V podstatě

V podstatě jsem tvůj úděl
když krásně voníš
myslím, jak přejeli dalšího chodce
na rušné křižovatce pod mými okny
a nikomu to nic nedělá jen chvíle hrůzy
a pak zase klid
Stejně klidný sem i já
když mohu být ve vlhku tvého klína
můžeš při tom třeba mlsat čokoládu
(tu máš hrozně ráda)
Tvůj byt je již zařízen docela hezky
A děti máš hezké
Tak na co mám čekat
Být tehdy nezaměstnán
asi bych v tom vlaku neseděl


Vlad Singer

Paranormální milování

Jsem sladkou chutí okouzlen
pochován pod šedivými perlami
Neznám city, slova, stíny
tma stala se mi hvězdami
(jenž zůstaly černé)

V krvi probarvené smrtí
ležím na dně černého ráje
prsty zabořené do vlasů
suchem v prachu se mi drtí
pár mrtvých brouků si tu pohraje
ve smrti, stínu, v srdci ďasů

piju vzduch
vzduch smrti

Vlad Singer

Paranormální milování

Jednu noc s tebou
(v rudé lázni chtíče)
budu milovat Tvou duši
všemi směry bez hranic
...proplouvat vesmírem

Tančit s meteory v rytmu konce
Slast vůní Tvých růžových rtů
přenést na tu uschlou růži,
jenž svírá naše těla
(v okovech světla)

nekonečné trvání
diamanty sklánějí se
naší vášni

Draci krouží kolem
- závistí chladne jejich jazyk
jsem tebou
v prostoru paranormality...


Jozef Melichar

Preskok tepla

betónová liga tieňov
catenaccio vedomostí
presila slov
moja drahá mal pomocná
predavačka snov

a potom zbesilosť

ľavým priehlavkom odcudzenia
ťa rozkopem na dobro
úplne na kúsky
pochybností
tak že nebudeš vedieť
kto si
odkiaľ si prišla
a hlavne načo to všetko

a načo to všetko?

potom možno oheň


Lucie Plocová

Noční stesky

Nesou se černou nocí stesky
Všech smutných a opuštěných
O lásce se poslouchá hezky
Já však nejsem z vyvolených

Pokaždé to tak dopadne
Zůstanu zase úplně sama
Je to už příliš nápadné
Za chvíli budu tím známa

To snad si osud zahrává
A někde schovává překvapení
Naděje novou naději dostává
Čekám jen tiše na znamení


Lucie Plocová

Víno

Víno se podivně omotalo
Okolo všech mých myšlenek
Mám v hlavě zmatek
Není to znát navenek ?

Sklenička jemně vábí
Do říše svých fantazií
Pod červeným pláštěm
Ukrývá se jed zmijí

Co v kapce neškodí
V hojnosti pak zaútočí
Rty nastavím polibkům
Svědomí taktně mlčí


Jan Albireo Kučera

Básnička do vany
18/10/2002

Chtěl bych být vodou:
spočívala bys
v mém nejtěsnějším objetí.

Chtěl bych být bublinkou:
vybrat si, kam přilnu,
a prasknutím té tam pošimrat.

Chtěl bych být žínkou:
hladit tě po celém těle
(někde bys byla obzvlášť čistá.)

Chtěl bych být zátkou:
vytáhnout se a vědět,
že za chvíli uvidím, jak se červenáš.
Chtěl bych být osuškou:
zahalit tvůj stud -
a pevně tě při tom objímat.


Jan Albireo Kučera

Důvěrná
1/1/2003

Polibků dávám ti na tisíc,
na ústa, na ňadra, krk i líc.
Těm na rty odpověz jazykem,
a důvěrnějším ruměncem.

Proč jsem já pořád ten troufalý,
kdo ti tvář v červánky zahalí?
Láska ti třeba též napoví,
při čem i já budu nachový.

IVA

Nepoučitelná

Až jednou podlehneš vzpomínkám,
až jednou zasní se tvé oči,
podléháš zvláštním podmínkám
co v minulosti se točí...

Jak chápat přítomnost?
Jak jen ji brát?
Když tíhy své máš dost
a už si nechceš hrát...

Šťasten ten,kdo sílu má
a z chyb svých se učí.
Vzpomínky vzácné uchová...
Já, nepoučitelná...mám oči k pláči...

IVA

Láska na podzim

Překřížit cestu a říct : „Tu mně máš!“,
a ženě srdce začne splašeně bít.
Ty jej zaslechneš a zbaběle utíkáš,

jí pak v prokletí necháš žít.

Když láska podzimem začíná,
kalendář bývá neúprosný k citům.
Ledová královna, ta dáma chladná a mrazivá,
zklamaná srdce přikládá ke svým rtům.

Místo voňavých barev za oknem,
jen bílo, ledovo a mrazivo,
ve tváři s nelidským úsměvem,
sleduje okolí oko ženino.

Darmo pak jaro křídla rozprostírá,
darmo zahřívá duši ženy.
Někdy to tak na světě bývá,
že city lásky bývají poraženy….


Zuzana Voznicová

Klopýtavě

skrz škvíru v plotě
na konci prázdnin
navléklé sychravo
protáhlo se do dalšího rána
a léto džbánek malovaný
na kůl minulých dní
napichuje
pro letos dokonáno

na zápraží kočka mléko pije
mrouská si a vrní
do bíloprázdna
a za okny všechno
převléká se do deštiva
do bot z listí spadaného
šustí zítřek
pak klopýtavě kráčí
od podzimu k zimě


Zuzana Voznicová

Stáří

Vrásčitě krásné
posedává v parku
smrt lehce opřenou
po boku

tak moudře
hůlkou podepírá naději
že ještě jeden den
jedno ráno

a naděje
jak stříbrný vlas
mu svítá

Jana Hornová

"Romantická"

(ironie, parodie, možná taky rep)
Když na tebe myslím
opustí mě splíny
Napadaj mě bohužel
jen gramatický rýmy
Lásky, vrásky
to už tady bylo
Tohle bude těžko
romantický dílo
Romantický díla
nelíhnou se samy
Když je necháš v počítači
Vniknou z toho fámy