1.Šárka Nováková
Pampeliška
Pampeliško sluníčková,
kdopak si tě v dlani schová?
Mě tvá žlutá hlavička
dobývá se pod víčka.
Ať jdu spát či ráno vstávám,
myslím na to, jak ti mávám,
jak nás čeká jarní louka,
co k mazlení nás ponouká.
Nedívej se do sluníčka,
proměníš se ve čmejříčka.
Pápěrky jak bílé peří,
v závějích na louce leží.
Pampeliško bělavá,
kdo tě v dlani schovává?
Už nezáříš jak sluníčko,
však nevadí to, holčičko.
2.
Lech Nierostek
****
Bylo nebylo…
Za sedmero knoflíčky dvě ňadra skrytá.
Šest prošel jsem,
tak blízko – až závrať chytá.
Za sedmým,
v černém, smutek dvou plaček,
jimž sundal bych závoj a pohladil je,
ale má to háček!!!
3.
Anna Karenina
Milenci
Když v noci nemůžou usnout,
pozorují oblohu, jak v rouše nádherném,
posetá tisícem hvězd, jim společníkem jest.
Ty noci předlouhé den co den plynou,
v samotě schoulení duše jim splynou.
A těla žádoucí po sobě touží,
hledají, zoufají, ve tmě však bloudí.
Tiše však doufají, že přijde noc,kdy se zas shledají.
Pak něžnými doteky se do sebe splétajíí,
po lásce toužíce na hříchy nedbají.
Milenci bláhoví...
4.
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Štěstíčka pampelišková
Padá to
dolů
noty na krku
houslový klíč v uchu
juchů dráty se houpou
pod vlaštovčími drápky
jaro vzlétlo do vlasů
malých princezen a princů
štěstíčka pampelišková
jen co je chytneš
už zase letí
dělat štěstí jinam
5.
Jiří Hort
ŽENA V ŽLUTÉM
Na špinavé ostravské ulici
mezi auty a lidmi z práce
potkal jsem starší ženu
Měla žlutý kostým žlutý klobouk
a jen tak se procházela
V očích kvapík hrál
z vrásek drenáž slz
Byl jsem překvapen
A ona ?
Nechápala proč
6.
Václav Kummel
Tiskárna úst
Tiskárna úst ochozená
vystěhovaná mimo tělo
slova se opalují v kamenech
stromy uchozené v křižovatkách snů
zbývá podplatit ticho...
delfíny nechat letět výš
a rozmetat jejich hnízda
7.
Ladislava Lopraisová
Všichni to schytají
Všichni to schytají
nikdo to netají....
Na nahé louce
prohání se ryba
stala se chyba !?!
v hladové řece
vidíš to moře
přineslo hoře .?.
všichni to schytají .?.
nikoho se neptají
a taky proč
8.
Jakub P. Malý
Voda, voda, voda...
Kdyby měl vytopený alkoholik
smysl pro legraci,
moh by si říct,
že příroda mu, co kdy vypil, vrací,
když na lednici po baráku plném vody
pádluje tam, kde včera ještě byly schody
Zač ale to beznadějně protržené nebe
svým průjmem potrestalo tebe?
9.
Petr Musílek
AMORÉNA
Jednou navečer
kdy lampy ještě nedosáhly k zemi
potkal jsem postavu
Víc sen než ženu
Šla po tenkém ledě
mého nesoustředění
chvílemi se bořila
do studené vody kaluží
chvílemi ustrnula
krok nad zemí
Amoréno
i v těchto slovech
před tebou utíkám
a zároveň tě hledám
Chci žít
a přitom shořet
ve tvém polibku
Do svých neromantických snů
nastěhovat dech tvého světa
Neboť ty jsi lano
o které se přetahuje
láska a smrt
10.
Zuzana Voznicová
Plachetnice
rovnal jsi mě
zmačkanou tím drobným písmem
v řádcích kroniky loňského léta
a uvozovkám schovával
všechny přímé řeči
zbaběle nevyřčené
do osnov v tkaninách
proplétal slova
neprošlá škvírou mezi zuby
tak ostýchavě
že se to zdálo až komickým
tak jsem se stala tkadlenou
a bolavými prsty
po nocích tajně šila
plachty lodím
pak za bezvětří pouštěla je
vstříc samotám
mé lodě s písmeny
mé básně
které jak listy
opouštějí
unavený strom
11.
Lucie Plocová
Do znamení zvěrokruhu
Do znamení zvěrokruhu
Chceš zařadit mou povahu
Tvá snaha je zbytečná
Ušetři si svou námahu
Mé myšlenky čisté panny
Se přou s prohnaností štíra
Přes den bojovná lvice
V noci beránek obětí zmírá
Pod nebem hvězdnatým
Sahám po dlani blížence
Jak ryba mlčím, přemítám
Proč pohřeb bez věnce
Držíš se zpět, bojím se
Po vzoru raka z obavy
Ucouvnu o jeden krok
Náš vztah už mě nebaví
Napůl býk, napůl kozoroh
Trkám jen na zkoušku
Astrologii nesnesu
Jdi, prosím, drahoušku?
12.
Zdeněk Munzar (Pokusák)
Venuše
Jak polynéský lovec
Divoký příboj jsem vyzval
Hladina bičována bouří
V hlubině číhají dravci.
Hledám dech …
Soutěžím se silou měsíce
O přístup na širé moře
Po hlavě se probíjím
Do lůna chladného živlu.
Držím dech …
(Tak skvostně bledá
Tak úrodně oblá
S pokožkou z perleti
Spočívá na zamčeném loži)
Vidina kořisti
žene mě vpřed …
Kolik jsem otevřel
Slibně prázdných lastur
Jen pro tento božský pohled
Botticelliho očima.
Ztrácím dech …
13.
Jan Przybyla
Sněžnice pro hlubokou vodu
I.
Když cínové hlasy lijí chóry
zpoza sklenice vašich okenic
se svlékají bílé meteory
na zeshora hvězdy a zhola nic
a vláčejí vločky za vlasy.
Když hřebínkem slunce na čepici
dech rozčeše zimě mokré vrásky
až horkost tvé dlaně v rukavici
na zápěstí vábí podbělásky
dva křídové květy na řasy.
II.
Tak našeptám ti motouz kouzla
do modra abys neuklouzla
a čéškami večer nad kdesi
mně nerozbílá se nebesy.
Půl v obzoru by na rtech slova
prasklo
můj rubíne má leďnáčková
krásko.
14.
Jan Albireo Kučera
S omluvou Karlu Hynkovi
Byl jarní večer - možná máj,
Hrdličkův knajpou zazněl hlas:
"Hospodskej, ať tě vezme ďas,
jinde mi rádi nalít daj'!"
Z putyky vypad', měl však pech,
v příkopu skončil, bohužel.
Víckrát už mužně nezapěl -
radlice rzivá není mech.
15.
Helena Červenková
Ranní milování
Černá noc už má zase na kahánku
namísto aby mne kolébala v spánku
probudivší touhu splétá do copánků
nic netuše klidně oddychuješ dál
Prohlížím Tvé tělo v lampy svitu
tolik Tě chci a ty, chlape, spíš tu
žhnoucí myšlenky táhnou mě k místu
kterým jsi večer mé ženství dobýval
Lísám se blíže k tvému kožíšku
konečně procitáš a hladíš mne po bříšku
utopím Tě zcela v tom horkém dolíčku
kdes právě ranní rosu posnídal
16.
Jarmila Moosová
Mami...
Strach z čehosi tě ochromil
a ty ses lásky bála
rodové svědomí
v absenci tvého vědomí
počala v bříšku růst
tvá Jana malá
k přežití sílu postrádala
a po třech týdnech vrátila se
zpět domů
mami
do nebe
dny pluly dál
a štěstí pro tebe - tvůj syn
vzdal svoji příležitost v lůně
kdo neprožil ten nepochopí
jaké to stopy ve tvé duši
ti zabránily
jak se sluší milovat další dceru tvoji
kdo neprožil ten nepochopí
že srdce zlomené se bojí
životů dalších
na něž ztrácí sílu
říkalas: Milunko
a později pak: Milu
a já to nikdy necítila
že byla bych ti trochu milá
hledala sebe ve tvém klíně
tu lásku
s níž jsi byla na mizině
jenže to pověz dítěti
zpaměti už co děsně malá
znala jsem mraky básniček
kreslila krásně
zpívávala
žákajdu plnou jedniček
vše marně
nezvedly se paže
co by mě k sobě přivinuly
čas smaže křivdy?
Nesmaže!
Z nuly se stala jednička?
Ne - z jedničky se nula stala
když v sobě cit jsem zapírala
co patřil tobě
- nechtěla jsi
dnes měly bychom obě sivé vlasy
a já tě hledat nepřestala
jsem pořád stejná tvoje malá
a chápu víc
než coby dítě
mé oči dnes už nespatří tě
a do tvých dlaní nevklouznou mé dlaně
ať jakkoli mi vzdálené
tvé polibky
dík mami za ně
cítím je
hřbety rukou hoří
jsem sotva pár dní narozená
panenka živá
příští žena
tu lásku co jsi neměla
vytáhnu ze dna svojí duše
a za obě jí jednoduše
požehnám tvoje vnoučata
mami
dnes už jsem bohatá
17.
Petr Moučka
Touha
Tu touhu tažných ptáků
hluboko v křídlech mám
pod kůží zad je prostírám
když lidská zima
studený oheň plije do tváře
Těžce se zvedám a odlétám
označen za lháře do krajin fantazie
vně očí smutně přivřených
kvílí si vichřic mocné melodie
z nápadů šílených
Chudinka srdce
únavou docela rychle bije
ve třpytných slzách větrem vyhnaných
tak často nová dívka snová bývá
Lučavka slzí téměř většinou
rozpustí v kalech hořké fantazie
sám vítr zručně znovu do slana
obere do čista a rychle osuší je
Sobě si srdce zklidní let a pěnou růžovou
zamatlá opět šedé hloubek stíny
zlověstné ptáky stěhovavých realit
Zase se musí nejlépe do dna pít
a lapat lapálie
a živě žít
Tak těžce tomu všemu které
opravdu smrtelným je
I přes to všechno přijď
bolavá touho má
svou hlavu do mých dlaní položit
a já - nebudu nikdy
tebe za sebe trestat a nenávistně bít
18.
Martin Kašný
A co jako?
A co, že sem ti to řek?
a co, že tě miluji
a ještě tři píva a dva velké rumy
a tady pro slečnu jedny lehké startky
Máš voheň? Ne, sežehnu tě chtíčem
tak laskavě nechoď spát
A ty mě miluješ?
ano ano ano sem si stoprocentně jista
Do hospody stejně jako do mysli
tiše dere se temno podzimního večera
a oběma chtělo by se brečet
19.
Václav Franc
Není co ukrást
Není co ukrást
Štěstí jsme rozbili
na střípky vzpomínek
a dva páry špinavých ponožek
na smetišti dějin
nestojí za řeč
20.
AKI
Františkovi Nedvědovi
jsem se tak z nostalgie prohrabával jistým nejmenovaným konkurenčním serverem a zjistil jsem, že tam jsou pořád ještě věci, na který jsem tady zapomněl... tož přesouvám... pamětníci, nekamenujte mě... :o)
Na břehu Sázavy
pár skautů špinavých
lovilo svýho bobříka
A že se snažili
tak se už po chvíli
chuděrka, na rožni opíká
21.
Dáša Čížová
Má mě rád?
Jsem závislá!
To je zjištění.
Ale ne na "něm", na jeho těle,
ale na pocitu, jestli mě má rád.
To není Žena!
To je jasná bolest dítěte,
které to tak k životu potřebuje
a stále, i očima se bude
na tu stejnou otázku ptát.
Takže dítě, ty malé dítě,
to už sis přetrpělo.
Nechej tu Ženu,
teď v klidu si života užívat.
Muže také tělem milovat.
Ať ji již konečně pocit strachu
ze ztráty milovaného člověka
může navždy sbohem dát.
22.
Marta Gelnarová
Dnes prší
Dnes prší.
Vstávám – nevstávám.
Musím do deště.
Je protivný?
Hladí?
Uvidíme.
A už je tu!
Chvíli studí, chvíli ťapká, chvíli zpívá.
Mám deštník
a zpívám s ním.
Kapky se rozstřikují v kalužích.
Kruhy, kruhy, kruhy…
Phytagoras by měl radost.
Prší.
Prší?
Lije!
Ale já spěchám za tebou.
23.
Jeanne Hornová
Mefistova neteř
Prý počestný jsi muž,
a odmítnout chceš svoji Loli.
Ale strejdo, kuš!
Bílým písmem chceš mi psát,
nebraň se a nevymlouvej,
žes měl loni padesát.
Jak had syčí ze své díry
Mefisto ten v tobě skrytý,
na hříchy ti bere míry.
24.
Zora Šimůnková
.
Pod stromem zeleným
Pod stromem zeleným
holubička sedí.
Oči si utírá,
na holoubka hledí.
Kapesníček mokrý
na zem odhodila.
Křídlo přísně zvedla,
hlavu naklonila.
Proto jsi opustil
mne i má holátka?!
Pro straku zlodějku
se srdcem z pozlátka?!
Proč jen ses nezeptal
jejího okolí?
Pro to, co ukradne,
srdce jí nebolí.
25.
Zuzana Cwiková
.
Mistru Florentskému
Sfumatem pokrytý krčíš se v koutě
Smrtící stroje plíží se v zrcadlech
Medicejských stavy rády pojmou Tě
Budoucím sám stvořil jsi cech
Jsi odporný když hraješ si s chlapci
To proto ten záhadný úsměv
Pak Jana Křtitele chceš vyzvat k tanci
Z kostela zaznívá sborový zpěv
Krvavou rukou zapsal sis poznámku
A v pravé leží Ti studené srdce
Vévoda Sfoza poslal Ti pozvánku
Těžká je hlava starého mudrce
Víc lidí zahubí ústa než nůž
Říkáš si plujíce ve vratké bárce
Géniem měl zemřít už mladý muž
Na vlastním portrétu jsou jen oči starce