Vítejte!

Prší, prší, jen se leje, pojedeme na galeje. Pojedeme do Polska, hraje se tam dobré ska. To jsem si myslel, nakonec jsem skončil ve sladišti, kde jsem v suchu ležel celý den. Výprava do polských Zebrzydowic se konala beze mne. Vše mi ale povyprávěli. Podělím se tedy s Vámi. Pětičlenná výprava odjela v brzkých ranních hodinách. Naskládali se do auta, mezi nohy si dali neskladné didjeridoo a jeli se družit s polskou stranou. V Zebrzydowicích se konal už třetí ročník festivalu keramiky, malování, odlévání, dřevořezby a tak dál. To vše pod mottem „bez hranic“. Když přijeli, trochu zazáviděli materiální vybavení- kruhy, počítače, dílny, všude čisto. Pojedli, se starostou se seznámili, pár potentátů pozdravili, vyřezané sloupy pochválili, keramiku obdivovali a obrazům se klaněli. Potom Kuba na australskou troubu zahrál, Poláci se potěšili, nic takového zdá se ještě neslyšeli. Potom si všichni zahrát chtěli, ale nešlo to, plná bříška měli. A jak je známo bráničnímu dýchání plný žaludek dobře nedělá. U našich slovanských bratrů také místní amfiteátr viděli a opět trochu zazáviděli. Krásné místo nekonečných možností. Nicméně musím říct, že polská dřeva ani zdaleka nedosahují kvality dřev českých. Jsou to takoví neotesanci lidoví. Kam se tesají na nás!

Odpoledne už mě zase vypustili, potřeboval jsem terapii, jelikož ze skladu jsem byl trochu deprivovaný. Navštívil jsem proto filmový stan, ve kterém zcela reálně probíhal kurs dramaterapie. Nesourodá, věkově rozdílná skupina vytvořila barevný obraz a uspořádala vernisáž z vlastních těl. Skutečně zajímavé, šel jsem trochu do sebe, mám teď všechny lidi rád a jsem dřevo srovnané. Mezitím se klasicky savovalo, řezbilo, Indiáni navlékali korálky a stříleli z luku. Vše bylo v pohybu. Duhoví bojovníci zrovna batikovali. Celý týden si připravují rekvizity, které předvedou v pátek na závěrečném představení.

Vyrovnaně jsem se potom vypravil protáhnout své suky na havířovskou skupinu Camara. Africké bubny roztančily půlku Bohumína a snad i kamenného Petra Bezruče. Večer jsem se šel potom podívat do letního kina. Blonďatá dívka s kufrem tam hledala Fandu Strakoše z Bohumína. Měla outěžek, a tak se Fanóš nenašel. Sedla si tedy a shlédla film o láskách jedné plavovlásky. Obě naletěly. Inu, plavovlásky. Film mne mile navnadil, a tak jsem se do Bedrunky na Tremolo vypravil, chtěl jsem di najít nějakou rozkvetlou větvičku. Nakonec jsem si jen zatančil a šel pod strom. Už se těším na zítřek a na hasiče a Hoří má panenko a trochu i na oheň. Jsem teď přece dřevo vyrovnané.

Czesť dobrovolný zpravodaj vyrovnaný Maryšák

„Ten, který vaří kapry“

Petr Vlček (26) je dramaturgem filmové přehlídky Forman bez formalit, je studentem FFUP – oboru polonistika a filmová věda, je zaníceným gastronomem, členem Pastiche Filmz Olomouc, pozitivistiu… Narodil se v Bohumíně, kde se zapsal do dějin uvařením vánočních kaprů. Ryby si tak plavaly a malý Petřík usoudil, že je jim zima, připustil jim proto trochu horké vody a bylo to. Příprava ryb ho tak zaujala, že vystudoval později hotelovou školu. Pracoval jako číšník, pak ale usoudil, že jen tato práce ho nenaplňuje a začal studovat. Ve volných chvílích organizuje, schůzuje, pracuje a studuje. S Petrem jsem si povídala nejen o Formanovi.

Kde vznikl první impulz k uspořádání přehlídky filmů věnované M. Formanovi? Jak tě to napadlo?
To mne nenapadlo. Vyplynulo to z toho, že jsme loni v Bohumíně založili filmový klub. Když jsme ho otevírali, tak jsme slíbili, že vyvrcholí přehlídkou. Báječné je, že ji můžeme spojit s Duhověním. Je léto, letní kino- krásné spojení.

Proč padla volba právě na Formana?
Alibisticky můžu říct, protože se narodil ve stejný den jako já, 18. února. Popravdě řečeno ale proto, že jeho rané snímky v sobě nesou dobrou atmosféru, která se hodí do letního kina.

Jak se ti spolupracuje s Maryškou?
Spolupráce je výborná. Vím z vlastní zkušenosti, že organizace festivalů je hlavně o komunikaci mezi lidmi. Takže tady není žádný problém, Jen mám někdy pocit, že tím, co si tu vymyslím a připravím, jim přidělám víc práce.

Dobrá komunikace. Myslíš si, že je to tím, že jsi bohumínský rodák? Že máš slezské jádro?
Ne snad, že jsem Slezák, spíše že jsem rodák z Bohumína. Hlavně je to o tom, že všichni lidé jsou mi blízcí tím, co dělají. Jsou to pohodáři.

Nač se bohumínští můžou těšit příští rok?
Na dobré filmy, samozřejmě. Za sebe bych si přál lepší počasí.

Můžeš být konkrétní? Jaké dobré filmy?
Spíše ne, ale pravděpodobně zůstaneme v českých vodách, neboť české filmy se v distribuci shánějí lépe než zahraniční. Budu se také snažit, aby si klub a snad i přehlídka udrželi školící charakter. Dovzděláme diváky v oblasti českého filmu.

připravila: Vendula Rulcová

TIP:  vytiskni stránku