Hvězdička malinká (Renatka) Modeluješ
Pláč nebeských očí
rozpouští hlínu na tvých dlaních
modeluješ moje tělo
tak něžně a zaujatě
nevynecháš ani jeden záhyb
a já se i bez pece
začínám rozpalovat
Babiččin starý bylinkový hrnek
Tahám tě za ouško
z rožku poličky v kuchyňské lince
Zaprášený Otlučený a s pár lístky na dně
Babiččin starý bylinkový hrnek
Voníš mi tak hezky i přes tu vrstvu prachu
babiččinou ochotou a vrásčitými dlaněmi
které tě s bylinkovou něhou před lety hladily
Prstem odkrývám obrázky
zdobící tvé oblé stěny
mateřídouška, šípek, kopřiva a meduňka
a na dně lístek máty
Vůně čaje se probouzí spolu s nimi
Voda na sporáku syčí a začíná bublat
Umyla jsem tě
zaschlé skvrny vzpomínek ale zůstaly
Našla jsem pytlík s bylinkami
ukrytý v košíku na třešně
Zalévám tu voňavou směs vařící vodou
a najednou je čaje plná místnost
i když je jen v baculatém hrníčku
Na chvíli se zadívám do páry
stoupající ke stropu
a vidím v ní babiččin obličej
- usmívá se
2. Jakub P.Malý
Vybuchla jsi mi pod rukama
Vybuchla jsi mi pod rukama
na hrázi rybníka
a já hned zjistil,
jak se před tvými střepinami
těžko utíká.
Jak mina,
z předchozí války,
vrháš po mě
své krásné střepy
do sebevětší dálky.
Než mít rozbodaná záda,
to radši chlapsky
nastavím srdce.
Když tě mé prsty
v té kouzelné chvíli
zacílily a odjistily,
neohlížej se vlevo, vpravo, zpět.
Jen leť!
Kupředu,podmanivě,něžně.…
….prudce.
A teď!
Kočičky ti už šlapou po víčkách
Hebkou noc
a závidím
těm měkkým tlapkám
kočičím,
které ti unavená víčka
zamykají.
Fousky se o obličej otírají
a spánek tě tím spíš
v náručí pohoupá…
...když už to nemohu udělat já..
3. Jiří Karban
U ohniště
žena a muž
neudrželi oheň
teď mají rande
u hromady popela
jen přetrpět kremaci lásky
a nechat uletět
duši zoufalou
žena a muž
každý sám
už
sní o příštím podpalu
Fantazie
nikomu neříkej
o našich tajných schůzkách
jen ďábel ví
co cítíš
když vstupuješ
do zóny mých temných stínů
BER JEN BER
LUCIFER JE SUPER
užívej si
a nikomu neříkej
co jsem vlastně zač
jen ďábel ví
4. Jan Albireo Kučera
Květomluva
7/11/2002
Jako pampeliška
svítíš sluníčkově do mých dnů.
Jako sedmikráska
naplňuješ můj život svým půvabem.
Jako chrpa
přimícháváš do každodenní všednosti poezii.
Jako růže
provoňuješ každou mou myšlenku.
Jako orchidej
probouzíš touhou mé smysly.
Vzpomínky na budoucnost
19/5/2003
Vzpomínám na příběh naší lásky.
Na lásku zralou,
plnou vášně, důvěry a odevzdání.
Na rozvitý ohnivý květ,
bouřlivý ohňostroj spalujících citů.
Na něžné poupě
zalíbení, snů a poznávání.
To vše teď snad klíčí.
Dovolme tomu vzejít!
5. Martin Kašný
Vyjmenovaná slova mé nevěry
Brzy
jazyk
nazývat se
Ruzyně
v tvém klíně
dřív než si všimneš
budu dělat úžasné věci
a ty neřekneš ne
nenenenenenenebududu věrný
to si piš
nenenenenenenebudu hodný ani zlý
A až tě celičkou použiji
ke své potěše řeknu ti
že tě stále miluji
S tebou si hrát
a být kým jsem
a nebyl než přišlas ty
se svým neukojený tělem
vedle tebe spát
nemohl bych
jen tvá vůně nutí mě
k nekonečnému spojení s tebou
a unaven do práce
s tisíci pozdními příchody
šel bych
akorát tak na pracák
6. Zdeněk Munzar ( Pokusák)
Labyrint
Louče prská
A její jazyk
Zvolna nemá
Co ochutnat.
Další slepá chodba
Vrátila mě na scest
Kde známé vchody
Nastavují svá ústí.
Věčný labyrint
Mě opět pohltil.
Kde jsem jen
(u rohatého?)
mohl vytrousit
to spásné klubko!
Zimní
Chladnými prsty
Vkrádá se do duší
Tmavou tuší do myslí
Píše svůj autogram.
V studených peřinách
Klíží zrak a mrazí údy
Když hlad a zuřivost zní
Z lesů do tmy výhružkou.
Pro nás však cesty střeží Pán kladiva
Sadařka podá nám sílu svých plodů
Jednooký nalije do rohů tekuté zlato
A věčný Lhář nás darem svým zahřeje.
Tak k praskání dřeva
Ti rozprostřu kožešiny
Abychom mohli celou věčnost
Pozorovat jasně planoucí hvězdy.
7. Václav Franc
VZPOMÍNKA
Chtěl bych být malý
a umět létat
jako chmýří z pampelišek
Nakoukl bych večer domů
a máma by se zeptala:
Kde zase lítáš?
A odpustila by mně
záplaty na koleně
stejně jako všechna loučení
Jsem ale velký
létat neumím
a záplaty mám jen na duši
PÍŠŤALY
Jen si tak trochu písknout
jenom kraťoučkou pohádku
Na dva prstíky
Tu zvláštní chuť mám
právě na podzim
kdy papíroví draci prorážejí nebe
a píšťaly mají sílu
hejn odlétajících na jih
A na jazyku se usadila
nasládlá vzpomínka jara
plná poezie
vrbového proutí
Jen si tak trochu písknout
na píšťaly
odpískaného dětství
8. NightRunner
Provázky
Spoutám tě nejpevnějšími provázky
To abys mi neutekla
Provázky spředenými z vláken kukly
nejvzácnějšího nočního motýla
Takového
Který se rodí jednou za tisíc let
za nejdelší letní noci
kterému nebylo souzeno zakusit závrať prvního letu
Provázky utkanými z touhy po tobě
Na rohu ulice
Na rohu ulice
světýlko cigarety
svedlo nás k sobě v onen čas.
Na rohu ulice
protly se naše světy,
dostaly nový, lepší ráz.
Jsem velmi vděčen tomu rohu,
a vlastně i té cigaretě,
že jenom mou teď zvát tě mohu,
že hledal jsem – a našel jsem tě.
9. Michal Perout
Valašské slzy
více jak pětadvacet let
mně nikdo nepohladil
po vlasech jak ty
je vítr ledový na hřbetech
Beskyd i Karpat
hory Slunečnice
sám sebe slyšel jsem naříkat
když vložili tě do truhlice
vatry na Vsetínských vršcích
nikdy už tak neplály
byl jiný dotek žen
byť rády to dělaly
když strom ztratí kořeny
v den kdy utichl kafemlýnek
už jsi tu nebyla
jen vůně ze vzpomínek
na Štědrý večer
Pán na vždy sfoukl svíci
pasáčkům sešlých z hor
odvál beranici
a ledy v Bečvě
koryto vyhloubily
táta v skrytu plakal
nevěděl jak mi říci
štafetu převzal jsem
ten vůz teď povleču
ogar z Valach z krví od bačů
a malá Terezka ptá se :
„ táto z čeho větve raší?“
z bídy člověčí
a písní ze salaší
svět plný skokanů
v zakopané kádi
kolem Vsacanu smuteční hosty řadí
chlapec myslel, že je to jen hra
hra na schovávanou
zhasnutá svíce
že rozhoří se ráno
včera jsem hlas tvůj slyšel
pět vteřin před rozvodem
ač Terezku mi vezmou,
že přesto spolu budem
v opavské katedrále
mne ovanuly beskydské poryvy
jako ty ve sny věřím
zrozené z modlitby
i mne volají hory
opouštím všechny klíny
někde v Karolínce
ulehnu na pastviny
kde ledový vítr na hřbetech
Beskyd i Karpat
hory Slunečnice
bloudit po poušti
vlastní identity
- né děkuji, nikdy více
10. Lucie Plocová
OSTROV ZOUFALCŮ
Na ostrov zoufalců
Další loď připlouvá
Není na ní povstalců
Vítr plachty nadouvá
Loď jezdí plná tam
Ale poloprázdná zpátky
Lásce stačí jen prám
Štěstí je sen krátký
Vlny se o břeh tříští
Pláž je úplně opuštěná
Čekám na loď příští
Zoufalství je zem zatracená
ROZPORY
Často používám prázdné věty
K zakrytí hlubokých myšlenek
Toužím běžet rychle kupředu
A přitom se plazím jako šnek
Jsem plná záporů a kladů
Snažím se dosáhnout poznání
Ale neznám ani sama sebe
Není čas přemýšlet v ústraní
Musím nějak udržet krok
S překotným spádem událostí
Občas se vážně nestačím divit
Jak blízko je k pláči od radosti
11. IVA
Volný den
Jak vrabčák vlasy,
uzívaná ústa,
co dnešek přinese asi,
co tento den mi chystá.
Vaří se voda na kávu,
za okny probouzí se den...
V pruhovaným pyžamu
sebe se ptám, co s tím volnem.
Hlavu mám plnou plánů
co zvládnou,přemýšlím,
srkám černou kávu,
v myšlenkách mých se utápím.
Vzpomínám, co život mi dal,
co dobrého a zlého se událo.
Škoda, že mládí mi vzal,
vždyť zvládnout jsem stačila tak málo.
Zasněná sedím u stolu,
jak před léty to bylo krásné.
Že vrátit čas nemohu,
vím a je mi to jasné...
Ze zasnění mne něco ruší...
Aha, telefon zvoní.
Stále se splínem na duši,
zvedám sluchátko...
Minulost hlavou se honí...
,,Prosím",slyším svůj hlas.
,,Práce mi utekla v poklidu,
jen se chci zeptat co bude k obědu..."
V reálu ocitnu se zas.
Škola končí,dítka se vrací,
manžel z práce přijde hladový...
Černé chmury se ztrácí,
není důvod stěžovat si, to se ví...
Když lásku máš svých bližních,
je sebelítost k ničemu.
To volno dnes mne zničí,
vždyť já jsem stále v pyžamu...
Tisícero odchodů a tisícero návratů
Šeď pokrývá den, černota týdny,
bez barev je celý dlouhý rok.
Jak jen mít úsměv ve tváři vlídný,
když muž je u svých blízkých jen host.
„Jak chudé dny jsou, když doma nejsi,
jak prázdné, když přijedeš.
Tvá chvilková přítomnost je nejspíš,
k zlosti a vzteku, i když si to nepřeješ…“
Ó dívko, s růžemi ve tváři již odkvetlými,
jenž s druhem tak sama proplouváš životem,
s očima jak nebe, teď už pohaslými…
Marně se láska prodírá hustým, tmavým lesem.
Tisíce a tisíce slz z potemnělých očí
stékají po tváři na tvou hruď.
Při každém loučení dítka citů pláčí…..
Bez citu a zájmu opět odchází tvůj druh...
12. Jozef Melichar
Moja krása
mám kocky ľadu v očiach
a dážď tancuje na mojej opici
vlastním
zbierku spálených mostov
dva zbytočné brehy bez lásky
pár nadbytočných rúk
nemám lásku ani auto
mám svoje piesne a svoj strach
spievam si kvílenie lyrického masochistu
spievam si vyznanie šibnutého psa
spievam si výkriky spievam si báseň
a je mi fajn
takáto je moja krása
v čase keď nie si
búrka mŕtvych motýľov
a vietor stien
v izbe plnej zahorknutých keby
Snové črepy
Utiekol som z konvencie
vykostil ticho
vyhonil noc
zabil býka
porezal nudu
utopil strach
to všetko
aby som sa nakoniec
rozbil o realitu
dnes som snové črepy
snívam
o zvukoch ktoré nejestvujú
v symfónii
o páperovo mäkučkom sexe s tichom
na čistej bielej posteli
13. Ladislava Lopraisová
Tvá modrá
Tvá modrá nálada podává mi ruku
z které mohu číst
jak dlouhá cesta bude naše
začínám se topit v duši tvý
tak hoď mi kolo záchranný
nebo nechám prorůst tvé kořeny mnou
a pouť naše bude hrou
která nezná jen bolesti
hoď kostkou
ať hra už může začít
a jeden v druhém se můžeme smočit
kapky , které naplní pohár
k uhasení žízně zamilovaným
Světýlko přišlo k nám –písňový text
Světýlko přišlo k nám
pokřtil ho svatý Ján
Andělem zvěstováno
Duchem v tělo dáno.
Světýlko přišlo k nám
pokřtil ho svatý Ján
Marii jak nevěstu
přivádí na cestu
Světlo vede ji
k božímu poupěti
bez hříchu počatá
světlo lidem dá
Marie nevěsta
pozvána do města
do města Betléma
rozdělit se se všema
Josefa ochránce
má vždy po ruce
Andělé zvěstují
Světýlko přišlo k Vám
pokřtil ho svatý Ján
Vám k proměnění
Vám k vykoupení
Světýlko přišlo k Vám
14. Jeanne Hornová
Vůně skořice
Stříbrný had s tyrkysovou slzou
střeží místa tajných něžností.
Tekutý podzim ve skleněném objetí
svádí ke snění a plamen voskovice
kreslí ze vzpomínek známou podobu.
A tobě vůni skořice střeží jiný krb…
Okamžik
Do dlaní vpil se mi polibek tvůj,
k obrázku modlím se, vzpomínko stůj.
Změním se v hrníček na kávu zrána,
tvá něžná ústa jsou na proužek dána.
Změním se v šálu, tu na tvé šíji,
Ruce mé hřejí, mužnou hruď kryjí.
Změním se na co chceš, chci dotek tvůj,
A stokrát modlím se, vzpomínko stůj.
15. Dáša Čížová
Filozofie pro všední den
Až, když se člověk naučí mít bezpodmínečně rád, může být jist, že v něm láska již zůstane napořád.
Když víno dozraje tak ho někdo sní. Když dozraje žena, tak vnímavý muž se její chutí těla a vůní srdce stále opíjí.
Nesnažte se nikdy nikomu dokazovat bezmeznou moc lásky, protože láska to dokáže sama, ale pouze těm, kteří před ní své ego pokoří.
Žena je jako květina. Pod láskyplnými doteky muže - svého slunce se rozvíjet a omamně vonět začíná.
Proč člověka nikdo neslyší, když zpívá z posledních svých sil píseň touhy a naděje, tu nejtižší!
Pravdě bychom se neměli adrenalinem vzpouzet, pravda by v nás měla uvědomění její podstaty probouzet.
Za nepřiměřeným rozdáváním se táhne našeho nízkého sebevědomí stín.
Marnotratnost je určitě to, když necháváme okolo sebe bez povšimnutí procházet lásku, a to, i když je lásky na světě dost.
V životě nezáleží na tom, jestli něco pevně v hrsti svíráme, ale jaké pocity z toho, že to vůbec existuje, prožíváme.
Aby se člověk cítil naplněný, nemusí vždy objevovat Ameriku, stačí občas zcela podlehnout kouzlu prožívaného okamžiku.
16. Jana Hornová
Hlas panovy flétny
Hlas panovy flétny
v chorálu zaniká
MLČÍM
Perly se závoje
hedvábí smáčí
MLČÍŠ
Beránky něhy
rozetne meč zloby
MLČÍME
17. ICE WIND
Ledový vítr
Jsem ledový vítr ...
duji přes stepi svého života,
vidím vše,
však, smysl - ten mi uniká.
Tu poutník, byť muž či žena,
tu stádo chundelatých ovcí,
ať jakkoliv připraveni,
neuniknou tomu lovci.
Po rychlé, krátké a strašlivé cestě,
nenechám ni závan,
tu blýskne se v mé astrální lebce,
PROČ to vlastně dělám ... ?
Ženy :)
Miluji blondýnky!!!
A brunetám??? Těm vždy podlehnu ...
štíhlou zvu do postýlky,
na silné se div nevrhnu!
***
Vlasy rusé, moji touhu probudí,
a černé navádí mě k hříchu!
Malé ženy rád přivítám v pokoji,
i vysoké - klidně na žebříku!
***
Dlouhovlasé vzrušují mě velice,
ty nakrátko, musím míti vždy.
Prsatým nedám jen své ruce
a ploché, ty musím líbat vždy!
***
Ať si klidně tupý blázen, na své čelo zaklepe,
lítost mu, vždyť není, šeredných žen na světě!!! ;o)
18. Jiří Hort
ROZMĚR ČASU
Svlékám se
a díkůvzdáním jiným
hledám alibi
Jsem ochoten k úplné nahotě
ale Bůh nemá zájem
soudit vlastní činy
Bojím se
( modlím se potmě )
protože čas na nápravu
( v rozměru poslední vteřiny )
zná jen přítomnost
I tráva žloutne na svém místě
než uloží ji sníh
SLOUŽÍME MŠI
Před oltářem svědomí
vyprazdňujeme kalich hříchů
a na jazyk vkládáme
hostii zpovědi
již jednou
nemusíme umět polknout
Přes závěje natahujeme ruce
k vzájemnému odpuštění
lekáme se zvonů
jejichž uložená i ušlapaná srdce
odbíjí promarněný čas
a tajně neseme kříž
pod jehož tíhou poznáváme cenu
vzpřímení a slova
19. Václav Kummel
Opuštěná duše
Já sám se večer toulám tmou
jen občas kroky chodců mě rusí
nemohu se zabavit ani žádnou hrou
jsem v Klubu opuštěných duší.
Má duše umírá ve tmě se propadá
někam hluboko do tiché samoty
a žádná hvězda z nebe nepadá
ani se neleskne na barvě kapoty.
Nezůstal ani sen někam se rozplynul
stejně jak světlo z lampy mizí
ten dnešní den co právě pominul
ta tma mou radost všechnu kazí.
Nezmizí ty škaredé sny co stále se vrací
ani ta samota co v opuštěnost se mění
tak i má radost co ze mě se ztrácí
ta trocha naděje co zbyla už ve mě není.
Jen kapky deště smáčejí
snad chladí moji ránu mé ruce
stékají k zemi níž,život vláčejí
někdy k ránu umřelo mé srdce.
Jen mráz kolem prochází
až půjdu mlhou rozbřesku já sám
snad pochopí,že potápí mě do stesku
jen proč se ptám.
Touha vpichu
Vonící kouřem a křídla sťatá lží
jehla ubodala ruce
křehká a ostrá
nezkrotná jak touha
s bitvou trnů.
Sny zrozené tekutinou
zavřená smrt
přišla blíž pokleklá a pohozená
křičíc naplno v tepnách.
Hlava v zrcadle hledá ráno
tak blízko než vrátí se
další vpich.
20. Zuzana Voznicová
S díky nechápu, v jejichž jabloňových větvích jsem našla jednu vzpomínku
Jabloň
škrábala mi větvemi do spaní
pohádky z okenních tabulek
v podivné křeči
čmárala po zdech
obrázky nočních strašidel
stará
ohnutá
věrností k domu
na jaře ustýlala
vrabčí lásce do růžova
rok co rok
v hnízdech i korunách
tolik plodná
úniková cesta
k doupěti mého ticha
katedrála
mých nočních stesků
když ji jednoho roku na podzim sťali
měla jen jedno jediné jablko
i v kožichu mu bylo zima
a chutnalo po krvi
Jak básník sadil
a básník zasadil slovo
mezi dvě linky
do bílých brázd
nešlechtil
nepodléval
jen nechal růst
rozpínat se a vykvést
vyrůst do vět
mnoho slov naklíčilo a nechytlo se
mnoho dozrálo a nesklizeno setlelo v zapomnění
mnoho plodilo po léta slova další
tak básník sadil do úmoru
byl kořenem
byl kmenem
větvemi byl i plody
tam na papíře byl vším
a ničím nebyl vskutku
nepoznal nikdo
jak mezi řádky léta umíral
zatímco v knihovnách jeho lány
obdělávaly ruce čtenářů
21. Daniel Novotný
Nedokončená
už se mi třese i lebka
když nevidím obraz
funkcí kolem sebe
jak bolavé nekonečno
se šine roztržitost
krví mého světa
ani tu báseň
nedotlačím do konce
zbaběle uteču
uprostřed slo-
22. Petr Musílek
Večer máme vystoupení v HB a ráno odjíždím do Prahy. Takže mezi balením a přípravou textů, vkládám v rychlosti alespoň krátkou a jak se domnívám aktuální básničku:
ŘÍJEN
Vlaštovko uleť! Bude zima
Strom k zemi listy odkládá
Za kopci čeká meluzína
A čeká - už jen nerada
Pospíchej nebem Stoupej vzhůru
Nám zbude vrabčák - přítel tvůj
On pohlídá tvou partituru
A ty - tam v dálce pozdravuj
23 Marta Gelnarová
Vyznání
Zpívám ti, lásko, píseň života.
Protože ty ho naplňuješ po okraj.
Jsi něžnost sama - a zázrak tušení.
Jsi návrat do šťastných dob dětství.
Jsi lék na bolest a trápení.
Jsi píseň, kterou žiji ve snění.
JSI.
A to je dobře. Ty mé flétnové vábení.
24. Jan Przybyla
30.léta
Ječivého hlasu bryskný klarinet,
jazz přirovnávej k masu, svěřuj se sasafrasu,
navlhči plátek třtiny, olízni ret,
basák je Paganini, zpěvák má souchotiny,
chtěj tančit, chtěj zemřít.Jo!Chtěj všechno hned.
Těla víří jak listí, řve trubka a saxofon,
zběsilí pianisti, lační a sebejistí,
stupňují tempo cvalu, krmí přesycený tón,
buben je srdcem sálu, přeměněn v katedrálu
Svatého Potu můj pokojík skrze gramofon.
Herzová dáma
Vtiskni mi do dlaní
pomíjivost šerosvitu,
probírej se kamením
a taky hvězdami,
uléhej s pietou
mezi vrásky mezolitu,
a cynikové?
Ti nejsou vítani.
Postav mi květy
z pěstních klínů,
vytvaruj barvy
mezi salvami,
z děl měděných
a mízy jilmů
a odřezků
a voníš lipami.
Zalistuj podzimem
a popři výslednice,
zašpiň se žalmy,
provleč se hranami,
promíchej marnost,
malá kouzelnice,
jen tajně doufám,
že´s mezi kartami.