Czesť!

Den je slunečný, den je slunečný… Ach ta láska nebeská… Když se zajíc zamiluje do kozy… Díky ti Šimone. Tak se potkalo dřevo se dřevem a já se vám včera zamiloval. Je krásná, má pěkné puklinky, Myslíte si, že se k sobě hodíme? Včera to bylo úžasné, celý den jsme chodili větev ve větvi.

Ráno jsme si obešli rukodělníky. V dílně Šimonově měli opět napilno, tesali a řezali. Zdá se, že bohumínští propadli didjeridoo, vyrábí se jich šest. Trochu mě tento lidový australský nástroj děsí, když se totiž sejde soubor trubadůrů, může to pěkně zamíchat s počasím. A deště už snad bylo dost, ne? Když si trouby vytesali, za Jakubem spěchali , aby se cirkulovanému dýchání naučili a prdivý zvuk z nástroje vyloudili. Mezitím Duhoví bojovníci pořád s barvami bojovali, už se všichni těšíme na jejich závěrečný happening. Děti opět savovali, Bochemie musí zvýšit plán, i kdyby měli všichni začít pracovat. Pak jsem svou větev za rámě vzal a šli jsme si zadřevit. Brendy river band se opravdu činili, mám rád blues, rozněžní i takové dubisko jako jsem já. Potom na jeviště přilétl velmi mladý arteterapeutický soubor a předvedl to, co během dvou dní secvičil. Všichni pobíhali, houkali, točili se, lámali se, ale vypadali spokojeně. Ať žije dramaterapie, trochu se vtírám, ale prý je to metoda pro každého, tak mne snad taky zapojí. Dubová palice je ozdobou každého souboru.

Večer jsem milé utkal z lýka deku a šli jsme mrznout do letního kina. Mrznout to jsme si mysleli, vypukl požár, který malí hasiči uhasili. Naštěstí, už jsem se bál, že přijdu o své listí. Oheň a dřevo, nenene. Velmi mne překvapil věkový průměr místních hasičů, bylo jim asi sedm let. Bohumíňané zneužívají dětskou pracovní sílu. Je smutné, že na to musí upozornit až hlava dubová. Film Hoří má panenko mě překvapil taky, tam byl zase věkový průměr asi sedmdesát let. Taky že jim dům před očima ohněm leh. Večer jsme si ještě žebra dali, ohlodané kosti psům pohodili a na Ostravar do Džemující Bedrunky spěchali. Potančili, popili a společně na lože z pilin ulehli. Až se vzbudíme bude všemu konec, Duhovění skončí a nás uloží na rok do skladu pro nepotřebná dubiska, doufám, že budeme ležet vedle sebe. Bez ní nechci tlít. Poslední den si ale užijeme. Dílny obejdeme, Na dětskou tvůrčí dílničku se podíváme, film Taking Off o generačním nedorozumění shlédneme a potom květiny mezi větve vetkneme a na Vlasy půjdeme, halucinogen pozřeme a začneme se na všechny usmívat a mít je rádi a moje větev odhodí podprsenku a její suky budou venku. Už se těším. Těšte se se mnou, mám vás všechny rád…

Váš zamilovaný Maryšák

„Jsem jako kvočna“

Kamila Smigová je předsedkyní občanského sdružení Maryška, ženou, která má vše pod palcem. Povídala jsem si s ní o její práci a budoucnosti Léto-kruhů.

Liší se letošní festival od minulých ročníků?
Nejvíc mne těší, že letos je to více o tvůrčích dílnách. Lidé můžou přijít a něco si udělat. I v dešti seděly děti a vyráběly. Baví je to a to mne těší. Například řezbářská dílna. Dílka, která vzniknou končí každým rokem na krásných místech. Jeden artefakt je v Domově důchodců. Nebo třeba dřevěný medvěd, k tomu přišly děti ze stacionáře. Lehaly si k němu, hladili ho, až ho měli, vybraly si ho. Jsem ráda, že věci, které se vytvoří mají i dál smysl.

A co plánujete do budoucna? Proběhnou nějaké změny?
Plánujeme. Záleží na financích. Každý rok si říkám, že je to naposledy. Je to pro mne půlrok práce, zařizování, nervů. Jsem jako kvočna nad vším, někdy jako dráb. Každý rok bych už chtěla skončit a užít si, něco si vyrobit. Nebýt ředitelem, ale účastníkem. Trochu mne taky štvou lidé, kteří si myslí, že je festival amatérský, neuvědomují si, že je za tím spoustu práce a že lidé připravují festival dobrovolně, ve svém volném čase. Neumí to ocenit. Každopádně příští rok bude festival zase. Těšte se!

připravila: Vendula Rulcová

TIP:  vytiskni stránku