1.Šárka Nováková
Kašna
Do kašny spadlo pár mincí stříbrných,
třpytí se ve vodě jak malé ryby,
podloubím života zazvonil tichý smích,
zůstaly po něm jen němé sliby.
Drobné penízky jistí nám návraty
do míst, kam vrátit se chceme,
často pak spolu vedeme debaty,
zda to jen ještě dokážeme.
Kašna chrlí kapiček tisíce,
slunce je protíná zlatými šípy,
blíží se konec letního měsíce
sedíme ve stínu voňavé lípy.
Ruce až po lokty do kašny noříme,
perličky vody smáčí nám tváře,
nadšeně v srdci pro krásu hoříme,
ráno se díváme do listů snáře.
2.
Marta Gelnarová
NEVIDOMÝ...
Má prázdné oči.
Vmetl mu do nich někdo
písek
nebo jej oslepilo slunce?
Nevidí.
Nastavuje lidem tvář,
vnímá srdcem,
v rukou si drží
celý svět.
Nevidí.
Má hůl a oťukává cestu,
aby s ní nesešel.
Nebo je to proutek,
jímž hledá pramen
vody živé?
3.
AKI
Babička přece nikdy nelže
Dobrýho nepálí
říkala maminka
když horkou polívkou
polila tatínka...
Dobrýho nepálí
smála se babička
když listy kopřivy
klepal jsem zpod trička...
Přemejšlím často teď
jak se to pozná
jestli jsem dobrej chlap
či mrcha hrozná...
Dopisy z výletu
za svitu měsíce
končívám podpisem
Honza Hus, Kostnice...
4.
Jan Albireo Kučera
Po vzoru vína
Jsem daně z citu plátce
a špatný básník jsem,
tak řeknu v prosté zkratce:
jste žena s přívlastkem!
5.
Helena Červenková
KTERAK KRÁL PŘEMYSL OTAKAR II. DO BOGUNU ZAVÍTAL
SEDNĚTE A POSLOUCHEJTE TIŠE
KOUKNU PŘES RAMENO CO PÍSAŘ PÍŠE
KTERAK BYLO NEBYLO V TY DÁVNÉ ČASY
JAK SE TO UDÁLO TEHDY ASI?
JÁ PROHLAŠUJI TADY NA SVOU ČEST
MÁME ROK DVANÁCTSETPADESÁTŠEST
SVATÉHO MAXMILIÁNA JE DNES
UŽ TÝDEN BUBNUJOU NA CELOU VES
ŽE PŘIJEDE S CHOTÍ A SVÝMI DRUHY
NÁŠ PÁN PŘEMYSL OTAKAR DRUHÝ
UŽ SE BLÍŽÍ TA VELKÁ SLÁVA
HLÁSNÝ ZROVNA PÁTOU VYVOLÁVÁ:
PÁTÁ HODINA ODBILA
CHVALME KAŽDÝ HOSPODINA
OPATRUJTE SVĚTLO, OHEN´
AT´ NENÍ ŽÁDNÉMU ŠKODEN
V OSADĚ BOGUN PÁTÁ ODBÍJÍ
VĚZTE JAK DÁL SE DĚJ TEN ODVÍJÍ
POZVEDNĚTE SVÉ OČI V DÁL
TAKY UŽ SLYŠÍTE KONÍ CVAL?
PŘIJÍŽDÍ, MÁ ŠAT ROZEVLÁTÝ
NÁŠ KRÁL ŽELEZNÝ A ZLATÝ
BAREVNÉ PRAPORCE VE VĚTRU VLAJÍ
PANOVNÍK ŽEHNÁ TOMUTO KRAJI
DVACETTŘI JAR A ZDRAVÉ RUDÉ LÍCE
ZATO MANŽELCE JE O TŘICET LET VÍCE!!!
UŽ USEDÁ NA TRŮN A LID HO ZDRAVÍ
NEJJASNĚJŠÍ JASNOSTI….
TEN HERMELÍN JE PRAVÝ?
DĚKUJI ZA UVÍTÁNÍ, LÍBEZNÝ ZDE KRAJ
CHUTNÉ VÍNO A TY, LOUTNO HRAJ!
Z PRUS VRACÍME SE, CESTOU UNAVENI
VLÍDNÝM PŘIJETÍM JSME, PRAVDA, POTĚŠENI
VŠAK ÚŘADOVAT MUSÍM DOKUD V HLAVĚ ČISTO
USTANOVÍM BOGUN JAKO CELNÍ MÍSTO
RYCHTÁŘI, POSLYŠ, CO TU ŘÍKÁM
NEBUDE POTŘEBA PŘEVOZNÍKA
MÍSTO PŘÍVOZU MOST SE POSTAVÍ
KAŽDÉHO POCESTNÉHO CELNÍK ZASTAVÍ
DLE DRUHU ZBOŽÍ CLO MI ODVEDEŠ
A BĚDA TI, JESTLI MNE PODVEDEŠ
DO KNIH CLO ZAPÍŠEŠ TAK JAK DANĚ
PÍSAŘI, SEPIŠ VŠECHNO ŘÁDNĚ
AT´ LID ROZUMÍ MÝM PŘÍKAZŮM
A TED´ PŘISTUPME K VÝKAZŮM
RYCHTÁŘI PŘEDSTUP A KLOBOUK Z HLAVY DOLŮ
VYPOČTI PÁNŮM, KOLIK V OBCI VOLŮ
NECHCI ROZHNĚVATI NEJASNĚJŠÍ VÝSOSTI
JAKO VŠADE I TADY VOLŮ DOSTI
VŠAK VE VÝKAZU MÁME POUHÉ TŘI KUSY
A PADESÁT KRAV A DVĚSTA HUSÍ
OBILÍ SKLIZENO, SÝPKY NAPLNĚNY
DANĚ I DESÁTKY ŘÁDNĚ ODVEDENY…
UŽ STAČÍ…TO BYCHOM TU BYLI DO SETMĚNÍ
CO ŠATLAVA? V NÍ NIKDO NENÍ?
HEJ, DRÁBE, ODEMKNI ŠATLAVU
PŘIVEDˇ TU ŽENŠČINU KU PRÁVU.
CO PROVEDLA TA HŘÍŠNÁ ŽENA?
PŘI FALŠI BYLA PŘISTIŽENA
NA TRHU KREJČÍM SUKNO NABÍZELA
VŠAK KRATŠÍM LOKTEM MĚŘITI HO CHTĚLA
TEDˇ POSLECHNEME, CO SE TU ŘÍKÁ
HŘÍŠNICE, KLEKNI PŘED PANOVNÍKA
POVĚZ KRÁLI, CO VEDLO TĚ K ZLOČINU
ACH, JASNÝ KRÁLI, ODPUSTˇ MI MOU VINU
MUŽ VRÁTIL SE Z BOJE SLEPÝ, JEDNORUKÝ
UŽIVIT MUSÍME ČTYŘI DALŠÍ KRKY
JEDNALA JSEM ASI V POMATENÍ MYSLI
UZNÁVÁM, JSEM VINNA, VŠAK NA DĚTI MYSLÍM
USEKNOUT RUKU! CHOP SE JÍ, KATE
PRO VÝSTRAHU VŠEM PAK NA PRANÝŘ JI DÁTE
ACH, POHLEDˇ JAK TRPÍ, ODPUST´ JÍ, MUŽI
NECHT´ VRÁTÍ KREJČÍM VŠE, CO JIM DLUŽÍ
NA PŘÍMLUVU ŽENY PUSTÍM TĚ, NEŘESTNICE
A SNÍMÁM Z TEBE PUNC PODVODNICE
AT´ SE TO NESTANE JIŽ NIKDY VÍC!!!
A TY HRAJ A CHOPME SE SKLENIC
TRUBAČI TROUBÍ, COŽE SE DĚJE?
KNÍŽE VLADISLAV DO MĚSTA SPĚJE
UŽ VCHÁZÍ DRUŽINA MĚSTSKOU BRANOU
POZOR NA KONĚ, USTUPTE STRANOU!
SRDEČNĚ VÍTÁN JE KNÍŽE Z OPOLÍ
PO STARÉMU ZVYKU –CHLÉB SI OSOLÍ
VÍTÁM VLADISLAVA, KNÍŽETE OPOLSKÉHO
VÍTÁM TÉŽ EUFÉMII, TEDY ŽENU JEHO
HOLA, MÍSY NA STOLY NOSTE
JISTĚ JSOU HLADOVI NAŠI HOSTÉ
OCHUTNEJTE, JASNOSTI, PEKAŘŮ KRMI
A VYSTAVTE GLEJT, JAK KDO PÉCT UMÍ
CHUTNOU LAHŮDKU NESA K ÚSTŮM
ZDEJŠÍM PEKAŘŮM SKLÁDÁM ÚCTU
PŘIJD´ S BRKEM SEM, HEJ, PÍSAŘI
VYSTAV GLEJT TOMUHLE PEKAŘI
JESTLIPAK SI VZPOMENETE, MILÝ KRÁLI
JAK OSMANI ZDE MALOU DÍVKU ZANECHALI?
TO POUPĚ ROZVILO SE V KRÁSNOU RŮŽI
6.
Dáša Čížová
Nádherná rána
Vzpomínám na nádherná rána
kdy slunce vycházelo v nás
Ještě za šera
Na rána kdy dlaň má na tvé tváře
démanty něhy sázela
Na rána kdy tvůj něžný hlas
odíval den do růžových krás
Všude vůkol byla růžová
A já měla touhou líce nachová
Možná studem jsem se jako maková
panenka rděla když jsem svůj šat
pro touhu po tobě poztrácela
A tys ho nehledal
Tys mé sametové tělo nenasytně
objímal
Toužil jsi do něj jako vítr do koruny
stromů proniknout
V písni srdce zcela zaniknout
Toužil jsi být mnou
a opít se jako motýl rosou
blaženou jednotou
Vzpomínám
na jedno z nádherných rán
které láska darovala nám
7.
Václav Franc
BABÍ LÉTO
Stromy se chystají do teplých krajin
letní čas dopíjí porci světla
své splíny v duši tajím
dokud v plané zahrádce vzpomínek
jiřina neodkvete
I vlaštovky se naučily odčítat
okvětní lístky
na smutečním věnci podzimu
8.
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Přátelství
Až se mi ztratíš
v kapkách rosy
tenkých pavučin,
budu tě hledat
třeba pod Břízou Srdčitou,
snad mi chlupaté housenky napoví,
kde zvoní tvůj smích...
A vystřihnu si klidně tisíc kýčů
z oblohy,
abych zjistila, jestli ses tam nezatoulal,
protože, co bych bez tebe dělala?
Je jen málo lidí,
kteří mě dokážou rozesmát
tak jako ty....
Mám hodně kamarádů
ale jen pár pravých přátel,
kterých si CENÍM
jako svých zubů...
Smích totiž prodlužuje život...
9.
Václav Kummel
Ticho je darem poezie
Pohyb složených veršů
tepán do potom
lehkými stehy přišívá inkoust
slova do kůže. . .
z rozvodněné řeky
sbírám dětství
útržky odstříhlé. . .
ticho je darem poezie
a bolestí stromů v ohni
zpovědnice stop
pálené knihy hlásí
střepina jara
padá jak popel
kolej bílého ledu
sní mrtví ptáci.
10.
Jakub P. Malý
Modré z nebe?
Muži prý slíbí ženám modré z nebe.
Ve verších svých
jsem každý den ti kousek vskutku dal
za chvilku štěstí,
ležet na
anebo vedle tebe.
Až jsem ho celé rozstříhal.
Jak gama nůž jsou tyhle moje rýmy,
pche, prý že dárek od boha,
vždyť prázdný důlek v srdci vyrytý mi
zbyl...
…a matně černá prázdná obloha.
11.
Jarmila Moosová
VYZNÁNÍ
/Ludwigu Jordanovi/
Indigo noci vzalo mi
poslední vzdechy tvého citu
až do úsvitu budu sama
co který sen dnes znamená?
nezavřu oči
myšlenkama
zas sama v sobě ztracená
se prodírám jak mlázím v lese
jsme k sobě vstřícní
nepřeme se
a přesto cosi v útrobách
se bouří
až to vzbouzí strach
ó blahosklonná lhostejnosti
krev užíráš
i morek z kostí
však básním dáváš melodii
zvláštní
tvé zbraně nezabíjí
když s vášní vnímám chlad svých stěn
však
nechci si hrát na básníka
být nad věcí
když duše vzlyká
indigo noci když nám bere
smuteční volán na šaty
z nichž svlékáme se
já a ty
12.
Lucie Plocová
BLÁZNIVÁ...
Slova a věty skládám si v řádky
Emoce, obavy do vzdechů
Oděna v mlhavé cáry svítání
Uléhám s rozkoší do mechu
Soudím napůl, cele odsouzená
Ne, neboj, ještě mi nedošel dech
Jenom toužím chvilku spočinout
Než poodletím zase dál na křídlech
Shlížím shora na kořeny stromů
Obracím v ruce papírovou minci
Říkají, že stejně se dočkám
Následuje prý nebe ? po blázinci.
13.
Jan Przybyla
Poledne starých pláten
Protože už nemůžeme nazpátek
uplakaná Dívko napůl z Benátek
poněvadž ti nedá usnout přetvářka
pod maskou se skrývá plachá Čtenářka
jelikož znám všechny tvoje slabiny
do rysů ti dýchá smutek Bernini.
Protože máš knížku lemem na klíně
perokresbou Kristus káže chudině
poněvadž jsou ženské šaty prolhané
budu kapka deště a ty Danaé
jelikož jsi voda stravující rez
se džbánkem mě črtá mistr Velázquez.
14.
Zora Šimůnková
Zpovědní zrcadlo
Byla jsi ke všem hodná,
milá Zoro?
- Baže jsem byla-
ten nejhodnější ze všech tvorů.
Co prima se ti povedlo?
- Párkrát jsem ošálila zrcadlo...
A básničky, ty snad...
Milovala jsi všechny?
- Jak se jen můžeš ptát!!!
A tebe...Myslíš, že má tě
někdo taky rád?
- Poslední otázku
nechávám bez komentáře...
Svědomí vykřikne:
A já to stejně vím!
Zčervenaly ti tváře...!!!
15.
Zuzana Cwiková
Gagarin
Slunce odráží se od plechu
A beze spěchu
Putuje až k lesklé přilbě
A v ní k hlavě bez dechu
Až k carskému holátku
Když oprátku
Si váže kolem hrdla
Matčina slza na šátku
Náhle zazní rána, druhá
Těžko, z tuha
Odpoutá se malý domov
Světla hvězd a jasná duha
Míhají se v jasném sletu
Při průletu
Chvěje se tělo a houstne vzduch
Zachytí oko planetu
Zastřená studem a v rozpacích
Halí se v mracích
A ve svém věčném kolotoči
Nevnímá plášťů padacích
S úsměvem na rtech a s Lajkou v duši
Ví nebo snad tuší
Když sleduje let hvězd a ptáků
Že srdce Země navždy buší
Slyšel ho bít když ztichlo jeho
Ach krásná Něvo
To nakonec v lehké kolébce
Vzdalo se navždycky všeho
16.
Zuzana Voznicová
Odpočítávání
v podkroví plní se hnízda
a trámy svázané pípáním
zastřešují vlaštovčí nebe
a ono jen tak na lehko
vrtí se v černém fraku
na klopě déšť
a zase nevím
kudy jít
když celý svět se vtěsnal
na vzdálenost telegrafních drátů
kde staří trpělivě učí létat mladé
tam někde pod nimi
na balíku slámy
skládám vymlácená stébla
křížem přes sebe
odpočítávám
čas zlátne
a v dálce už to trochu
voní podzimem
17.
Petr Moučka
Milenka stoleček
Takový stoleček
který se směje
při psaní básniček - vůbec mi nevadí
A když i Můza má řekne:
"Dej pokoj básnické práci!"
svlékám ho pomolu
nespěchám
vlny mých nápadů zase se vrací.
Láska je přece jen
bezbřehou inspirací