Šárka NovákováAndělská křídla
Když ráno vstanu
vykouknu ven,
jaké je počasí,
jaký je den.
Andělská křídla
za oknem ležela,
kdo je sem dal
ráda bych věděla.
Jsou měkká, bílá,
jak první sníh,
však každý anděl
by radost měl z nich.
Kdo se jich zbavil
proč mi je dal?
Co s nimi dělat,
co bude dál?
Lépe se podívám,
mě se to zdálo,
opravdu je to sníh
a není ho málo
Jiří Hort
NÁVRATY
(rodičům)
V okrajích listů pohasla světla
v měsíční kolébce
vinohrad
Pozdravy dešťů okna do tmy
v pórech ticha
oceán
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Roztříštím noc
Zanech mě na pochybách -
roztříštím noc…
Stojíš tak blízko,
že jsi mi narušil
moji osobní
prostorovou bublinu.
Ústupky
jsou jen pud sebezáchovy,
každý krok -
strach z chyby…
Ztrácím rovnováhu,
když jsi nablízku.
Jenže, kdo mne podrží -
když ne ty?
Jan Albireo Kučera
Zamčená
Modrý pohled
otevřel si mé srdce
a něha tvých rukou
ho za sebou zamkla.
Tvůj jazýček
při polibcích zahodil klíč.
Nevadí - už je zbytečný.
Zuzana Voznicová
Hvězda
a dej mi pod kůži
milosrdenství
zbylo-li něco
pod okrajem širáku
zakrývajícím tušený výhled
krajina přivřela oči
ve vodě přistálo pár
zapomenutých prskavek
připlula labuť
jediná na téhle řece
už léta
a tehdy
tehdy dozrál čas
zhasit hvězdu betlémskou
v mém břiše
Václav Kummel
Punčošky z pavučin.
Pod mlhou polibků
jiskření tvých víček
mé rty šeptají tvé jméno
tvá kůže opálená
na níž se má dlań zastavila
v dolíku jezera lásky
který cítím konečky prstů
ten příboj něhy a citu
tvé boky oblé
vlasy jak třpítící vlečka
růže položená na tvém těle
rozkvete tvá krása
do luny hvězdné noci
v punčoškách z pavučin.
Báseń psaná na kolenou
za plamenů hořících svíček
jen stím pokryje popsaný papír
prvními doteky pera
co vetkává do papíru obraz
jsme jak ztracený malíř
co ukrývá vzpomínky do písmen
aniž bych uměl malovat
jen skládám slova do veršů
a pak do slok
z paprsků slunce
v punčoškách z pavučin.
Jan Przybyla
Pastýři zlata a prvních rukou
Z toulce mlhy
trčí šípky
a vlys rokle,
ustaraně
strmí suchá
líska.
Pojďme prosit
za ty dlaně,
až se budou
křehce z ticha
stýskat.
Jeřabiny.
Maminčiny.
Jozef Melichar
piesen pre Obludu (eSka)
ked sme sa videli po prvy krat
mal si narodeniny
a ja som pil a ja som pil
pivo pivo pivo
- snazil si sa
drzat so mnou krok
a je to podivuhodne kolko
odvahy sa
najde v takom cloveku
ach, obluda
pamatam si to
akoby to bolo dnes
nabrusene slnko
pripite oblaky
jar a fajnovy nezmyselny vietor
prisli prechadzky po Kolibe
vysedavanie po bufetoch
s flasou vina v ruksaku
a luce v ksichte
nam kreslili
spokojne usmevy
po trapnych ludoch a nadhernych stromoch
-Ved na nicom az tak moc nezalezi
ked mas vino, Assurballita a vyhliadku na rum-
ked sme sa videli naposledy
vypil si tri vodky – vsetka cest-
tlieskal si mojim
basnam
a zmurkal na
ciernovlasu upistanu spevacku
-a to je presne to.
kamossi a smiech.
takto nas nikdy nedostanu. -
obluda pise poviedky
a
ma chlpate nohy
Lucie Plocová
NEVINNÁ
Úsměv jí drsně setřeli z tváře
Ač nevinná, řadí ji mezi lháře
Lží obličej stokrát jí poplivali
K zemi srazili, místo aby litovali
Zvedla se, umyla a kráčí dál
Což není nikdo, kdo by ji znal ?
Svědkové falešní, lidé proradní, zlí
Jakou krutostí jste to jen posedlí ?
Přežila zázrakem svůj smrtelný pád
Ruku podal jí, kdo umí mít rád
A když blátem vláčet ji chtěli
Udeřil blesk, víc nikdy už neviděli
Zora Šimůnková
Leden
Na nebi zhasla
hvězda vánoční...
Zase sníh padá
do temného lesa.
Dáša Čížová
Růžová naděje
Snad ještě
vstoupím do pohádky
Jednou
a vlny emocí se ve mně
silou mořského příboje vzedmou
Snad vstoupím
do pohádky ještě
do pramene růžového deště
který prach smývá
a sám v každém póru
žádoucího těla ulpívá
aby lákal aby voněl
aby oba do oparu zapomnění
jako mlha den po ránu oděl
Ještě vstoupím
do pohádky
do pohádky pro dospělé
kde se z nás
obyčejných pozemšťanů
stávají všemohoucí
andělé
Marta Gelnarová
JAK TO VIDÍM JÁ...
Už není v módě psát dopisy a pohlednice.
Babi, pošlu ti mejla!
Matky eS eM eS kují...
Už nebude v módě za padesát let
opatrně rozvazovat stužku
a ze zažloutlých stránek
poznávat myšlenky, city, příběhy.
A babi umí přijmout e-mail
z French, Monte Negra, United States.
Matky kvok, kvok - ťuk, ťuk!
Děti mají na vzdálenost klávesnice.
Je to výhoda?
Naše JÁ
se rozplývá v bitech a rádiových vlnách.
Co si o nás přečtou potomci?
Co si řeknou?
A řeknou vůbec něco?
"A, a, be, be, be, abcdefg..."
Ten tam je pravopis, rukopis.
Co to byl - DOPIS? - Divnopis!
Tak to bychom měli.
CD rom, rom, rom, rom, rom, rom..