Zuzana VoznicováBabí léto
podzim už otrhal své krásy
a zima fiflena už dala míry
na svůj šat
krejčí teď stříhá ze dne pruhy bílé
černou je bude entlovat
stěhovák Nebe kufry mraků
šoupe vpravo, vlevo
a dělá cestu vlaštovkám
tak trochu i těm papírovým
směr teplé kraje na nich píšou
…k jihu chce to!
vstříc světům novým
prosím jen dodržovat jízdní řád
zatímco šatnář vítr svléká břízu
česaje přitom pěšinku si křovím
v zapomenuté kuličce od rybízu
v bocích se jemně houpe léto
a nechce, nechce se mu ještě spát
Zuzana Voznicová
Papírové lodičky
Z tvých dopisů skládala bych
papírové lodičky
a poslala je vodou divokou
ať víc než-li ve mně
volnost krásná slova okusí
Co píšu já
svým prstem do tmy
žádná loďka neodnese
jen oceán noci
vylije to z břehů
do dálek
tam, kde se za bouře
milují vlny
2. Jan Albireo Kučera
Sochař
19/6/2004
Předstírám práci sochaře,
hnětoucího z hlíny tvar tvých ňader,
ačkoli už dávno
dosáhl dokonalosti.
Moje dlaně
se však od nich
nemohou odtrhnout.
Jan Albireo Kučera
Krása
19/9/2002
U jiných jsem opěvoval
jejich oči
vlasy
ústa
ňadra
U tebe také
milá moje -
(někde vzadu ve frontě)
ale zbožňuji
tvou něhu
odvahu
imaginaci
obětavost
všímavost
3. Daniel Novotný
Jdu domů
poslední kapka dopadla na korunku
již není čtenáře ani písaře
vždyť všechno je ve všem, nemyslíš?
mám už zrnko z té zahrady
kde si neokoralá světla předávají hudbu
sedím kdekoli
hledím na nebe plné hvězd
a nebojím se, že mě divadlo chytí
vždyť ono se to nechá
tak rádo zmizet :-)
Daniel Novotný
Pohled
před očima
se ti vznáší krystal
maluješ na něj
štětcem svých nálad
přes krystal vidíš
okolní roviny
můžeš ho otáčet
čistit, barvit
který vidíš
odstín světa
závisí na nastavení
drahokamu duše
až bude šperk čirý
jak průhledné vakuum
uvidíš vše pokrčíš rameny
a znova sáhneš k barvičkám
4. Josef Dýc
Fluidum
DIVNÁ CIRKUSOVÁ SAUNA
Proč jsem tohle dívčí klauně
musel potkat zrovna v sauně...?
Přišla jako Jengibarov
pod šapitó z horkých pryčen
Černý klín si vyšel na lov
bez masky a nenalíčen
Když si sedla beze slova
do boďáku prostěradla,
má kutálka cirkusová
v půlce tuše „ahoj“ zvadla
Protáhla se...ještě...znova,
vypjala se drobná ňadra
Místo řevu: Opakovat!
hlava do dlaní mi spadla
5. Helena Červenková
Dárek
11.9.2005
Dostala jsem kytici od muže
žádnou vzácnou orchidej či růže
s kyticí přeháním-jen květ jediný
(ženy rády dostávají květiny)
Abychom si nic nenamlouvali
taky ten muž byl poněkud malý
Podal mi květ z louky utržený
a jal se dobývat srdce ženy
Usmál se na mě jako sluníčko:
na, kytička pro tebe, babičko
Helena Červenková
Kouzelná věta
25.9.2005
Čekala jsem na ni roky, či desítky let už?
Jsem jako v transu, vyznal se mi muž
Ta věta je nad všechny jiné
hlava se točí
srdce jihne
Slyším snad všechny zvony světa
když zní z jeho úst ta kouzelná věta
Horkost a zároveň mrazí záda
Díky vnoučku
i já tě mám ráda
6. Renata (hvězdička malinká)
Podzimka
Na vlaštovčích křídlech
ve větru letím
jako blázen
na horské dráze
počítám barvy
co kolem poletují
je podzim
a ptáci z nebe pláčou
že musí odletět pryč
z tohoto kraje
kde slunce zamyká své paprsky
na devět západů
září nezáří
říjen tluče na vrata
a pak listopad
otrhá všechny listy
Renata (hvězdička malinká)
Modrou hladinou
Modrou hladinou
jemně třpytivou
řasami prorostlou
se brouzdám
a zpívám
s písničkou
zvonivou
uplavou
všechny svízele
jsou pryč - zmizelé
Modrou hladinou
s tichou ozvěnou
krásou zářivou
na dno padám
tóny skládám
...
7. Iva
První milování
Slunce sálá a vítr fouká,
v podpalubí vzduch se chvěje.
V hlavě to bouří, loď se houpá,
jen neznalý neví, co se děje.
Na širém moři loď zakotvila,
zmámená zpěvem sirény.
Bohyně Héra Dia poprosila,
ať oblaka bouří jsou zamčeny.
Blankytné nebe rudě se barví,
vlna uspokojení nitro zaleje...
Loď ve větru se už neklátí...
Racek na stožáru píseň zapěje...
Iva
Muž pod jabloní
Ááách, zas tu máme krásný den,
hovím si v trávě pod jabloní.
Tiše sleduji čmeláčky jen,
jak jeden druhého honí.
Jak hezky je ve stínu
v této odpolední chvíli
a sledovat celou hodinu,
obláček, jenž na obloze sílí.
Milá pampeliško, cítím vůni tvou...
Hergot, co to kecám, vážně blbnu.
Můj obdiv patří jen pro tu jednu.
Stará dnes vaří svíčkovou!!...
8. Jakub P.Malý
Večerní requiem
Telefon mlčí…
Už asi ležíš se svým mužem.
Už jeho ruce pálí,
kde moje hladily.
Možná se také bráníš vzpomínkami…
Já ještě jako před chvílí
klečím na trávě v cípku lesa,
nebe se mračí, dolů klesá.
A nebo to my stoupáme
až k výšinám, jež tušíme,
slibujeme si
a neznáme?
Večerní bouře hraje requiem
dnešnímu odpoledni.
Nezbývá než si říct,
tak se hochu zvedni,
svou touhu, něhu pošli zpátky
do virtuální nepohádky
a padej domů za svou ženou
udělat RESET
a (možná)
zapomenout.
Jakub P.Malý
Voňavé schůdky
Polštář ti voní podzimem,
jak visel venku na šňůře,
tvůj parfém jemným odstínem,
podobný ženě po kúře
v páře a finské vodní lázni,
mě přivádí až k extázi.
A to jsem teprv u tváří,
o metr níž se nejspíš zblázním
9. Martin Kašný
Opavsko – Jesenická anabáze
25.11.04
Vítr, co ti smočil vlasy odnesl i lyžujícího vypravěče
tvých nevšedních příhod tebou tak specificky podávaných.
A říkám to správně, když tvrdím že neoznamuješ,
nýbrž že se ptáš.
A muži neradi jsou tázáni zrovna když:
myjí nádobí, sedí u televize, onanují.
Podotýkám – ač nejsem tvým nejlepším podotýkatelem –
že na zimu jsi oděna docela spoře
ty sandály mi neladí a tak si sundáváš ponožky
No – to už je lepší potvoro
To mě dycky dostane,
když na mě vystrkuješ prstíky
Taktéž je příjemné
když vlasy z okna vlaku vlají.
Jsou čechrány.
Ty méně pevné opouštějí kořenové váčky
neb jejich konečky již dávno rotují v ložiskových skříních
zadního podvozku předposledního vozu
(na mé přání sedíme hned za lokomotivou abych mohl naslouchati když pro sebe si mumlá)
V očích ještě pod víčky se probouzíš (nebo usínáš) a zjišťuješ zda-li to není sen
pak s si s úlevou oddychneš.
Je to jen banální realita.
Martin Kašný
Deštivé sny
Mám zkaženej celej den
V noci honil mě další sen
o tobě
když říkala jsi:
„Být s tebou“
Kecy! Samé kecy!
Ráno otevřel jsem oči
A ty jsi byla pryč!
Rád bych zůstal v tom snu s te
nikdy neotevřel oči
Ale to nejde
Ráno se vracet do reality
Do té ubohé naivity
Že snad …
Jdu ven
Kouřím
Venku prší
Ulice budou alespoň na čas čisté
až déšť spláchne špínu a prach
bude vzduch čistý a bude vonět
Prší, a já doufám, že jsi doma
Doma u svých gramofonových desek
10. Zdeněk Munzar
Moře
Rád poznávám moře
V každé z jeho tváří
Dnes už vím
Jak jeho vnady obnažit
Bývám námořníkem
A svou jachtou
Brázdím jemné tělo vody
Po křivkách vzdutých vln
Nechávám se unášet
A přídí líbám jejich údolí
Bývám hledačem pokladů
A nořívám se
Do lůna tichých hlubin
Splývám spodním proudem
Do divokých vírů
Skrytých klidnou hladinou
Bývám moři vichřicí
A rozběsním ho k přílivu
Do zpěněných bílých hřebenů
Pak se stávám útesem
A unavený příboj
Se přeze mě láme a přelévá
Poznávám moře
V každém z jeho rozmarů
A o poznání víc
Ctím a miluji moře
Po svém boku!
Zdeněk Munzar
Archeolog
Nevstoupíš dvakrát to téže řeky :)
Střípek ke střípku
Pomalu střádat
Pak zvolna dávné
Puzzle skládat
Bývalá krása
Znovu ožije.
Ano, ty spáry
Budou znát
O to však víc ta
Váza bude vzácná
A v těch spojích pak
Se těžko znovu rozbije.
11. Václav Kummel
Báseň sám sobě.
Slzy očí schovává tráva
píši báseň sám sobě
obcházím kříž
a kámen rozbil stín
v zahradách
jejich světlo pálí do kůže.
Vzpomínky oken stojí v pádu
prázdný byt ukrývá rozbité lampy
papír krotký jak dech
z trávy je popel minulost času
dejte mi křídla podzimu odložená. . .
dopsal jsme báseň sám sobě.
Václav Kummel
Touha.
Vonící kouřem a křídla sťatá lží
jehla ubodala ruce
křehká a ostrá
nezkrotná jak touha
s bitvou trnů.
Sny zrozené tekutinou
zavřená smrt
přišla blíž pokleklá a pohozená
křičíc naplno v tepnách.
Hlava v zrcadle hledá ráno
tak blízko než vrátí se
další vpich.
12. Vlad Singer
Romantické vzkříšení
v zahradách nasycených kostmi
mých nespoutaných lásek
projel traktor s pluhem naděje
na mém mrtvém těle ubylo pár vrásek
a srdci zmizely výmluvy, že se nic neděje
...
asi otevřu víko od rakve
podívám se
kolik kytek uhnilo ve váze
kdo z rodiny přibyl
a pak půjdu za ní...
brigádníci z márnice
připravili mému tělu hygienu,
i přesto cítím na bedrech
skvrny z ukáplého rumu
...jak žalostné...
v zemi byl klid
rozený ráj
hmyzu dal jsem slib,
že zas se vrátím...
aj !
jsem bos
Ti ulejváci mi nedali boty !
...už ji vidím
umírněná anarchistka
se srdcem včely
proudí z ní myšlenky,
o které ráda se dělí
sladký úsměv
oslazuje med,
co z úst v mžiku bych sněd
kytkou z vázi
pohledem živého
doufám v lásku
...
tiše
bez
bot
Vlad Singer
Slzy nad hrobem
Jemnými doteky hladím mlhu
skrývá taje touhyplné vášně
V přízemí noci, ve vůni pelyňku
stírám mrtvé slzy
nad hrobem dávné vzpomínky
Přikládám lotosový květ,
jenž spatřil žár slunce
Kapkou krve uctím duši tvou
...má poslední slova zakrývám pohledem
do tvých černých očí
13. Lucie Plocová
Nepolapitelná
Náhodné setkání
V ovocném opojení
Telefon vyzvání
Čeká se na spojení
Naslouchá sluchátko
Něžnému souznění
Pochopíš za krátko
Malířské umění
Obrazy ti zůstanou
Na zdi i v hlavě
Postáváš za branou
Zavřenou teď právě
Dál nikdy nevstoupíš
Tam jinak žijí
Doufáš, že uchopíš
To, co tě míjí
Lucie Plocová
Uhádaný
Netápej ve svých myšlenkách
Vždyť pravdě se vzdaluješ
Neodháněj od sebe tu
Kterou přec tolik miluješ
Proč šlapeš si po štěstí
Botou přetěžce kovanou
Vždyť chceš ji políbit
Tak neříkej „na shledanou“
Opusť záludný labyrint
Nápadů nebezpečných
Udělej to nejjednodušší
Zanechej hádek věčných!
14. Dáša Čížová
Jelen v říji
Ach milý,
jsi impozantní
žádoucí, roztoužený
rozvášněný
až po okraj mízou samce
naplněný
jako jelen v říji
škoda, že tvé paroží
se na zcela jiné hlavě skví
škoda, že tvá jedinečná ozdoba
není pro tvou ušlechtilou
hlavu stvořená
škoda
jelen v říji
z něhož každá laň
rozpálená touhou šílí
ale bez paroží?
nevím, nevím
či ti která tělo své
k tvým nohám složí.
Dáša Čížová
Jelení říje
když na muže přijde jelení říje
stává se z něj neposedný rarášek
kterým ta spousta hormonů touhy
od večera do rána šije
doma se stává nevrlý
jako starý jezevec
a hledá si svou novou laň
kterou by připravil o věnec
ale přesto jelení říje v muži
touhu po naplnění vzbuzuje
a také možná závist přichází
tak, jak se stářím
živelnost projevu
do pryč odchází.
jelení říje
ať stále žije
třeba jednou za rok
ale ať se stále opakuje
přeju vám to muži
i nám ženám
buďte jako jeleni v říji
provoňte Přírodu
tou touhou po novém zrození
15. NightRunner Žebrák
Ve dlaň mu vtiskl peníz kdos,
slepému starci proti krčmě,
v zahradě kdesi vzlykal kos…
„Ze skály lásko radši strč mě…!“
Tak napůl k sobě, napůl k ní,
hovoře básník v agónii,
doufaje, že se rozední,
že odpustí mu jeho viny…
Ve dlaň mu vtiskl peníz kdos,
slepému starci na nábřeží,
zkus jíti jednou světem bos,
když z těžkých mraků bolest sněží.
NightRunner
Nevěrná
Ve vlnách něhy moje oči hladíš,
protla se těla jako cesty naše,
dva životy, dva osudy, plaše...
Líbám Tě na tvář a níž...
Rdíš se i ve tmě, tajemství mé křehké,
odlesky studu zrcadlí Tvou krásu,
opojen tisknu, beru kolem pasu,
sladké Tvé já, poddajné a hebké…
Po nahém těle mihotají stíny...
Však kdesi uvnitř - ostrá břitva viny...
16. Ladislava Lopraisová
Sedmero klíčů
Prolog
Co bran a co klíčů,
jen někdy jaksi nevíme co snimi
a jindy nemáme ten správný
někdy je nejsme schopni použít
a jindy ani nalézt
někdy se prostě zlomí
pak naskýtá se pohled dvojí
před a za branou
sedmero klíčů brány otevírá
možnosti vrátit se tam odkud jsme vyšli
prvním snad je klíč pochopení,
že bez Lásky návrat možný není
druhým je Víra která otevírá další bránu
k poznání , že věrnost
je zasvěcení bez toho Lásky není
třetím klíčem je Naděje
která nás živí na cestě
čtvrtým klíčem Moudrost je
bez té nikdo neuspěje
pátým klíčem je poznání
že důležité je nejen odhodlání
ale taky konání
pomoci i obětování
šestým klíčem je pochopení
že jedno jsme
a tím posledním
že odevzdat musíme všechno
LÁSCE
K PROMĚNĚNÍ
a opravdu nic si nenechat
sedmero klíčů brány otevírá
Ladislava Lopraisová
žárlivost
Žárlivost
bouře , smršť , uragán.
Oheň , který ničí
nemá nikdy dost
je dvou - prý třech
a přeci ničí.
17. Jeanne Hornová
Žádost o lásku
Nedávno moje srdce poslalo žádost
a v jejím záhlaví bylo tvoje jméno.
Ve věci proloženě svítila věta
„Žádost o lásku“.
Mé oči ti ji poslaly doporučeně,
v obálce s proužkem jejich barvy.
Do vlastních rukou, nebo spíš
do vlastní duše.
S odpovědí sis dal na čas,
ostatně na úřadech to tak chodí.
Řízení jsi rutinně prodloužil
na šedesát dnů.
Na druhé straně srdeční přepážky
klidně čekáš, až přijdu na řadu.
Nechci být další kartou v tvém šuplíku,
tak žádost raději stornuji.
Jeanne Hornová
Hlasová schránka
V hlasové schránce mého podvědomí
zůstává tvůj vzkaz…
Zoufale hledám bod na svém těle,
který maže zprávy.
Zapíná se mi však funkce
pro opakovaný poslech.
18. Marta Gelnarová
Zprávy o stavech duše
Štěstí
A tak tu stojím tichá, pokorná, nevyslovená...
Nesu ti chléb a sůl a toužím, abys vešel.
Chtěla bych zpívat – neumím.
Jen řasy mi vlhnou vláhou, která se jmenuje štěstí.
A rtům chybí slova.
Tak ti kladu na práh jen touhu svých snů,
vůni tvých vlasů, teplo tvých dlaní.
a všechno to, co nazývám dnes životem.
Chtěla bych být chlebem a solí.
Chlebem tvého domova, solí tvé země.
Přijmeš tyto dary?
Rtům chybí slova. Chtěla bych zpívat-neumím.
Řasy mi zvlhly vláhou, která se jmenuje štěstí.
Vyznání
Zpívám ti, lásko, píseň života.
Protože ty ho naplňuješ po okraj.
Jsi něžnost sama - a zázrak tušení.
Jsi návrat do šťastných dob dětství,
Jsi lék na bolest a trápení.
Jsi píseň, kterou žiji ve snění.
JSI.
A to je dobře. Ty mé flétnové vábení.
Stále...
Stojím v úžasu nad každým novým setkáním.
Objevuji v tobě svět a sebe.
Jsi mé zrcadlo a já – jako hladina řeky
ti také vracím tvoji podobu.
Štěstí člověka může být prosté a tiché.
Stačí jen žít svou lásku,
a neptat se na vteřiny, hodiny, dny a roky.
Když stále trvá, léty nešedne,
ale rozkvétá
modrou barvou čekanek...
19. Jana Hornová
Rada
pavouček tkal svou siť dokola
zafoukal vítr-najednou spad
taky si bavlnku života zaplétám
než přijde vítr
poraď mi pavoučku, poraď mi jak?
Jan Przybyla
20. Lumyniscence *
Za jabloň prosí plaňku
a studnu za studánku,
na krok ti mlha zpívá
a lesem hoří hříva
v sypké roletě.
Podkovou koně bosí
cinkavě zlato kosí
na zimomřivá líčka
ti bříza ranhojička
dýchá o létě.
A kdybys byla nahá
pak nachu vlajkosláva
na obzor mezi stromy
tvá krása nebe zlomí
rýhou v paletě.
*To není hrubka, nýbrž slovní hříčka
Jan Przybyla
Ohně na svazích léta
Až bude mlha zvláště hustá,
zaklepej u mě na dveře,
pootevřou ti moje ústa,
pokloní se tvé nádheře.
Jen přijď a nic se neostýchej,
přijď na začátku podzimu,
až upoutá tě dýmu píseň
a budeš toužit po vínu.
Jen zaťukej u mého stromu,
dej chvíli zapomenout rtům,
tvé nohy klenou metaforu,
opadám ti až k chodidlům.
Jan Przybyla
Pastýři zlata a prvních rukou
Z toulce mlhy
trčí šípky
a vlys rokle,
ustaraně
strmí suchá
líska.
Pojďme prosit
za ty dlaně,
až se budou
křehce z ticha
stýskat.
Jeřabiny.
Maminčiny.
21. Václav Franz
Tma
Jak asi vypadá konec světa
Ukazováčky pochodní trčí do nebe
Jejich životy měří přesýpací hodiny knotů
a tma
a člověk ...
a naděje
že zítra
možná už dnes
dnes večer
se lidstvo vzchopí
k reparátu
Václav Franz
Vzpomínka
Záložka
dávno zapomenutá na straně šest
Ostří času
rozkrojilo bochník osudů
Dvě nespravedlivé poloviny
Svět z trpasličí perspektivy
zdál se pohádkový
pohádkově spravedlivý
Václav Franz
Na náměstní
Drobili jsme štěstí
Holubům
Dlažbě
Létu
Je podzim
listí a vzpomínky metu
zimě vstříc
letům tvých opuštěných očí
na měsíc