2007/08/20 - Po roce opět začaly bohumínské Léto-kruhy. Se smutkem Vám musíme oznámit, že jejich začátek poznamenal incident, kdy jedna šílenka zaútočila na účastníky i pořadatele. Podařilo se nám z nejmenovaných zdrojů zajistit její výpověď:

Jmenuji se Boďulka a bydlím v parku. Jsem bezdomovec...teda bezdomovkyně. Původně jsem bezdomovkyní nebyla, ale teď už jsem. Vydlabala jsem si takovou pěknou díru poblíž letního kina. Dneska si rvu vlasy z hlavy, který čert mě tam poslal? Že tam občas běhají a křičí děti, protože v blízkosti je hobbypark, to by mi až tak nevadilo, mám děti ráda. Ale co se děje v posledních dnech, to je k nevydržení. Začalo to v pátek tím, že mne neustále rušila přijíždějící auta. Lidi z nich něco vykládali a halekali na sebe. Z rozmístěných stojanů jsem se dočetla, že občanské sdružení Maryška zde pořádá multikulturní festival Léto-kruhy. Musela jsem se schovat, aby mé obydlí neviděli, protože lidem ani trochu nevěřím. Jak bych taky mohla? Nějaká ujančená bába objevila můj skromný byteček a přijeli hasiči a celou díru vystříkali nějakým sajrajtem a potom k dovršení té drzosti ještě ucpali vstup. Nejvíc práce mi dalo odstraňování toho závalu, ale do svého úkrytu jsem se nedostala, přenocovala jsem na stromě a modlila se, ať už konečně z toho parku vypadnou. V sobotu už se o mne pokoušel infarkt. Zase jezdila spousta aut, ta příšerná lidská banda se rozmnožila, začala stavět nějaké stany a přístřešky a zabrala skoro celou plochu za letňákem. Do toho se spustil řev motorových pil, to nějací dřevorubci si dali v sobotu sraz zrovna poblíž mého bytu a kydž jim v motovkách došel benzín, pustili se do kmenů dláty a palicemi.

Horda dětí se zabydlela na tom vybetonovaném plácku a do večera vřískala a bubnovala na bubínky a aby toho nebylo málo, nějací dospěláci se k nim přidali a bubnovali skoro do rána. Řeknu Vám, ani trochu mě to jejich křepčení netěšilo a s nadějí jsem očekávala další den, jestli už konečně zase bude klídeček. Nebyl. Opět park zaplnily desítky pořvávajících dětí, do toho jeden drnkal na kytaru až mi praskaly bubínky a abych se měla kde vyspat, musela jsem se nenápadně do toho svého bytečku prokousávat tím navršeným závalem. Když už se mi to skoro podařilo, spatřila mne ta nejvíc uvřeštěná ženština, někam zatelefonovala a zase přijeli hasiči a zase nebudu mít kde spát. Na svou obhajobu uvádím, že tohle jsem si přece nemohla nechat líbit. Vžijte se do mé situace. Nemám kde spát, nemám co jíst. Počkala jsem si zákeřně na tu babu a bodla jsem. A pak ještě jednoho chlapa a pak jsem se bezhlavě vrhla i na několik dětí. A jestli se v tom parku zítra někdo objeví, bodnu zas.

Jsem přece Vespula vulgaris -vosa obecná z čeledi sršňovitých!!!

Helena Červenková neřízená literární střela

TIP:  vytiskni stránku