědi, řešily problémy své doby. Blablabla.
Mlíkovský natočil famózní, ekvilibristický film, který měl všechny
výdobytky moderní světové kinematografie. Mlíkovský dvanáctkrát
přepracoval scénář, použil kondenzovaný přístup. Byl realistický,
formálně skvělý, ale propadl. Forman zosobňoval naivistické chápání
věcí. Točil z jedné vody načisto. Byl srozumitelný pro diváky. Měl
jednoduchý, realistický přístup.Jednoduchost stylu odpovídala
divácké percepci.Nicméně ohlas nebyl až zase takový, jelikož Černý
Petr nemá vyústění. Film diváky zasáhl a oni nevěděli proč. Líbila
se jim ale jeho uvolněná atmosféra. Zásadní pro Černého Petra,
Formanův první celovečerní film, byl festival v Locarnu, kde film
zaznamenal úspěch evropského formátu. Pointou však je, že Forman byl
jednoduchý a srozumitelný pro diváky.
2. Tato metoda je úplně výborná a Jiří Šebánek je nejlepší.
3. Těsně na hranici mockrát a víc než mockrát.
připravila: Vendula Rulcová
|
TIP: vytiskni stránku
|