Marta GelnarováJARNÍ HAIKU
TŘEŠNĚ
Nevěsty třešně
své květy nevinnosti
rozdrobí na prach.
KONVALINKY
Bílé zvonečky
konvalinkové něhy
omámily svět.
DUHA
Květy jabloní
milují úsměv duhy,
když déšť je hladí.
KAPRADÍ
Zlaté kapradí
sní svůj pohádkový sen
v kouzelné noci.
BERÁNCI
Beránčí něha
pokryla celé nebe,
v kudrlinkách spí.
Šárka Nováková
Johančin kat
Hranice hoří výš a výš,
na monstranci září zlato,
Johanko, ještě o sobě víš,
stálo tvé snažení za to?
Já viděl, jak díváš se na nebe,
ač jsem kat, v očích mám slzy.
Držíš se statečně, trpím za tebe,
přál bych ti k bohu odejít brzy.
Johanka, umírá, aniž by zhřešila,
jen proto, že slyšela Hlasy.
Církev se brání, krutě ji soudila,
ostříhal jsem jí nádherné vlasy.
Z Rouenu odcházíš přímo do nebe,
bůh ti dal na zemi tak málo času.
Nemyslela jsi nikdy jen na sebe,
ostatním hledala´s trošičku jasu.
Zvědavé tváře divadlo čekají,
někteří mě ke krutosti nutí,
chvátám, aby ti trápení odpadlo,
každý je sám v hodině smrti.
Jiří Hort
Aničce
Nahý listopad
Listy některé vzpřímené čekají na poslední soud
Pak už bude prázdno
Jen stromy osamělí bohové se budou otáčet
za každým kdo půjde kolem
Nezůstává nic
nanejvýš stopy k chladnoucí řece
a strach
a láska chvěje se v prstech
Nemám pro ni jméno
Tenkrát na Rejvízu zkoušel jsem si křídla
pulzovala noc
Měsíc klesal níž a níž až docela blízko
Byl jsem tak čistý tak nevědoucí tak klidný
z komínů chalup stoupal kouř
a mizel s vůní pryskyřic
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Šálek
Jediný šálek rozumí
mému nadšení,
zápalu pro lásku
a snaze dělat vše
dokonale…
Prolíbám s ním
chladné večery...
Konvička nehnutě
naslouchá uchem
mé osamělosti,
pomalu louhuje
smutek ve mně skrytý…
Svíčko,
má důvěrná přítelkyně
zpytuji ti svědomí…
Až jednou ztratím vědomí,
polijte mě, prosím,
jasmínovým čajem…
Zuzana Voznicová
Nesnesitelná lehkost /ne/bytí
mohla by podzimu tkát šaty z chmýří
nikdo by nevěřil
červené
zvykla si
na tlampače
a nádražní světla
jak jen to jde si zvykla
i topit pastelkama
a hráze stavět z třísek
vodě povídat o barvách
mohla by hořet
v lůně utopence
a nikdo by si nevšim
jak zapálila les
Václav Kummel
Proměny
Ženy věrné jak ostnatý drát
snad stokrát krocené trnem růže. . .
bez fotek
vzpomínka času vzata do úschovy
bez světla
zapoměň být němostí klíče
bez rána
sny naplněné blíž. . . .
střepy zrcadelhladí kříže. . .
zástupy slepých očí
proměněny v bělmo krvavé noci
zbývá poslední tanec figur. . .
bez listu spát
nahá
vzalas mi stud bílých zdí
zrcadlo odsouzeno k stání. .
jméno je veršem němé mlhy
Jan Przybyla
Nahý kotník koření
Vím:
za majoránkovými rány:
pod zázvorem hor:
je mlýn plný tymiánu:
a pohankové slámy. :
:
U prázdných toulců štol:
na jižní závětrnou stranu:
schovám hřebíčkové klíče:
s řemínkem kmínu u závor. :
:
Jdi bosá po venku:
vyplaš šafránovou vránu:
bez střevíců a obezliček:
snad žežulky tě zují samy. :
Až hodíš voněnku:
skrze pažitkovou bránu:
zasypu tvůj úběl líček:
skořicovými hubičkami. :
Jan Albireo Kučera
Žebrák
Jsi něha pavučinky v září
hvězda jež do soumraku září
jsi krása rozkvetlého těla
lásko jsi moje touha smělá
jsi přelud žhavíš písek v poušti
polibek který vášeň spouští
melodie již pějí kosi
a já jsem žebrák který prosí
Lucie Plocová
BLÁZNIVÁ...
Slova a věty skládám si v řádky
Emoce, obavy do vzdechů
Oděna v mlhavé cáry svítání
Uléhám s rozkoší do mechu
Soudím napůl, cele odsouzená
Ne, neboj, ještě mi nedošel dech
Jenom toužím chvilku spočinout
Než poodletím zase dál na křídlech
Shlížím shora na kořeny stromů
Obracím v ruce papírovou minci
Říkají, že stejně se dočkám
Následuje prý nebe ? po blázinci.
Zora Šimůnková
Náměstí Zázraků
Z Náměstí Zázraků vzlétli dva holubi:
dvě šedá zrcátka odráží oblohu...
Chtěla bych za nimi,
bez křídel nemohu.
Bezmocně zvedám ruce nad hlavu
na Piazza dei Miracoli...
Dáša Čížová
HORIZONT
Svěžestí dýchající oceán
Horizont ničím neomezený
Jako život sám
Jen svými vlastními myšlenkami…
Jeho výzvu přijímám…
Dnes tak často člověk nemůže být
K jednomu bodu připoután
Miluji
Pocitový oceán
Kterým je můj vlastní
Horizont omýván