1.Jiří Karban
Retro
ta vzpomínka je z roku 1982
plujeme nad okresním městem
nadnáší nás zvědavost
a nová vlna naší hudby
z výšky zkoumáme blátivou krajinu
v té červené maceše
tady jsem se narodil
tady zahynu
v tom starém obrazu
jsme my dva
jak toho večera
kdy nemáme kde být
úplně sami
tak aspoň v knajpě
za židovským hřbitovem
vášně zaléváme grogem
a venku
první zimní políbení
nebe cukruje sněhem
beznadějné cesty
bruslíme na nich
i bez nožů
v té nestatečné zemi
nevím proč se mi ztrácíš
za mostem
u hotelu Savoy
směrem k nádraží
na klikaté bílé dráze
jako bys nikdy nebyla
lásko
opilá
2.
Jarmila Moosová
Básníku…
Před očima se zatmělo
sval srdeční se zachvěl v tiché hrůze
ještě by se mi nechtělo
samotné umřít
bez transfúze
ještě by se mi nechtělo
ztrácet tvá noční přání:
miláčku
tělo na tělo
spolu až do svítání
ještě by se mi nechtělo
přestat psát básně s vášní
a tvoje číst
a upláknout
nad všemi co mi zvláštní
vždy připadaly oproti
všem jiným
co jsem četla
bez tebe by dnes duše má
až k duze nedolétla
3.
Jakub. P. Malý
Povídej, malá,
jak ti je?
Číšník z kavárny Slávie
už dávno umyl naše sklenky,
spočítal drobné za účtenky,
pozvedal židle, z nichž jsme proti sobě
za oknem viděli jak zhasl Národ sobě,
své vláčky zahnalo si metro domů,
ve vzduchu usnulo rameno metronomu,
jen noční mosty nad Vltavou
chytají vzpomínky, jež plavou,
kam se jim právě uráčí.
Jeden Titanik jim nestačí?
To ony smí bez doprovodu
beztrestně čeřit klidnou vodu
lodím, co ztuhly u kotviště,
protože obepluly slovo "příště"
místo, aby se svorně spolu
vydaly napříč mořem
k pólu?!
4.
Zdeněk Munzar (Pokusák)
Labyrint
Louče prská
A její jazyk
Zvolna nemá
Co ochutnat.
Další slepá chodba
Vrátila mě na scestí
Kde známé vchody
Nastavují svá ústí.
Věčný labyrint
Mě opět pohltil.
Kde jsem jen
(u rohatého?)
mohl vytrousit
to spásné klubko!
5.
Renáta Svobodová
Píšťalka
Píšťalku malinkou
z keramiky
na krku nosím
jedinou dírečkou
pískám díky
i Boha prosím
6.
Jozef Melichar
Tri slnká a jeden mesiac
ľuďom zrástli pery
vrástli do zeme
šialené bezlisté stromy
škrtia ticho v labyrinte hanby
je horúco
vypijem ďalší rum
zapálim si ďalšiu cigaretu
na oblohe
svietia tri slnká a jeden mesiac
vrany krákajú
o strome čo zjedol čiernu mačku
je mi to jedno
a zatiaľ čo
na tvojej posteli
pod tvojim smiechom
vybuchujú vzdialené svety
plné utrpenia bezo zmyslu
ja hádžem fľašku do Dunaja
vidieť tak stromy krásne ako stromy
7-
Václav Kummel
Stezky stáří
Jdeš po stezkách
hlubokých vrásek v čele
a almužnou zbytků bitev
zarostlých v jizvách
okovaných plastik
Tolikrát zkrvavené dlaně
zůstali prázdné stejně
i srdce rozbíjené čelem
8.
Zuzana Voznicová
Křičívám
den zpřelámaný na třikráte
a já jen ve dvou dílech
vydávaná sudost
křičívám
křičívám v oněmění
do úsvitů i do setmění
jen aby slyšet nebylo
s úsměvem přikrytými ústy
tak nenápadně
křičívám
jak jsi mi pustý
světe
jak hloubku měříš na dně
jak chci v tě nebýt
slepě nevidět
křičívám
tak přelidněná v tobě
ty ve mně
tolik prázdný
tolik sám
9.
Jan Przybyla
Supernovy
Ach, proč se probůh stále nevrací?
Na nebi stůněme
už od nepaměti,
již celé dlouhé eóny,
my velká vodíková srdce.
Naše vlastní děti,
ach, proč nás opustily
tuláci kosmu - fotony?
Do bezobsažné hloubi krvácí
naše samota
až na dřeň děsu,
ba víc,
ba nepředstavitelně,
prudká slepota
a nic
na hebký morek černě.
V horečkách se třesem, svíjíme,
mrazu zcela neúměrně,
bezhlesně, hrdelně křičíme
o touze navždy nesmrtelné:
O touze být.
10.
Jiří Hort
Dvojrole
Žena a máma
dvojrole bez masek
dvakrát milující
dvakrát milována
11.
Ice Wind
Slepota
Přes všechnu žhavou slunce zář,
já nic neviděl-
Pak ze z ní můj zrak zakalil,
až od temnoty, jsem se pravdu dozvěděl.
12.
Lucie Plocová
Nezájem
Souměrně
Spisuješ fakta seřazená
Nevěrně
Přemýšlím celá unuděná
Zoufale
Toužím teď po doteku
Troufale
Přinesla jsem si deku
Prostírám
Sebe k pohoštění
Umírám
Když zájem už není
13
Jeanne Hornová
Negativní
Nepřiběhnu travou
(nejsem víla, volím pěšinku)
nebudu bosá
(jsem alergická na včely)
nepolíbím tě
( už jsi zase neoholený)
netoužím se ti svěřovat
(stejně neposloucháš)
ne, ne a ne !
(umím něco jiného než negovat?)
umím…
třeba…
NAPSAT ŽÁDOST O ROZVOD
14.
Martin Kašný
Autoportrét
Kdo jsem?
Odkud přicházím a kam kráčím?
Jsem Někdo
Jsem Něco
Jsem To či Ono
Jsem Nic
Možná Nikdo
Kapka v moři
Zrnko písku
Jsem žhavá špona
co pálí vám kůži
A kráčím přímo do vašeho zaprděného života
vaši duši beru útokem
abych ji:
sežral
strávil
a následně:
vysral
zadupal do země
zvrátil
15.
Václav Franc
Na konci vesmíru
Na konci vesmíru
vládne šero, sny a fantazie
i hlas je hřích
Dvě opuštěné židle
jako zvony
čekají
než začnou zvonit
... daleko od civilizace
než začnou
... prostírat k citům
než
... zůstanu sám
se slečnou melancholi
16.
Jan Albireo Kučera
Per partes
Chci tě poznávat postupně,
kousek po kousku.
Nejen nová a nová zákoutí
tvého svůdného těla,
ale myšlenku po myšlence,
obavu po obavě,
radost po radosti
tvou nádhernou duši.
Někde dostatečně hluboko v ní
nakonec snad uvidím,
že mě máš také ráda.
17.
Helena Červenková
Telefonování
Ne, nepokládej to, prosím, ještě
řekni mi něco pěkného
Tvá slůvka jsou kapky deště
pro vyprahlého…
Ne, prosím, ještě to nepokládej
řekni, že chceš mě, třeba
svou něhu do těch slůvek dej,
potřebuju je jak hladový chleba.
Ne, nepokládej to, prosím ještě,
řekni mi pěkného cosi!
Tvá slůvka jsou pro žíznivého
životodárné kapky rosy
Co myslíte, že prosba má ho zdolá?
Čau, já končím, abych moc neprovolal
18.
Dáša Čížová
Daňové přiznání.
Přiznávej se miláčku k dani,
nelituj dlouhých chvil
k tomu potřebných …
Je to mnohem snazší,
než by ses měl své ženě
či světu přiznávat,
že jedině mě máš rád.
Natož k tomu,
jak se toužíš se mnou milovat.
Přiznávej se a rád k dani,
nelituj ztraceného času …
19.
Marta Gelnarová
Magdalena?
Říká mi
Magdaléna – hříšnice.
Prý sám
je bez viny –
tak hází kamenem
a dobře míří.
Ví
nebo neví, že tyhle rány bolí?
Už se z nich
nasypává mohyla
u paty kříže,
na který mě ukřižoval
slovy opovržení,
gesty urážek,
argumenty,
co prásknou jako bič.
Z mých rukou
rozpřažených k objetí
vyprchává teplo,
ústa mlčí
a přece žalují –
chtěla bych se bránit
a ptát se PROČ?
Ale nemohu.
Život mi hasne
i v srdci…
20.
Petr Musílek
Ohně na horách
Jen hoř ohýnku, hoř Přidám svou trochu chrastí
Zimně se vzepřeme Plamen tmu zažene
Malý bod v krajině svou anonymní zvěstí
dá vědět bloudícím, že nebloudí jen v tmě
A pokud z vrcholků, tam v dálce tušených
nám světlem zamává pár bloudů bez jména
zahodím mapy tmy a v skromném plameni
i země předjitřní bude zas přehledná
21.
Ladislava Lopraisová
Co
Co vlastně zbylo po ní?
Pár popsaných listů
a prach co slzy roní
nad pošetilostí mistrů...