1.Jiří Hort
DVOJROLE
Žena a máma
dvojrole bez masek
dvakrát milující
dvakrát milována
2.
Jan Albireo Kučera
Až budu s tebou
Líbám tě horce, líbám tě vlhce -
tak jako džungli tropické slunce.
Líbám ti ústa, líbám ti šíji,
do ňader se mé polibky vpijí.
Hladím ti vlasy, hladím ti záda,
vzrušení ať nám neopadává,
hladím tě dlaní i bříšky prstů,
doteky svými do tebe vrostu
3.
Václav Franc
NOČNÍ VLAK
Tunelem tmy
prokousávám se k cíli
Knoflíky světel se rozepínají
na obzoru
Poslouchám řeči o počasí
Nikam nespěchám
Je sobota a strojvůdce si
pouští na cestu ohranou kazetu
monotónních songů kolejí
Další zastávka...
Zítra je na spadnutí
Ale zatím je dnes
Zítra bude svět o pár zastávek
Dál ... nebo blíž
K cíli ... nebo ... k zániku?
4.
Dáša Čížová
Procházka zahradou Bohyně
Procházelo se jaro zahradou
Bohyně ženy
Toužilo ji zkrášlit osvěžit omladit
však před jejím půvabem sklonilo se k zemi
Nebylo co zkrášlovat
Žena Bohyně by mohla plnou
náruč květů samé sebe
do vínku jaru darovat
Nebylo co zmlazovat
Neb ucítilo v jejich ňadrech
roztoužené srce láskou pulzovat
Nebylo co ozvěžovat
Ta žena Bohyně svým pramenem
touhy nechávala své tělo
promývat
Nemělo pacholátko jaro
ženě Bohyni co dát
Pokleklo jí k nohám a počalo
jejé vyživující fluidum sát...
5.
Martin Kašný
Statická elektřina
Statická elektřina
když si svlíkám svetr
udeří zákeřně do nosu
Jako blesk z čistého nebe
Uhodí a ani se nenamáhá
dáti oběti zprávu
o svém úmyslu
Jóóó kdybys ty udeřila
A vzbudila ve mne
touhu po druhém orgasmu
To by bylo jiný kafe
6.
Lech Nierostek
****
Mezi půlnocí a ránem,
šli dva, šli s džbánem.
A pili, pili po locích,
jak už tak můžou dva po nocích.
A písní byli plní,
víc než jindy byli silní.
Mezi půlnocí a ránem
chvíli byl ten pán
a pak zase ten byl pánem.
Když slunce vyšlo s časem
byli oba – muži, muži s tichým hlasem.
7.
Jarmila Moosová
Vzpomínání
Soumrak
a tma
a cédé hraje
a ty mě držíš v náruči
šťastná jsem
touhou umíraje
zlé myšlenky mě nemučí
tak bezpečno je blízko tebe
když chceš mě lásko rozbalit
jak laskonku
ach – tu mám ráda
sladkou jak ji dnes smíš mě mít
tou vzpomínkou se buňky chvěly
po dlouhou dobu samoty
než brány těl se otevřely
– netřeba bát se prázdnoty
kde ještě živá srdce bijí
žít poezií
je tak zvláštní
když krásná je až zalyká
však bez tepla a vůně potu
v ní láska nic moc neříká …
8.
Zdeněk Munzar (Pokusák)
Fénix
Zas bojujeme o přežití
pod palbou ze všech stran
podepřeni kamennou zdí
každý z jiné strany zad.
Uprostřed špíny a lopocení
navzdory přesýpacím hodinám
a s chutí kradených třešní
obnažme kouzlo okamžiku.
Prohlédneme spolu za zrcadlo
skrze všední realitu
plnou hnusu a nepořádku
až k naplněným snům.
Tak zapalme
přestárlého fénixe
9.
Zora Šimůnková
Útěcha
Smutno je mi, smutno je mi
Sedím v práci u okna
Sama jenom sedím tady,
jako ostrov samotná.
Vedle na zdi visí Kristus
a dívá se káravě.
Možná z toho je mi smutno,
dám si hlavu do dlaně.
Najednou se Kristus skloní,
po tváři mě pohladí.
Sedím jako přikovaná.
A on se ptá: Nevadí?
10.
Zuzana Cwiková
Daňčí prokletí
Ten kdo v noci v dešti tančí
Co maluje měsíc stín
Spatří v lese stádo daňčí
Spatří v lukách starý mlýn
Úplněk když rozsvítí zem
Všichni daňci tančí sem
A mlýn vzplane ohněm chladným
Daňci běží krokem ladným
A mlýn shoří do rozbřesku
Bez dotyku hromu-blesku
To zvíře tiché ušlechtilé
Zase zpátky rozpustile
Míří do černého lesa
A k spánku do sena pak klesá
Když slunce s oblohou se opět spojí
Mlýn ve větru majestátně stojí
V trávě pak tlí mrtvé tělo
Daňkovo co oběť chtělo
Tak se děje od dob dávných
Prokletých krás nevšímaje
Plyne voda v řekách chladných
Kde daňčí slza v noci kaje.
11.
Marta Gelnarová
M A L É
Slyšela jsem plakat
děťátko – nedělňátko.
Takhle malinké!
Křičelo do světa
svou touhu
po teplé náruči,
posílalo světu vzkaz,
že je tady,
že láska vydala
svědectví přítomnosti.
Lidé
se zastavovali
a tišili jeho pláč.
I máma slyšela ( jak by ne )
a přišla,
aby nakrmila,
přebalila,
pohoupala,
zulíbala,
aby vzala do náruče
celý svůj svět.
Usnulo.
Šťastné ticho
se skrylo
v malých pěstičkách.
Spí?
Spí.
Lidé chodí kolem
s úsměvem…
12.
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Větroplachetnice
Větroplachetnicí
je duše má,...
...rozevlátá
na vlnách vlasů tvých...
Řekni mi,
kam odpluje,
až si oholíš hlavu?
Nejspíš zůstane viset
na větvi opuštěného stromu...
a bude šimrat ptáky
...na bříškách opeřených...
Kdyby zůstala ve měste,
smog by ji udusil
a hluk rozštěpil
...na tisíc němých výkřiků...
...do prázdnoty...
A jediné světlo zbylo by jí
v pouličních lampách...
Moře vlasů rozbouřené,
nenech ji odplout...
...nesprávným směrem...
13.
AKI
Tobě
krásně hřeješ...
. a proti očím tvým
je růží sad jen smetiště...
až skoro měl bych strach,
že nedosáhnu na dno
když polibkem potopím se do nich...
tak snadno
člověk zapomenout může...
a poučit se nedokáže
(snad právě pro ty růže?)
ani pro příště...
14.
Helena Červenková
Vůně domova
Zaobírám se vzpomínkou
u nás doma to vonělo maminkou
Už dlouho tam nebydlím
ale tu vůni
mám v paměti
Tenkrát velký pokoj dnes menší zdá se mi
a není na stole ten ubrus s třásněmi
taky už netřeba té rákosky na děti
však výprasky
máme ještě v paměti
Odrostlá ptáčata vylétla v svět
věrní holubi se občas vrací zpět
máma se nevrátí, už nezavoní tam
přesto tu vůni
v paměti
stále
mám
15.
Václav Kummel
Vyvážím
Vyvážím
pár slov ze srdce
zazděná brána. . .
kupuji papír
abych jej neobratně zmačkal
pro slova zdaná
neztišená.
Vyvážím své letokruhy jména
za chvíli přijdou
na zlomcích koní.
16.
Ladislava Lopraisová
.***
A zas sobě říkám Ne
a zas čekám zbytečně
vždyť TRPĚLIVOSTI
nkdy hraničí z hloupostí
a tak na co čekat
času jsi měl dost
teď zaberu tvůj post
pro RADOST
17.
Lucie Plocová
TA MINULÁ...
Jsem příliš současná
Pro tvoje dlaně
Hlubiny v mých očích?
Zapomeň na ně
Tok řeky přec neotočíš
Tohle je stáří
Čas zahalí naši krásu
Naděje zmaří
Nepoběžím nikdy vstříc
Tvé náruči
Nohy ztěžkly poznáním
Bůh neručí
Nech ty střepy ležet
Nač zrcadlo
I odraz vody je bolest
Ne lákadlo
Ta minulá odešla pryč
Zapomeň už
Nepřijdu, neřeknu nic
Ty chvilku dluž!
18.
Jakub P. Malý
Sbohem a šáteček!.
Nač plýtvat slovy, básněmi,
kde vystihnout lze větou holou:
Po letech (s tebou) zdá se mi,
že mám zas život
pod kontrolou!
19.
Petr Moučka
Opět na mě ve tmě sněží
Postmotto:
Po cestě u vysokých lamp
padala ze sněhu vykouzlená miniaturní štěstí…
Na ústa tě líbám… 28122232
Opět a znova
důrazné mokré pusy…
jak po tom studeném suchu
mlaskavě chutnají
a tak olíbán
na čele, nose, uchu
mhouřím víčka…
sněhové vločky
s něžností na mě padají
Prostírá se vlhká láska
nápojový lístek oblohy
a potom dost to klouže
musím si pozor dát na nohy…
ať hned tak mé tělo
na zádech nebo na břiše neleží
vyznání bylo by okatě nápadné
však vím vydržet možné není
tak ano - milovat budu v leže ale…
počkám až o trochu více mi nasněží
o málo více mi bílého napadne
Ty - noci peřinově hebká
máš nekonečnou moc když voláš ano
já tebou bodem středu jdu a v tobě těším se
na šiky sluneční a z jisker démantové ráno
20.
Petr Musílek
PŘÍTELI
Kdo nemiloval starý dům
lepší dům nepostaví
a ve svém omámení slovy
přidává
doslov k doslovu
Ty příteli
však každým z činů
o kterých nikdo nemluví
kde jiní vidí rozvalinu
otvíráš příští předmluvy
21.
Jan Przybyla
Znělí andělé v tůni oblak a Daniel
I.
Za tvou dlaní plály jabloně
a zázvorová víla malá
lnem přeťala kotvu na luně
půl nebem nočním vyzpívala
ti chlapečka i s kometou.
Té noci hřál tvůj prs tak hebký
šál perseid vypad´ z oříšku
lem skořápky ťuk´ do kolébky
a hvězda ti usla v podbřišku.
Kéž bych byl já ten kdo si zoufal
kul měďáky lásky jazykem
a tak dlouho tvou hvězdu houpal
až zaplakal vesmír pupíkem
pod kůží potem posetou.
II.
Zvoláním bledne: "Kassiopé!"
usmíváš ze z cích
bereš mou ruku: "Cítíš? Kope."
jarem sněží smích.
22.
Zuzana Voznicová
Mezi pruhy zeber
vrány už vyzobaly
všechno jaro
z nakrojených horizontů očí
kde tolik toho bylo zaseto
tak jakoby se vrátila zima
a v bílé rukavici stírala
zeleň z mých skrání
jen jeden pohled
jedno otočení
a zůstanu
na obrubnících cest
vtlačená pod přístřešky
pro zatoulané v deštích
v ruce neexistující lístek
na stejně neexistující vlak
přešlapuji
už tolik let
zastavená
v tom zkoprnělém postoji
panáků na přechodech
a jen čekám
někde mezi pruhy zeber
je místo
pro čtvrtou barvu
semaforu
23.
Šárka Nováková
Šeřík
Šeřík bytem zavoněl,
já už málem spala,
cosi mi však připomněl,
když jsem byla malá.
Vůně, pohled, slovíčko,
vzbudí vzpomínku
pomůže nám maličko,
postát chvilinku.
První kytka od kluka
právě šeřík byl,
vrazil mi ji do ruky,
pak mě políbil.
Oběma nám bylo šest
a myslel to vážně,
já byla celá červená
však bylo mi krásně.
Hezky se mi usíná,
šeřík k tomu voní
a ve snu se mi zdá,
že to bylo vloni.
24.
Jeanne Hornová
Tácky
Nejsi můj milý
jsi tácek pod pivem
mé vymodlené samoty
Někdy se na chvíli přilepí
ke dnu mého já,
ale pak si to rozmyslí.
Nejsi můj milý,
stojíš před ní v pozoru
jako ty tácky na stole.
Někdy se na chvíli přilepí
tvé vousy ke rtům,
které podvádíš.