1.Martin Měšťan
Skalistí srdce
K pohybu dá se skála pod nohama samýma,
mé jediné řeknu očima nahýma,
lásko dej sem sílu pnutí svalů tvých,
dej sem stisk paží, čelistí tvých,
dej mi stah svalů svých,
až pocítím cit nervů, pouhých jediných.
K pohybu dá se skála třesy,
z výšky spad masiv žulový, rána,
spadly lesů hektary, plesy,
ona jde, ona běží, ocelová dáma
Cítit chci ten žhavý dech,
boj krvavý, mezi krví běh.
Masivní to posun tříštivého bloku,
posun zároveň mého k tvému,
srdce i netvárný to jev,
skalistí to srdce hněv.
2.
Šárka Nováková
Kaštany
Kaštany na zemi
Podzim už hlásí
Schovám je ve dlani
Jak kameny spásy
Prsty je polaskám
Přeji si ale
Aby lesk zářivý
Zůstal jim stále
K zemi když padají
Jak zlatý déšť
Do hlavy ťukají
Říkám si, nešť
Loňské a nehezké
Za pěkné vyměním
Však stanou se stejnými
Tohle už nezměním
Podzime barevný
Děkuji za to
V kapsách hřeji si
Hnědoučké zlato.
3.
Jan Albireo Kučera
Neposlušní
Má ruka motýl ve svém rozechvění
teď tvoji ruku pohladila lehce,
tak hebkou jako chmýří na bodláčí.
Nic zlého jistě v dotyku tom není,
rukám se ovšem hladit jenom nechce,
na dlouho jim to asi nepostačí.
Vždyť touží laskat celé tvoje tělo,
pohladit tváře, zajet do tvých vlasů,
tvůj půvab skrytý všude objevovat
a ústům by se k rukám přidat chtělo,
sát, líbat, kousat, vychutnávat krásu
- neumím k tobě netečně se chovat.
4.
Marta Gelnarová
Příroda
AŽ...
Počkej, má lásko,
schovám tě do tmy svých vlasů -
až...
nastavím ti šeptající ústa -
až...
zahřeju tě teplem svých dlaní -
až...
ponořím tě do hlubin svých očí -
až...
najdeš mě čekající na tvém prahu -
až...
zmámím tě vůní svého těla -
až...
pohoupám tě ve svém klíně -
až...až
přijde náš čas, má lásko!
A budeš šeptat -
a budeš hladit -
a budeš toužit -
a budeš volat -
a budeš prosit -
a budeš dávat -
a budeš brát -
až...až
přijde náš čas, má lásko!
5.
Lewin
Rico Suave
Sitka sa pomaly ponara do primorskeho vecera
cajky sa nedbalo kolisaju na vode
posledne lode vplavali do pristavu
mesto je vyldnene- plne ticha
ako pred burkou
len opity indian sa potaca po ulici
ma plechovku priviazanu o ruku
ked sa kymaca
naraza mu o koleno
viem, poznam ho, keby som sa spytal
jeho najlepsi kamarat umrel na otravu alkoholom
a dalsi spachal sebevrazdu vo vaznici
videl svojho brata uhoriet v ohni
a potom to jeho telo
hovoril : "Nikdy na to nezabudnem"
ale ked sa miname na chodniku
len nedbalo pohodi havranimy vlasmy
a pomedzi derave zuby
povie: "Mam rad taketo pocasie"
6.
Lucie Plocová
KONEC PODZIMU
Děti balí své draky přelétavé
Za dveřmi na půdu čekají sáňky
Babička vyhlíží z okna smutně
Před sebou obraz ojíněné plaňky
Jak ta plaňka za plotem křivá
Její prsty jehlice na svetru kříží
Záda pod stářím mírně ohnutá
V srdci ostré bodnutí, na duši tíži
Mládí hledí k jaru, nemá obavy
Stáří zná dobře záludnosti zimy
Zná, jak snadné je konci podlehnout
Jak nepřidat k básni už další rýmy
Měsíc v mrazivém oparu svítí
Hvězdy nepadají, není si co přát
Chladem stařenka se choulí celá
Ví, plamen zhasíná ? už napořád
7.
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Sluneční víla
Sluneční vílo,
řasy tvé jsou tak cudné,
ani jedno mrknutí nazmar...
Vlasy z paprsků
proplétají se ti mezi pažemi..
Neschovávej se v nebeské klenbě!
Odlož svůj saténový závoj
a zatanči vesele mezi červánky!
Chci číst světlo ze tvých očí
a psát verše po obloze...
8.
Zora Šimůnková
Ořechy z cizí zahrádky
Ořechy z cizí zahrádky.
Vyprávěj mi dál. Pohádky.
V jednom jsou šaty,
v dalším vůz,
ve třetím šperky-
najít zkus...
Už rozlouskla jsem
druhý, třetí:
brokátu, perel jako smetí.
Však nikde nejsou střevíčky.
V oříšku z temné uličky...???!!!
9.
Zuzana Voznicová
O čekání
ještě se zastaví
a přes rozbité okno
hladí déšť
zakletá do střepů
provdaná za vítr
houpá se na šňůře
se škrobeným prádlem
čeká
až mrazy jí ustelou
na krajkách
čeká
až po letu
v horečkách
přibruslí sny
10.
Jan Przybyla
Dva odstřižky pro Pastelku
I.
Oči zavři a dej mi ruku,
tu, kterou česáváš si vlasy,
kaštánek jako kousek štuku
zapadl ti až do záňadří,
zalechtal, smíchem zlatíš dech.
Zda se to patří a zda sluší
smát se a přitom klopit řasy?
Říkám jenom, co kdekdo tuší,
tvůj podzim zima neuhasí,
doutná oble na ňadrech.
II.
Když se svlékáš před spaním,
v pokoji je plno vůně,
oknem padá letní žár
měsíc jako miska sádry.
Vím, že nemám chování,
když se dívám proti luně
na scénu, již Renoir
ohraničil tvými ňadry.
11.
Váckav Franc
PO ČTYŘECH
Po čtyřech
hrabal jsem se na svět
Klika svítila vysoko
Nedostupně
Hrana stolu
řeka nepoznaná
třináctá komnata dospívání
Po čtyřech
beru občas schody
a někdy padnu na ústa
Jen máma ztratila
recept pofoukání
12.
Václav Kummel
Holé ostří
Holé ostří nože
ptá se po krvi
chvíle kdy hadí sny bijí do úst...
ticho je mramorová kniha
zapoměl jsem na oči
použil na tvář celou stránku
nepoužitou ilustraci držena v prstech
holý kámen na srdci pořezán
bolest je čekanka slepoty...
nepřítomnost uschla jak pořezaný výtok...
spálené stěny černé jak schody bez lamp
pošlapují za nožem svítí červeně
odmlouvají próze.
13.
Dagmar Čížová
Co je těžší
Co je těžší?
Tíha štěstí
nebo neštěstí?
Tíha emocí
je stejná
Jen naše pocity
jsou rozdílné
Je to realita
kterou my lidé
nechceme vnímat
A tak se stále
jen za štěstím pachtíme
neštěstí poddáváme
ale jen minimálně
sobě klid dopřáváme
Klid je ticho
Ale je to život
Život duše
Není to mrtvo