Zuzana VoznicováPrvní sníh
stromy tu ve frontě čekaly
až nebe jim naplete
bílé svetry
vítr pak přidá čepice s bambulí
i pár slušivých rukavic
ze třpytivé jinovatky
aby se mohly
v alejích předvádět
jeden po druhém
v jehličkových podpatcích
s grácií balancovat
mezi lavičkami
tam i zpátky lehce klouzat
po zamrzlém molu
přehlídka první
prý nejčastěji konává se
na svatého Martina
s červeným nosem
a hlavou v záklonu
každý rok stejně oněmělá
očima bloudím
po té kráse
prvním stříbrem
sypaného podzimu
/je ještě bílá, kterou si člověk nikdy neobleče/
2.
Jan Albireo Kučera
Závorková
Pokládám ti
(jako kočku)
hlavu do klína
a předu
(nejmíň na živůtek).
A když mě hladíš
(nad krkem proti srsti),
elektrizuješ mě -
(jsem jedna ebonitová tyč).
Toužebná
Touho mých nocí,
kráso mých dnů,
zažívám pocit,
že žiju v snu.
Když jitřní ptáci
naladí hlas,
zraku se ztrácí
hebkost tvých řas.
Tu dlaň má svírá
tvou pevnou hruď.
Blaží mě víra:
mou navždy buď.
3.
Dagmar Čížová
Sněhová
Na polích leží bílý sníh,
jiskří stejně jako touha
v očích tvých
Na polích leží bílý sníh,
září panenskou něhou
Jako doteky dlaní mých
Na polích leží panenský sníh,
jen jedno místečko je narušeno
otisky štěstí našich těl nedočkavých
Neposkvrněnost se poddala lásce
a sníh a srdce, a těla
tála a opíjela
vždyť láska i v zimě chutná
stejně jako v létě
tak sladce
*****
Sněhová vločka padá,
zimy se děsí tvá holá hlava
Sněhová vločka ti spadla do výstřihu,
zimou ti ježí tvou medvědí hřívu
Sněhová vločka ti spadla přímo tam.
Miláčku, kde tvé tělo muže
teď hledat mám.
4.
Marta Gelnarová
LETOŠNÍ ZIMA
Ty ohromné spousty sněhu
snad bývaly jen za mého dětství.
Ledové květy na oknech
a strašná zima než se zatopí.
A sem tam ve stráni chaloupka,
co píše komínem morseovku nebi.
Sáně a ojíněné hřívy těžkých valachů, co se tváří, jako by se NECHUMELILO!
Zase zalehl sypký sníh všechny prahy domů.
Ale topení, co jde pod městem,
nedovolí vykvést květům, do kterých jsem psala malým prstíčkem...
ZIMNÍ
Zlobím se na zimu
že mi zalézá pod kabát,
že mi mrznou ruce, ledová tříšť bičuje obličej
a vichr nezná slitování.
A přece se do sněhu dělají andělé,
tak jdu až tam -
k hranicím absurdnosti -
kde zima teple stele -
- milencům...
5.
Helena Červenková
Leden
Na moravčanském kopci chaloupka zasněžená
tam v noci zimou probudí se žena
přes noční košili přehodí svetr, šálu
do přístěnku pro dříví šourá se pomalu
Mráz leze pod nehty, city v prstech žádné
z náruče víc polínek do sněhu padne
Pak železná tlama dřevo olizuje
další a další si vyprošuje
Na moravčanském kopci chaloupka zasněžená
už skoro k ránu zas usnula žena
Boj s mrazem vyhrála, je teplo, v kamnech hoří
sen ji přenesl na vyhřátou pláž k moři
Zimní
Krásná jsi vesničko i v zimním krajkoví
k domkům cestičky prošlapané
v kuchyních pečou vánoční cukroví
i střechy jsou cukrem posypané
Děti sáňkují na kopci zasněženém
a tajně rampouch lízají
K loji na větvi zavěšeném
se sýkorky modřenky slítají
V jizbách je teplo, oheň v kamnech praská
vypráví děd vnukovi, jak byl mlád
Žijí tu hodní lidé a s nimi i láska
a každý se do té vísky vrací rád
6.
ICE WIND
Dokonalost
Spatřil jsem jednorožce,
jak mlha vplul do měsíčního světla,
přišel tak tiše, jemně, hladce,
pod jeho kopyty tráva něžně předla.
Na čele klenot, ryzího stříbra záře,
dech jsem zatajil,
dokonalost se tak často neukáže,
.....
pak přišel lovec a krutě ji zavraždil.
7.
Iva
Proměna
Oči plamínky zářící,
ruce žhnou a pálí,
krev v těle vařící,
duše peklem lásky se valí...
Kámen a chlad,
peklo a nebe.
Srdce má hlad,
chce lásko tebe.
Valí se kamení,
nedobré znamení.
Chci znát mízu vesmíru,
chci pít ze rtů jasmínu.
Za vše může dálka,
za vše může cesta daleká.
Mráz a sníh.Zvítězila válka!
Království ledu rozkvétá.
Vesmír je tajemný,
jasmín, ten zvad.
Měním se v kamení...
...necítím chlad...
Jen oči plamínky zářící,
jen ruce žhnoucí a pálící
Deštivý leden
Starý rok odešel a vše si sebou vzal,
důvěru, lásku, porozumění dvou lidí.
Pochmurné a deštivé dny nový rok dal,
příroda není slepá, ta bolest vidí.
Chceš zpátky starý rok?
Chceš znovu prožívat štěstí?
Stačilo uvážit svůj krok
a neházet lásku do smetí.
Dvě srdce s počasím spojené,
teď odloučené,
a dny jsou deštivé.
8.
Jan Przybyla
Zimasou
Zima sou dveře,
co zamrzaj v pantech,
zima sou jezdci,
na bílejch elefantech.
Zima sou rance
s bochníky ledu,
třeskutá elegance
křížal a medu.
Zima sou šrámy,
co se nehojí,
kulhavej havran
a prašan na poli.
Zima sou ťápoty,
vykřičník ve sněhu,
zima sou jako Ty,
sněženky na břehu.
9.
Jana Hornová
Sklízím ****
Sklízím hvězdy
a sypu ti je do klína
jenom tak...
Nečekám víc než jen úsměv
a taky odraz záře těch hvězd
ve tvých očích
Bude to trvat jen okamžik
ale poznamená mě to
na celý život
10.
Jaroslav Holeš
****
Oči máš krásné a chybíš mi moc,
zkouším psát básně na dobrou noc.
Až k tobě doletí, vločkami, mrazem,
stisknou tě v objetí a spadnou na zem.
Jak vločky roztají vedle tvých nohou,
až usneš, potají, líbat tě mohou.
****
Ledovou kávu dal jsem si v jídelňáku
a teď si mrazím vnitřnosti.
S náledím na cestách ve vytopeném vlaku
nedělám si starosti.
11.
Jeanne Hornová
Oříšek
Ve dlaních svírám teď oříšek století
pod polštář ve spánku tobě ho dám
po křídlech beránků k tobě snad doletí
to kouzlo, co musíš ochránit sám.
Pak objevíš s červánky nachových nadějí
tajemství Popelky, královny plesu.
Nezbedným polibkem vzbudím tě později,
s lehkostí lvích slečen poselství nesu.
Povánoční
Těšila se jablíčka na vánoční stůl,
Zůstala však na regále,
Mandarinky v svůdných sukních,
šlapou prý za ceny půl.
12.
Jiří Hort
Noc v azylovém domě
V obraze Noc v azylovém domě
o staré okenice zapřený strom
na konci chodníku zamčená vrata
Někdy se zdá že vidím popelavé tváře
Pro mne jsou cizí i ty co jsem znal
jako by ticha nemívala rána
a hlomoz hvězd mne varoval
Maminka z obrazu měla strach
a tak jsem ho schoval raději
Až nyní když odjinud se dívá
je zpátky
Všechno je jak má být
Ticho nahoře ticho na zemi
hudba v mezipatře
Hodina ticha
Ta hodina je nejvíc přítomná
Sedím u tvého lůžka
a recituji báseň
Napsal jsem ji jako kluk
Asi mne neslyšíš
a doufám v opak
Červen na úpatí léta
Z nebeské stáje vyvádí koně
V souhvězdí Ryb otvírají bránu
Ústa jsem svlažil lžičkou vody
Otevřelas oči
Pomněnky v mléce
Z hladiny se nořil druhý břeh
a noc si užívala spánku
13.
Jiří Karban
1+1
v kleci s výhledem na dálnici
vylétlo ohnivé slovo
válčíme
na třiceti metrech čtverečních
výstřely výčitek
nevybuchlé granáty nedokončených vět
a třesky starých náloží
střídají mlčení
nechápeš
nerozumím
střílím
na Tvoje
(naše společné)
umanuté TICHO
nikdo z nás neřekne:
moc to bolí
válčíme
v kleci s výhledem na dálnici
přecházím od okna ke dveřím
tam a zase zpátky
děsná chůze po minovém poli
Soukromá romantika
začíná další romantický večer
na pláži
tedy - na pláži v úvozovkách
snad nevadí
že slunce je obrazovka
opaluje znamenitě
v několika barvách
a s vínem v hlavě
dostane Tě do varu
úžasné solárko
seriálového příběhu
14.
Jozef Melichar,
Slabá chvilka
listy padli do vody
a rozvlnili tvoju tvár
na jednej i druhej strane mojej hladiny
alebo to neboli listy
čo padli do vody
a nebola to ani voda
ktorou si sa rozvlnila
a vlastne nie si ani ty (opitá naivitou bez popraskaných očí)
to len ja som sa príliš nechal uniesť samotou
v tomto čudnom ráne bez dychu keď zamŕzajú slová
Pre kúsok tepla
betónová liga tieňov
catenaccio vedomostí
presila slov
moja drahá malomocná
predavačka snov
a potom zbesilosť
ľavým priehlavkom odcudzenia
ťa rozkopem nadobro
úplne na kúsky
pochybností
tak že nebudeš vedieť
kto si
odkiaľ si prišla
a hlavne
načo to všetko
a načo to všetko?
potom možno oheň
15.
Ladislava Lopraisová
Až
Až poznám cenu prohry
dotknu se moudrosti
někomu ke zlosti
někomu k radosti
zatím jsem jen figurkou
do hry OSUDU .
Zachránce
V měšci písmen kouzelník má
každé něco znamená.
Pohraje si s nimi
a vzniknou z nich divy
SLOVA
zakouzlí se slovy
co všechno vypoví
pohladí- dají rozpomenout
zahřejí srdéčko
prozáří dušičku
promění v písničku
lehounkou- slaďounkou
jak mámino pohlazení.
Mistr
s úsměvem
kouzlí s pokorou
v lásce přijal kříž
aby cestu ukázal
a radost přinesl
v pravdě a svobodě
chodí si po vodě
Světlo - Slovo
od počátku do konce
alfa - omega
Láska bez konce
Láska bez podmínek
........
16.
Lucie Plocová
Smutný den
Smuteční pochod zní v hlavě
Marně zkouším jinam přeladit
Horké slzy podobny lávě
Smí stopy smíchu zahladit
I počasí je proti mně
Šedivé ulice nutí plakat
Světlo se chová podivně
Ránem se začíná smrákat
Lidé přes kaluže skáčou
Deštníky ve větru vlají
Opuštění doma tiše pláčou
Po lásce marně se ptají
Otázky
Nejsem tak neoblomná
Jak by se mohlo zdát
To jen ty se nedokážeš
Snad strachy, správně ptát
Tisíckrát záporně odpovím
Po tisící prvé kladně
Ty se tolikrát nezeptáš
Já pak působím chladně
17.
Jakub P. Malý ,
Proč psát, když už nejsi
Proč psát, když už nejsi
Prosím, přátelé, nerušte mě,
mám ještě nejmíň metr, od oka
ta jáma musí být dost hluboká
Až tenhle výkop vykopu,
do nezámrzné hloubky,
píchnu si propisku za klopu,
i nesplacené vroubky,
to bude tak někdy k poledni,
odložím na drny brýle,
svou vůli pozměním v poslední,
sluníčku pokynu mile,
na prsa dám si své povídky,
pod hlavu poezii,
přikryji se tou zeminou
a spořádaně shniji!
Zmrzlá múza
V hlavě mám duto
a nechápu to!
Snad zima mrazy ukrutnými
zmrazila mi kus
kůry šedé,
mé nahé nevykvetlé rýmy
pohřbila pláty ledovými
a rozmrazit je
nedovede?
18.
Martin Kašný
Ublížil jsem?
Nebo snad ne?
A když ano
tak proč?
Mstíš se tím, žes odešla?
Abych nemoh se tě zeptat
„ublížil jsem?“
A pokud ano, tak kdy a čím?
Nechtě vyfasoval jsem doživotní trest
A nikdo pomoci mi nemůže
Mlčím
Stále mlčím
Bojím se, že mě nikdo neposlouchá
a tak mlčím
Stejně nedostal bych slovo
a spršku odpovědí
otázek
námitek
poznámek
keců
nemusel bych unést
Bojím se a mlčím
Ostatně,
to je to jediné
co po celý svůj život
dělám POŘÁDNĚ
19.
Petr Moučka
Sněží
Noc kráčí tmou
do dálí tmy
přede mnou na chodníku
ve stopách němé vločky
zůstávají ležet
krutostí smrti znehybněné
neslyšné došlapy kočky
kluzké jsou po ránu
přeci jen mráz se trochu činí
a město jinovatkou vybílené
studeně v dopoledni zvrací jíní
které se dni nehodí do krámů
stále sněží
nocí kráčím tmou
do dálí tmy
na chodníku přede mnou
ve stopách němé kočky
zůstávají ležet
neslyšné došlapy vločky
krutostí smrti znehybněné
přeci jen mráz se trochu činí
kluzké jsou po ránu
a město jinovatkou vybílené
studeně v dopoledni zvrací jíní
které se dni nehodí do krámů
Chci tě
Chci tě
ouško ti oblíznout
a ještě a ještě
oblizovat tě
stékat po tobě
jak praménky tropického deště
smáčet tě milováním
a slyšet tě
jak šeptá
ještě, ještě, ještě...
Vzkazy
Píšu prstem do bílého snížku
ne roztaje
musím dopsat knížku
ve slovech mi horký cit
ten sníh zkouší rozpustit
píšu ještě chvíli
tobě moje milá
dopis rozpustilý
20.
NIght Runner
Déšť
Když venku prší – v duši smutno.
A stezky klepou na dveře.
A všude číhá absolutno
a tobě vlhnou kadeře.
Až
Až noc se chopí otěží
a den jí předá vládu,
zazáří světla na věžích
a slunce bude v pádu,
až první hvězda vyjde na oblohu
a cvrčci začnou věčnou píseň hrát,
zalezeme si někam do brlohu,
a já Ti řeknu: „Mám tě rád.“
21.
Petr Musílek
Jidášci
Voda se s nebem pře
Zem s kamením si spílá
Je válka nekrvavá
v ní bouře slov
a ticho činů
Je vítr i bezvětří
Je láska
která v lásce
vzala svůj počátek
i láska jako zloděj
v spícím domě
Je radost neradostná
i hrdost zlomená do zaúpění
zatímco
Jidášci povolnosti
ti všudypřítomní milenci prázdnoty
naplňují plnými hrstmi propast
svých bezedných úst
Kvůli člověku
Kvůli člověku
vstanu ze své netečnosti
Kvůli člověku
otevřu zámek svých dveří
Kvůli člověku
zapálím oheň ve svých kamnech
a vložím svíci
do okna otevřeného dálkám
S člověkem
rozdělím
svůj plášť i pokrm
S vámi však nemohu bezobratlí
S vámi však nesmím
Kvůli člověku
22.
Zdeněk Munzar ( Pokusák)
Memoria
Prach v ústech a slano
V prsou kovářské měchy
Dlaně jsou kluzké
I cizí vlhkostí.
Viktoria…
Zas hladový na konci hostiny
Chuť lahůdek vábí
V čerstvé vzpomínce
Chtivého těla.
Gloria…
Po věčnosti štvanice
Jsem přesycen kořistí
V zámecké knihovně
Zařadím deníky.
Memoria …
Pak přece jen znovu
V údivu smeknu a skloním se
(Jednou a naposled)
Před dívkou z podzámčí…
Jedlík
Honí mě mlsná
A nevím co by ,
Rád bych si udělal
Ovocné hody.
Zahrada spočívá
Pod chladnou peřinou
Jiného nezbývá
Než sáhnout k zločinu.
Vyloupím skleník
Již příští týden
Já – kozel zahradník
Nevinně vinen.
23.
Píšťalka
Píšťalku malinkou
z keramiky
na krku nosím
jedinou dírečkou
pískám díky
i Boha prosím
Zvonkohra
Cinkot zvonkohry
je jako východ slunce
paprsky odrážející se
na hladině jezera
úsměv malého prince
hvězdy které se umějí smát
plamínek štěstí ve tvých očích
láska na první pohled
vítr čechrající tvoje vlasy
věci zdánlivě neslyšitelné
a přece je slyšíme zvonit
ve svém srdci...
24.
Václav Franc
Život starého mládence
Jsou životy
zbytečné jako čekání
Jsou životy zpackané
jako hodinky bez ručiček
Zbytečné životy
jako hodiny
nenašel se nikdo
kdy by je natáhnul
dal smysl
cíl
Smutek na třetí
Ležím v závějích vzpomínek
jako sněhulák
v parném létě
ostříhaný dohola
jak vánoční stromek
po Třech králích
na opuštěném smetišti
Na obzoru ani květ
příští úrody
Těšínských jablíček
25.
Václav Kummel
(Pod) zimní
Na stole od včera
usl čaj
hrnek světadíl úchopů
bez ptaní tě polil vínem.
A vráska vtlačená do čela
toulá se chodbou těla
včera samota dnes láska
v ohryzcích vykoupená.
Jablka klenutí mostů
svezená rty
do bitev podzimu
válčíš s listy schované
snad do knih.
Na tváři
Na tváři nitky
zakryté pylovými pluhy
hlas je tichem světla. . .
výšivky řas
pletou se ptákům v křídlech
umřou zítra. . .
na schodech ramen kříž
konec je jizva a na dlani
podpis mastných vlasů
ještě mi voní
pohled shrabává vyznání
srdce tam výš než oči.