1.Jarmila Moosová
Bludička
Světýlko v trávě
zhaslo právě
když jsi mi jen tak
nevtíravě
šmátralkou vniknul
pod blůzku
chtíc vychutnat si
libůstku v hledání hmatem
zralých višní
jimiž se moje ňadra
pyšní
2.
Lucie Plocová
Poslední oběť
Vychází měsíc, bledý jak tvoje tvář
Odevzdaně mlčíš, uléháš na oltář
Tvé tělo obětní není darem pouhým
Prošel jsi životem, trápením dlouhým
Nečekáš odpuštění, ani svaté přijetí
Necítíš lásku, nenávist… jen trochu dojetí
Myšlenky splývají do věčných vírů
Výkřik zaniká šumem křídel netopýrů
3.
Miroslav Greňa
Vztah
Láska je jako dům
jehož dveře se neotvírají
klíčem ani číselným kódem
ale důvěrou.
Přízemí dlážděno je tolerancí
to aby nesvár neměl žádnou šanci
narušit základy uchytit se růst.
Nátěrem úcty někdo natřel
veškerá okna v prvním patře
ti kdo tam bydlí jimi hledí
ač vidí dál a vědí více
na ty kdo bydlí pod nimi
poschodech zájmu o druhé
se navštěvují navzájem.
Své dlouhodobé apartmá
s ochotou vzít na sebe závazek
o patro výše věrnost má
příjemná milá hostitelka.
Sousedka jménem upřímnost
všude kam přijde jako host
vytvoří prostor pro radost
která je trvalá a velká.
Vpodkrovním tichu přebývá
umění vzácně trpělivé
dovednost jednoznačně promluvit
po dvojím bdělém naslouchání.
Ohleduplnost díky taktu
nestojí zde nečinně
chce pomáhat a budovat
napravit všechno co se dá.
A celý ům je zastřešen
taškami nutné empatie
záclonou diskrétnosti vybaven
vikýřem vhledu bohatý je.
Proto jsou šťastni všichni v něm
každý kdo v tomto domě žije.
4.
Václav Franc
Na trati života
Občas i tobě ujede vlak
a nevyznáš se ve svém jízdním řádu
pak civíš na trať jenom tak
nepotřebný ani na parádu
Nezoufej
i tvoje ráno se snad rozední
pokud to ovšem nebyl
tvůj vlak poslední
5.
Martin Kašný
Na ulicích
Na ulicích, ve stáncích i v obchodě
V době, kdy země je ještě zmrzlá
- v našich krajích to jest
od prosince do února -
sháním hřebík do své rakve
Z hlubin duše ozval se mi hlas
a já na papír vrhl svoje verše
Možná, že snad někomu z vás
uhnízdím se navždy v břiše
6.
Dáša Čížová
Život je
Život je jarní pramínek
Život je rozkvétající květina
Život je plod plný semínek
Život je sluneční paprsek
Život je Luny tajemný svit
Život je kapička dešťová
Život je vločka sněhová
Život je studánka
která v sobě poznání ukrývá
Studánka hluboká
a my se hloubek bojíme
My se raději ač mělčinou
těžce brodíme
Bez toho poznání
7.
Jan Albireo Kučera
Jak tě miluji
Milují tě mé oči -
od té doby, co pohlédly do tvých.
Milují tě má ústa -
od té doby, co ochutnala tvé polibky.
Milují tě mé dlaně -
od té doby, co hladily tvá ňadra.
Miluje tě mé srdce -
od té doby, co se tisklo k tvému.
Miluji tě celý -
a doufám, že tě celou budu
8.
Marta Gelnarová
JÁ
Moje děti –
má duše i tělo
ve čtveré podobě,
dotek času,
pocit nekonečna,
řetěz rukou
od minulosti
do budoucnosti.
Živá krev –
pečeť pokolení.
9.
Václav Kummel
Jsem stín
Jsem stín
v mezerách převleků
až zbyde čas
tak v pokleku
utopím pot v písku
ve kterém pohřbívají
krále.
Jsem jen stín
co zůstal na zdi
a hrot tužky
po ní brázdí
píše jméno
nevím čí.
Jsem jen stín
co osušuje
převlečené tváře
a krev nechám
přejít varem
horečky.
Vystoupit ze stínu
a říci větu
jsem jen stín
a tak smetu
zbytky stínů
v kabelkách
armáda zrcadel..
prý žena velí
a květina poslouchá
ve váze
avšak stín
na krku uváže
smyčku
lehkou jak poezie
rozváže pouta
z celofánu obal knihy
aby se nepomačkal
její hřbet
spolkne ji stín.
10.
Jiří Karban
Kam?
nebuď smutná
utři si tváře
a začni balit
do tohoto domu nepatříme
nebuď smutná
pojedeme zpátky
pamatuješ?
čeká tam štěstí
začni balit
vrátíme se
už brzy
jen co najdu cestu
11.
Ladislava Lopraisová
Zatracenec
Harmonika zní
prsty křehnou
snad někdo hodí
pár mincí na polívku
ale proč
vždyť prší a nikdo nemá chuť
poslouchat svobodnou píseň
toho který se ztratil ve světě
jen ten na kříži rozuměl
vždyť vlastní ho dali tam kde je
opona se roztrhla
kdo pochopí
zatracence
ztracený
12.
Jakub P. Malý
Jak pláčí básníci?
Nepláču často
Skoro neumím to
Není to defekt,
slzy neschází mi.
Jen místo nich,
když život mlátí
mě jak žito
a tebe taky vidím
naším vztahem
zmrzačenou, zbitou,
z duše mi tečou
slané rýmy.
13.
Zdeněk Munzar (Pokusák)
Adriana
Dlouho jsem bloudil
Louče již zhasla
Po hmatu novou
Jsem zažehnul.
Tady spočívá
mé ztracené klubko
Zpod těla bestie
Na mě se dívá.
Vyrážím chodbou
Jíž jsem již kráčel
Je tak podivně
Známá-neznámá
V mysli mi tane
Vidina cíle -
Teď mě už nic
Nezastaví.
Cesta je dlouhá(A nijak snadná)
Na konci však čeká
Má A(d)ria(d)na.
14.
Jeanne Hornová
Kočičí zpověď
Proč pláčeš víc než jindy…
Vždyť mě ten pán v bílém plášti taky moc nevoní…
Ale už nemám strach, vždycky to trošku píchne a
potom ta bolest v celém mém kočičím tělíčku pomine,
Alespoň na chvíli.
Pak mi dáváš pod čumáček dobroty,
které jsem dostával jen za odměnu.
Nevím, proč, ale nechutnají mi…
A taky nevím. co je to leukémie..Dá se to chytit do tlapek?
Vím, že stále spím .
Nemohu ti ani zapříst svou oblíbenou kočičí píseň.
V krčku to bolí a hlas neposlouchá.
Tvé slzy snad propálí do kožíšku díru.
Říkáš, že nikdo nemá právo mě odvézt na popravu.
Co je to poprava?
A ty zase pláčeš…
Vysvětli mi, proč mě nožičky neposlouchají, mlíčko nechutná
A celé tělíčko tak bolí..
Tak už přestaň plakat a pomoz mi..
Na kočičí spravedlnosti ti to bude připočteno k dobru.
15.
Petr Musílek
Krájení chleba
Čepelí nože chleba krájím
nůž v kůrce zavrže
z bělostné rány odpadají
bochánky bez kůže
Zjemnělé dlaně hladu mého
jim v pádu nebrání
Ty země rozprostřená něho
změň v klas má selhání
16.
Jiří Hort
Bohouškovi
Má rakovinu čistý zrak
mou bezradnost chlácholí úsměvem
a říká - bude líp
Z nemocničního lůžka lze spatřit víc
než z hřbetu koně
Čas je vnímán hloubkou nebe
Odtud přichází deště
dotknou se země a vrátí zpátky
17.
Zuzana Voznicová
Mosty nadějí
už si ani nepamatuji
kdy jsi mě poprvé zabil
kdy ten mráz z tvých úst
předčil ten venku
a maloval mi
další z kruhů pod očima
zases byl jednou
olympijský vítěz
jen nepřišla žádná gratulace
ani žádná z medailí
na krku visím ti jen já
opřená do zániků
stloukám nám další šanci
ze ztrouchnivělých bříz
ta jejich bílá těla
mě nevím proč nutí
propíchnout modř všech nebí
a někde na nároží
zaplatit znova mýtné
abych se suchýma očima
dostala na druhou stranu
celou noc stavěla jsem
mosty do nadějí
a teď se roztřeseně přidržuji
zábradlí stlučeného vírou
v podivná zmrtvýchvstání
18.
Jan Przybyla
Žlutá řeka
Zabřezl rozbřesk,
skanula jitřenka,
tříštivý záblesk,
stříbrná vlásenka,
zapadla do keře,
skryla se do lesa,
korony kadeře
česala nebesa.
Ráno se smočilo
v kapičkách azuru,
v ruličku stočilo
bělostnou frizuru,
volalo na stromy,
po střechách šplhalo,
trýzněno fotony
blankytně plakalo.
Nachové pukliny,
obzor se zalykal,
hltajíc vteřiny,
perlivě usychal,
rukojeť šírání,
indigo rapíru,
vyřežu svítání
písmem do papíru.
19.
Jozef Melichar
Príliš veľa šumu
hudba doznieva v podnikoch smútok
narastá na uliciach smiech vyprcháva
z očí a oči zostávajú v trápnych rozpakoch
city sa hromadia v podtextoch strach
sa nafukuje v prestávkach a každé ďalšie slovo
čo povieme je iba krok dozadu smerom od
prázdnoty ostali len spomienky a kúsky
šťastia zabudnuté v detských úsmevoch
(ktoré sa občas na moment vynoria zo
spánku aby pošteklili našu práve nadobudnutú istotu)
nakoniec už aj sloboda stratila svoju
úprimnosť a z úprimnosti sa vytratilo ticho
zatiaľ čo ľudia na zastávkach & v bytoch & v obchodných domoch
nečinne očakávajú zmenu s takým podivným
pocitom že svet nie je tak úplne v poriadku
-takmer nič už nie je tiché
20.
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Labutí slzy
Padám v bělostném vodopádu do tvé náruče
na hladinu z labutích slz
tvé oči ve vlnitých odrazech přivírají víčka
a naděje z kamenů skal šeptá mi tiše
do obrazů co lesknou se na vodě
ať neztratím směr Chytnou mě bílé holubice
s peřím z tvých vlasů odnesou mne na křídlech tam
kde slunce nezapadá
za hranice času Do záře tvého úsměvu
Padám v bělostném vodopádu do černé díry
a chytám se hvězd co posíláš mi na pomoc
sbíráš mé otisky a pohledy A já stávám se labutí
co pro tebe při úplňku jezero vyplakává