1.Václav Franc
DĚVKA POEZIE
Kéž by mě někdy
ta děvka poezie
uštkla při dámské volence
Mohli bychom si
dva tři kousky skočit
pořádnej vodvaz
nebo ploužáček
Já bych jí zůstal věrnej za hrob
milenec dle všech pravidel
nekoukal bych jinejm do výstřihu
a myl bych okna slok a drbal rýmy
a každej večer bych ji hřál
tu děvku poezii
A snad bych ani nezatrpkl
až by si na ulici jednou stopla
mladšího frajera a odfrčela s ním
na banket všech básniček
těch slušnejch i těch s trojkou z mravů
A i kdybych měl zšedlou hlavu
řekl bych si
že měla usměvavý koutky
stejně krásný tělo
se správně rostlejma bokama
A pak by mně zbylo vzpomínat
nad starejma fotkama
2.
Jan Albireo Kučera
Bouřlivá
Hladí tě dlaně i můj dech.
Opusťme přívětivý břeh.
Tam, kde si větřík s vlasy hrál,
nese nás vichr vášně dál.
Za bouři též vzdám nebi dík:
Vše musí poznat námořník
3.
Martin Kašný
Zloději
Proč si včera nezavolala?
Věděl bych, že tu ještě jsi
Listuji v knihách a čekám,
že najdu JEN JEDINOU VĚTU
která pohladí
Proč si mi neposlala blbej dopis
věděl bych, že máš ještě ruce
a prsty
Že mě tě nevzali
Nerozdrtili v masomlýnku
nerozcupovali na kusy
nebo snad z pusy
duši utéci nechali
Čekám tě
strachy se svíjím
aby mi hlavu nevzali
4.
Jiří Karban
Přechodné bolesti
nějaké smutky
těžko je přečíst
když spálí oči
ledová tříšť
nějaké smutky
jen další na cestě
vždycky Tě zaskočí
než vstoupíš výš
víš?
5.
Jarmila Moosová
UŽ NAVĚKY
Slova
jež dříve tolik hřála
schovala se neznámo kam
když předtím dlouze postávala
před volbou:
pravda nebo klam
je těžké spojit v stisku ruce
kde láska nikdy nebyla
tam sotva bývá svědkem srdce
a z dobrých básní mohyla
***
To osud s námi pohrává si
či je to naše zvůle snad
čas od času rvát sobě vlasy
trápit se
soužit
naříkat
aby pak slova hezky plynně
z úst milců básní kanula
a bolest srdcí ve vteřině
byla tou chvílí minulá
či na seznamu běžných ztrát
nechyběl záznam:
mám tě rád?
*
Prý: Sejde z očí – z mysli sejde
tak snadno nepůjde to
ba ne
a mysl básníkova ví to
byť rozum tvrdí: Patří ti to!
Dál budou noci do skonání
žít
bezesné a uplakané
v zajetí starých myšlenek
jakkoli se nám srdce brání
zjevným se stát
i navenek
6.
Anna Karenina
Pavučina
Přátelství je pavučina
a pavoučci duše jsou,
spřádají si důvěrou svou
pavučinu překrásnou.
Tohle vlákno velmi jemné
pomalu se musí tkát,
pak utkají se sítě pevné,
jež podrží tě, když přijde pád.
7.
Václav Kummel
Modlitba světla
Tak povstaň světlo
v den kdy Ježíš sleze z kříže
tehdy skoná tma
a my se obrátíme k víře.
Tak světlo rozžni svíce
ať nám můžeš dát víc lásky
a nejen na papíře
a ať tma je věčně spící
na křídlech včera
život není cela
každá kapka potu z čela
je nadějí na nový knot.
8.
Jozef Melichar
Chorý tanec
siluety stromov
rozliate v očiach
opité sebou
a vietor fúka
keď prechádzam parkom
veci sú čierne a mäsité
ale ani to nie je samozrejmosť
nemôžem to vdýchnuť
ani sa s tým pohrať
sú to len slová
stekajú po povrchu
ako nadbytočné otázky
a keď kráčam mestom
ulice plné tvári
plných pocitov
sú takisto len mäso-fikcia
ktorú vyfukujem v práve teraz
v každej ďalšej cigarete - dym
nikto v mojej hlave
nikto v mojom dome
som bez formy
nedám sa vdýchnuť ani pochopiť
mám 5 litrov krvi
a tancujem v hmle
tancujem v hmle cudzích očí
uprostred prázdneho priestoru
ktorý je len môj
ktorý je len môj
9.
Jan Przybyla Únor: Úsvit
Rezavý mráz po karmínu
rozbřeskem zvoní tekutým
předivem o kovadlinu
vraníkům bíle okutým
zaříkává v dechu sníh.
Rampouchy zní uchu mlýna
modlitby mouky bělouši
melou zimu do hřebčína
čabrakou noci v loktuši
rozpíjí se modrý líh.
Žíněmi ržá horký příběh
do nití zlato ve stužkách
chycený vlas nahé hříbě
kousek Tvé krásy v poduškách
zapomnělo na ostych.
10.
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Rozverná
Mraky už vymačkaly své nasáklé cípy
pojďme si hrát na červené nektarinky
u té staré a větrem vyhlazené lípy
u jezera kde máma máchala nám plinky
Chytej! Hop! Letí moje sukýnka!
tam za mezí nenajdeš mě
ani moje ustaraná maminka
ve tvém sadu až budou žně
11.
Zuzana Voznicová
Zdi
jako stín ploužím se městem
bez ulic
taková panenka barbie
vydýchaná
až na zadek, boky
a nekonečně dlouhé nohy
dohánějící první krok
měls příchuť pralinek
a já snad znásilněná vínem
té čtvrté /či vlastně jaké / cenové
chtěla se najednou nechat sbalit
a poslat rekomando do pekel
tak jsem tě nechala
v sobě chcípnout
/dvakrát a nebo víc?/
vždyť je to jedno
nad ránem
už se to stejně nepočítá
jen teď mé zdi
se víc množí
a není cesta ven
ani světlo
co by vyvedlo
narážím sama do sebe
12.
Jiří Hort
POHŘEB V ZUBŘÍ
Kdo tě zahlédne
měl by být šťastný ... ale chtěl jsem víc
Tvou archu Ararate
*
Na hřbitově v Zubří
byl také sníh spousty sněhu
Pochovávali mou tetu
Zvláštní chvíle
Hory přišly až ke zdi
zachytávaly modlitby
a ještě křehké nesly je k nebi
A lidé?
Měli tvář
*
Máš pravdu K čemu by mi byla
13.
Zdeněk Munzar (Pokusák)
Ledová
Ledové drápky
Krůpěje v očích
Růží zimní královny
Ozdobená na bílé pláni.
Pevný stisk kolen
A rytmické boky
V tříslech šimrá
Rozkoší doteků.
Zrosena námahou
Přece tak šťastná
Přece tak šťastná
Tohoto splynutí.
Při plném cvalu
Sníh létá od kopyt ...
14.
Marta Gelnarová
SLUNÍČKOVÁ
Nesu si plnou náruč slunce.
A rozdávám.
Kam doletí mé oči,
položím kousek
hebce a měkce,
jako se stele děťátku.
Kam dosáhnou mé ruce,
tam se zachytí paprsky,
co líbat dovedou
jako ty.
Kam dojdou mé kroky,
tam se rozjasní den,
jako písnička,
kterou ti zpívám.
Nesu si plnou náruč slunce.
A rozdávám.
Chcete i vy?
15.
Jakub P. Malý
První jarní...
Začíná jaro.
Doba tání,
rození, růstu, klíčení
květů i chvilek milování,
i když to z okna nevypadá,
sněhu už mnoho nenapadá,
ne,
netřeba být sklíčení!
16.
Ice Wind
Je po dešti ...
Je po dešti ...
a z mého okna ve stříbrné věži
vidím plát ohně,
ten pohled mě děsí.
Já otevřel jsem nebesa,
a vylil řeky z koryt,
nechtěl jsem nechat plameny,
tak daleko dojít.
Nyní tu stojím sám,
nezbývá mi už síla,
postavit se těm plamenům
zplozených z mého díla.
17.
Helena Červenková
Domilováno
Domilováno…
O čem přemýšlíš?
S tebou jsem vesmírem letět chtěla
ruku v ruce, spoutaná těla
stále výš a výš
Domilováno…
Padlý a padlá
touha do zrníček roztříštěna
pomaličku je vpíjena
do prostěradla
Domilováno…
Zklidnil se dech i klín
Hlavu dám ti na hruď a slyším srdce bít
Sliby utkané z pavučin
že já tebe a ty zas mne chceš mít
Domilováno…
To naše krásné ách
ještě se ve vzduchu nad námi chví
nepatříme sobě, jsme jenom sví…
A nový den v záclonách
18.
AKI
Životní rozhodnutí
Na vyhřátým pískovišti
mezi bábovkama
šeptala mi Valentýnka
že je teďkon sama
Pak dodala s pusou plnou
žloutkovýho krému
do zejtřka ať rozmyslím si
jestli si ji vemu
Tak teď dumám na nočníku
(zcela klidnej navenek)
jestli zvládnu uživit ji -
i šest jejích panenek...
19.
Ladislava Lopraisová
Tvá modrá
Tvá modrá nálada podává mi ruku
z které mohu číst
jak dlouhá cesta bude naše
začínám se topit v duši tvý
tak hoď mi kolo záchranný
nebo nechám prorůst tvé kořeny mnou
a pouť naše bude hrou
která nezná jen bolesti
hoď kostkou
ať hra už může začít
a jeden v druhém se můžeme smočit
kapky , které naplní pohár
k uhasení žízně zamilovaným
20.
Petr Moučka
Rozdíly
Jednou ty nahoře
podruhé zase jsi dole
tak je to v životě
když jedeš na jednom kole
kruhy si ten náš svět
prakticky dobyly
ať visí ze stropu
nebo jsou v obilí
Však jsou zde rozdíly
každý je vnímá
kruhy nám nočník
na prdeli dělá
a láska pod očima!
21.
Dáša Čížová
Lásce
Lásko, prozraď mi
jak vypadáš?
Jsi nenápadná či z tebe
vychází oslňující zář?
Jak voníš?
Medem, aby byl člověk
k tobě sveden?
Jak chutnáš?
Jsi sladká jako ten med?
Nebo hořká jako zapomenutí jed?
Jak kráčíš?
Nebo se snad jako motýl
nad námi vznášíš?
Jaké barvy je tvůj zrak?
Jak a čím se dokážeš
člověka dotýkat?
Jak umíš písním touhy
po tobě naslouchat?
Čím a jak dovedeš člověka
okouzlit, že touhou umírá,
když tě nemůže polapit?
Nebo snad člověk musí
dekodér všednosti, ve které
se ukrýváš sám v sobě mít?
Lásko, já ho mám.
Denně tě potkávám.
Na nebi záříš, v prachu cest
odhozena neznalým ležíš,
z vůně květiny se lineš,
písní slavíka se k mé duši vineš.
Z očí dítěte se na mě díváš,
v podávané dlani svůj
otisk míváš.
Znám dobře tvůj něžný hlas.
V mém srdci denně své
písně zpíváváš.
Své proměnlivé melodie.
Lásko
22.
Lucie Plocová
NEVYČÍTEJ MI...
Nevyčítej mi, když sedím sama
Zadumaná u kuchyňského stolu
To třídím naše dávné vzpomínky
Chvíle, které trávili jsme spolu
Nevyčítej mi výbuchy hněvu
Co přijdou po klidu přízračném
Když jednou skončíme to spolu
Nikdy už novou stránku nenačnem
Nevyčítej mi hodiny v koupelně
Snažím se tam zrcadlo ošálit
Z úlomků žuly, pískovce, křemene
Vytesat na jeden den monolit
23.
Jana Hornová
Tomáš
Tvá ústa se vlní v otaznících,
Obehraných frází a lží.
Marně se ptám,
Anuluješ bolestivé hříchy,
Šrámy a kopance života?
24.
Petr Musílek
Slepecké písmo
Je písmo v nás jež smysl tají
kameny smutku trávu dní
Je písmo v nás jež oči nepoznají
co není zřejmé co jsme my
Bez výstrah stoupá na hladinu
to neznámé a bezhlasé
klínové písmo písmo klínů
štěpiny snů sny nad časem
Je písmo v nás jež smysl tají
Je písmo v nás a my jsme v něm
Oheň a led svým ostřím krájí
Buď shoříme či roztajem
25.
Jeanne Hornová
Odevzdání
Zavírám oči…
Tvé polibky prostupují mou kůží
jako bublinky sektem.
Bloudím cestami
chtění či nechtění,
ctnosti a vášně.
Liány tvých paží mě uvěznily …
(v bludišti něhy)
Nemám chuť hledat východ.