1.Šárka Nováková
Moudrost
Kraječky bíle nadýchané,
dostala pravda do vínku,
nosí i košile rozedrané,
někdy žije jen vteřinku.
Pravdou být věru lehké není,
je to jako proti proudu jít,
vážně se často málo cení,
za kamarádku však chci ji mít.
Šedivou řízu, či mince zlaté,
dostala lež do vínku,
dobře se má v každé době,
vyplní každou skulinku.
Být přítelem lži se nevyplácí,
je potopou co zničí vás,
je třeba najít mnoho síly,
která je, někde uvnitř nás.
Moudře si zvaž, co v životě chceš,
zda budeš člověk, či lidská veš.
2.
Marta Gelnarová
PENTAGRAM HAIKU
1. Malý pták vzlétl,
krví popsal oblohu,
zásah byl přesný...
2. Mám nebo nemám
utrhnout hořec z louky -
umřel by krásou...
3. Čtyři páry slov
v kočáru memo žití
hrabou kopyty...
4. HAIKU k háječku
ubírá se pomalu.
Kde jsi, přírodo?
5. Komáři štípou,
sají krev bez ostychu,
bestie hnusné...
3.
AKI
Neznámé dívce
Pod nebem bez mraků ční hroty věží
zní štěkot pudlíka, jasný a svěží
za ním sípe trochu hůře
tažen na prádelní šňůře
důchodce, co odpoledne
na dvě, na tři k Růžku sedne...
Opodál na kopci, v jedný tý věži
vysoká holka na schodech leží
krásná, jak vlajka z pruhů a hvězd
zasněný oči... poprsí šest...
cestička za štěstím, za brány do ráje
dlouhá a klikatá, často i zrádná je
není už návratu, není už úniku -
přepískla dívčina svou dávku perníku...
Neslyší děvče už ranní zpěv skřivánků
necítí mouchu, co leze jí po líci
doteky nožiček na nose, na spánku
sladký rty vášnivě hlodají červíci
4.
Jan Albireo Kučera
Pohádka o drakovi
Snažím se, seč síly stačí,
představit si sluji dračí.
Jedna hlava na polštáři
chrápe, i když slunce září,
druhá vedle ní si lehá.
Z třetí plamen prudce šlehá,
čtvrtou uhasila voda,
pátá skrytě něco hlodá.
Šestá v koutě zalezlá je,
sedmá s osmou karty hraje.
Číslo devět s číslem deset
hádá se, co je to kneset.
Jedenáctá srovnat je chce
nejde to však zrovna lehce -
poslední všem zas a znova
naschvály s úklady snová.
A tak brzo v cuku letu
válka dračí v sluji je tu.
Doupětem už zuby víří -
tři sta osmdesát čtyři.
5.
Helena Červenková
Jabloň
Na moravčanském kopci jablůňka křivá
hospodář s obavou se na ni dívá,
už jako malý kluk lezl po ní
větev ji ulomil vítr loni.
Do kůry se zahryzl zub času,
přesto jí ponechal ženskou krásu.
Když jarně se do bílého oděje
hospodáři se srdce zachvěje.
Pod stromem dřevěná lávka se stolem
usedne pocestný jda kolem,
koruna ho v letním žáru ochrání
na podzim pod tíhou jablek se naklání.
Je to už jabloň-babička
a jak rodí dobrá jablíčka!
Chutnají tak slaďoučce po medu
tu chuť si na jazyku vybavit dovedu.
Večer jablůňka žalostně naříkala,
sadař ji objímá: “Vydrž, malá!“
Přihnalo se větřisko. Odkud? Čert ví!
Ztrouchnivělý strom rozťalo vedví.
Rostla tu jabloň. Snad sto let.
Do tmy vydechla naposled.
Však koloběh života točí se dál,
jeden život skončil, druhý započal.
Štěpu jablůňky se v sadu daří
snad první medůňky budem česat v září.
6.
Dáša Čížová
Muž, Žena
Muž, Žena
Chvilka rozjímání
Příslib nového života
Milování
Žena – žhavá sopka
Citů moře
Tekoucí písek v jeho dlani
Rozbouřený a zároveň něžný oceán.
Muž – její láva
Bezpečná ulita
jen k ní je touhou hnán.
Jejich splynutí
si těla občas vynutí.
Souznění
to píseň jejich duší věčně zní.
Něžně hladí ve chvílích samoty.
Muž a Žena
věčné téma.
Slunce a měsíc
každý úplně jiný je!
Ale vědomí, že pro sebe tu jsou
jejich srdce zahřeje.
7.
Václav Franc
SVÍTÁNÍ
Opatrně beru do dlaní
každý verš
aby se nerozbil
jako rosa ráno v lukách
kde bloudím sám a sám
v naději
že zítra opět vyjde slunce
8.
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Počkej!
Počkej,
řasa ti spadla do oka!
Tvé řasy jsou tak dlouhé,
že by se na ně daly navlékat korálky...
...asi proto ti tam spadla...
...chtěla se provléknout tvojí duhovkou...
Duhové korálky,
které se rády kutálí
po stromech, po broucích,
mezi světluškami
na temně černé obloze
a pod víčky,
co pak tajně hladí
moje nenechavé prsty...
:o)
Když totiž člověk zavře oči,
cítí všechno mnohem intenzivněji
9.
Jeanne Hornová
***
Š álek čaje v horské boudě,
U dolím korálků hnědohlavých
M odřínům a bukům
A vizuje konec léta…
V ánek, na konci hor zpívá
A more čistým tokem řeky.
10.
Jiří Hort
HLUCHONĚMÝ
Je ulice, nalevo i napravo stromořadí
a vy neřeknete - po stranách jsou stromy řeknete
nalevo napravo a stromořadí
Přicházel mladý muž spíše chlapec a už zdálky
cosi signalizoval
Nemluvil byl jsem nedůvěřivý a on nechtěl víc
než pozdravit
Nevím co jsem pro toho chlapce znamenal
a přemýšlím jaké by to bylo mít ho nablízku
Namísto topolů
Potkáváte se zvyknete si a přijdou dřevorubci
Ještě i skácené věřily na zázrak
11.
Ladislava Lopraisová
Doznání
V kapsách černé noci
lovím bez pomoci
písmenka první
z abecedy poznání
12.
Václav Kummel
Chvěje se bílá
Svlečená ze rtů
kořist stehů je ránem
chvěje se bílá.
Rozkroky stínu
zavěšené do podpaží
odejdeš nahá.
13.
Lech Nierostek
....
Ptáš-li se po vině,
odpovím ti.
Ztratil jsi příliš mnoho samozřejmostí!
14.
Jakub P. Malý
Snad po polibku usnu
Ještě jeden polibek,
dokud bezvědomí
mé veršotvorné dynamo
neochromí.
Bude to tak někdy k ránu,
smím-li si tipnout,
ta mrcha se ne a ne
vypnout.
15.
Jarmila_Moosová
Lásko
Rostou mi křídla
asi se to stalo
skončila noc
a vzbouzí nový den
zhouplo se slunko na nebi
a spiklenecky pousmálo
zase se směju
ne tak jako dříve
kdy smích se v škleb
zaklínal s bolestí
že jsou jen dary bez ceny
a že je všechno pomíjivé
dává mi sílu
přirozenost bytí
obraz když víc
a víc se vzdaluje
však vrací se jak bumerang
s tou důvěrou že zas ho chytím
16.
Petr Musílek
DŮM ČÍSLO 253
Že byla první na řadě
sebrali střechu
a po kouscích ji složili
k nohám silnice
Potom
zvedl bagrista lžíci
a zrcátka pod kartonem obrázků
vysvlékl
až k holému kameni
Když na nákladních vozech
odváželi suť
trámy a to co zbylo
byl dům
již mrtev
17.
Petr Moučka
V hrobce duše
Jako v hrobce
šourání nohou a tlumené hlasy
jen modrý dým se valí
za světlem někam nahoru
kremační žáha pálí
už chlupy stojí v pozoru
a ty dva Němci – Miller s Túrgauem
mi balzamují spodní patro buněk
venku je břečka
také ji břečkou zalévám
než bez vzpomínek půjdu chrnět
…a probudit se s hlavou plnou kalné vody
ve které akvabely dávných písní plavou
erotika minulých zrad motýlích křídel
ze zahrad dětských ukazováčků v ústech
a malinových slin z cukrové vaty
přísného pohledu nespokojeného táty
a vytí bratrů z naší rodné smečky…
Co s minulostí zabitou
můj jazyk hraje si s tvou ulitou
a francouzsky si labužničí šnečky…
Zato tam v hlavě
stojaté rybí vodě nečištěného akvária
roste si řasa zelená
je jako živá a prorůstá mi kůží tváře
mně lení se, jí nelení
a prsty polámané časem mnou paměť slabikáře
ve kterém už si nelze číst
text na písmena rozpadá se
a ona jsou jen podrážkou mou
mnou rozšlápnutý hmyz
Jsou jako já
smyslu a poselství důkladně zbavena
blízkostí touhy po tvém těle mučená
a proti chladu bytostí
které se hlásí k člověku
vybavena jsou ničím
ovšem ve formě všeléku…
Tak ve sklepě
který si říká vinný
jsem zazděn, napájen a odsouzen jen
za všechno, za všechny jeden
za ty co nemohou a nebo nechtějí se vrátit
já tady budu muset platit
Příšero stínů v hladinách hlavy mého akvária
ty hadovodo zarputile hnědá
napij se zhluboka do zapomnění
vzpomínat stejně tak jako tak se nemá
Pes za krk uvázaný
po polní cestě proti vůli své
za žebřinovým vozem kluše
jak je to ubohé
však mluvit lze jen z duše
Padají hvězdy
pouze ta jediná jedna stoupá
a zase k obzoru se sklání
Čas drhnout začíná
a mizí milování…
18.
Lucie Plocová
SVĚT PLÁČE
Zpíváš a tančíš, v očích jiskření
A svět ve skleníku efektů pláče
Pohladíš si očekávané zrození
Pohnulo se, srdce z toho skáče
Usmíváš se, tvůj život zas krásní
Elektrárny polykají jádra hladové
Krátíš si chvíli četbou mých básní
Jsi žena muže, děvčátko bláhové
Potřepeš hlavou, nechápeš slova
Svoboda sevřená rozpínáním lidí
Moudrý není znak orla, ale sova
Ta v temném lese vše nejlépe vidí
Bezradně usedáš, raněné štěstí
Naděje prodaná za odlesk zlata
Pláčeme spolu, zatínáme pěsti
Snad spravedlivá bude odplata…
19.
Zdeněk Munzar (Pokusák)
Splývání
Polož se na vodu
jak lístek z kopretiny
a nechej se unášet
pomalým kolébáním
vláčně splyň s proudem.
Prostup hladinou
když peřej tě vezme
a dechu se drž
oddána tomuto spojení
něžně se poddej
Poklidná tůň
tě v náruči skryje
až propluješ k dalšímu
nadechnutí - znovuzrozena
už umíš splývat
se mnou…
20.
Jan Przybyla
Vášnivý dopis s paklíčií
Jako kouzlo a dívka z balkonu
jako namalovat uhlem madonu
jako líbat na čelo a dávat znamení
jako Michelangelo plačící v kameni.
Jak socha Venuše co vstala zrána
jako Biblioteca Marciana
jak sfumato pohybů zcela bez hnutí
jak žákovská kopie Lédy s labutí.
Jako kusy nádobí co zvonivě řinčí
jak Poslední večeří hladový da Vinci
jak Tři doby života a otázka: "Kdyže?"
jak mladičký Rafael při Snímání z kříže.
Jak Benátky a dómy Florencie
tak spanilá jsi, drahá Lu(kré)cie.
21.
Zora Šimůnková
Pohádka plná růží
V šípkové věži spal a spal.
Byl mladý, krásný, prostě král.
Spal tam a spal, snad zakletý,
a měl spát celé století.
Leč stalo se: už za šest let
našla ho dívka jako květ.
Polibkem vzbudí svého krále.
Konec zná každý:
svatba...
pak rozvod...
A tak dále
22.
Zuzana Voznicová
Bývala jsem moře
Sedmero sluncí
V mých očích smutek
rozsvěcí
Jen jako - ze zvyku
Pak žhnu a tolik pálím
Jsem jako poušť
A ty v ní
kapka rosy
Co pro jediný nádech
se právě v oku
zaleskla
zvláčnělá tebou
každý den
zas a znova umírám
a chutnám po soli
Prý kdysi bývala jsem moře?