Marta GelnarováU VODY A K VODĚ
Zase jsi mi nahodil prut.
A já - ryba blbá - jsem se zasekla.
Teď čekám, jestli mi z bolavé huby
vyndáš to, co ukrutně bolí
a pustíš mě zpátky
na svobodu.
Věřím ve tvé milosrdenství,
ale ty se s tím nepáráš!
Jsem zkrátka naivní,
jak jen kořist může být.
Spořádáš mě s rozkoší.
To jen láska uplynula - nám oběma...
David Richter-Jaroměř
PUSA
Posílám ti velkou pusu
jak dvoje dveře z autobusu.
Pakliže ti nedojde,
dopravě to neprojde.
Pošlu po té ještě jednu,
jako plnou, velkou bednu.
Zda-li ta ti nedorazí,
srdce mi to k zemi srazí.
Zkusím to pak letecky,
jak višeň sladkou- oddělenou od pecky
Dáša Čížová
TAJEMSTVÍ SLOV
Některá slova
jsou jako Amorovy šípy
ač srdce naskrz protnou
člověk štěstím kypí
Některá slova
jsou jako sluneční světlo
kdo je zaslechne
jako by vše v jeho nitru
vonělo a kvetlo
Některá slova
jsou jako opojný nápoj
koho se jen letmo dotknou
do těla přinesou
silnější TNT erotický náboj
Některá slova
jsou jako třpyt měsíce
koho zasáhnou obouvá noci
milostné střevíce
Některá slova
jsou jako pramen živé vody
komu duši omyjí
rád vám to poví
Některá slova
jsou jako zmatení ptáci
marně na srdce tlučou
zraněná se zpět vrací
Některá slova
jsou jako netečný plyn
nehřejí nestudí
však člověka mysl
neví co sním
Šárka Nováková
SAMOTA
Jednou možná zůstaneš,
sám, jak ten strom v poli.
Není to nic příjemného,
když srdce přitom bolí.
Proto měl by každý den,
být pohlazením duše.
A nechat rychlý čas,
ať kolem nás si kluše.
Samota je jinačí,
když ji sami chceme.
Sami když být musíme,
často litujeme.
Proto pusu do obloučku
a do oka jiskry jas
Ať je ten den povedený,
hezky ať ti plyne čas
Marcilka
DOMA
krajka z těžních věží
lemuje
sen hraběte Larische
nikdo neuvěří
že ke štěstí nepřišel
ten, kdo našel černé zlato
mužské dlaně ztvrdlé prací
slova tvrdá něhu ztrácí
Olše stříbrem šupinatá
rozhodne, zda šumí vinou
ohlédnu se
- stojím mlčky –
ohlédnu se za Karvinou . . .
Václav Kummel
ZRCADLA V RAKU
Kříž vzepjal se
jak kůň
co už dávno
prohrál svůj běh
krvavá stružka
znovu chce běžet
roztroušena v tváři.
Zrcadla v raku
drží dech
bez očí
jsem opět druhé já
a šaty
pijí výšeč srdce.
Jan Przybyla
TŘEŠŇOVÝ VLASEC
I.
Co asi bývá za kříži
než beranice jara
a vůně cukru v hmoždíři
a deštěm smytá čára.
Která nás vede kudykam
zaťatou střenkou dlouhých cest
a z prstu dechu vysvlékám
palčáky květů za pelest.
Odchází náhle vzdává dík
na křídle okna zpívá bez
luna se píchla o špendlík
a v hnízdech hoří papír hvězd.
II.
Nevím proč jsem neslyšel
podpatkem ticha bíle šel
však pozvolna mě zouvá
tvá napůl bosá touha
má lásko s violou
a níž.
Jan Albireo Kučera
ASTROLOGICKÁ
Minisukně, štíhlá nožka,
za sto eur bez pěti centů
chce mi věštit astroložka:
Zrozen s Marsem v ascendentu,
Venuše je dneska v Panně,
velkou vášeň mám prý prožít.
Hledí na mne oči laně -
ta chce se mnou zastroložit.
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
AŽ BUDU ODLÉTAT
Slibuju, že mě neuvidíš plakat
až budu odlétat....
Nechám slzy stékat dovnitř
do srdce
A až budu pryč
utopím se v nich
utopím se steskem
A možná pak zapomenu....
na tvůj hlas a na tvé rty....
Ale nikdy ne
na tvoji lásku....
Zuzana Voznicová
NA ŠPIČKU NOŽE
na špičku nože
na dva prsty tepla
tak na ostří
ses ve mně lásko spletla
tak na uhlí
ses ve mně spálila
jak bych tě ani nežila
pletla si páté přes deváté
zamkla věž
klíč zahodila do polí
jak zbylo by jen Svaté
a za ním zástup Nebolí
jak by se promlčelo do ticha
jsem poutník
krokem pospíchám
daleko zůstala jsem na dosah
a ostrým nožem krájím vinu
a tupým na ni mažu strach
Zora Šimůnková
ZPOVEĎ DLOUHÉ ČERNÉ NOCI
Nezbývá mi, než přiznat si:
jsem svůj. Jen sám sobě už zase patřím.
Výhoda je to, pamatuj, říkám si,
když každou noc se, nevyspalý stín,
s jinými stíny bratřím.
Zas mám dost času
na všechno co rád...
Srdce už srostlo, jizva zahojena,
odborným lékařem, co tiká v nás.
Z náručí ženy je sakra dlouhý pád:
pozapomněl jsem...a vím to zas.
Tak hrdý jsem na sebe, že odvyknul
jsem lehce.
A přece...zas bych bral: všecku tu marnost,
tu lásku cinkavou- pozlátko, třásně a sliby, zlaté jmelí,
jen kdyby žena se zas vrátit ke mě chtěla.
Ale ona nechce.