Dáša ČížováPaprsek snový
Paprsek snový
prodral se myslí křoví
na srdce zaťukal
abych byla šťastná jako ty si přál
A já jsem
snovým paprskem
vznáším se nad zlatem
jenž nám řepka darovala
svou vůní opojný nápoj
namíchala
Já jsem nevinnost sněženek
i zrající třešinky nach
vznáším se lehce jako opar ranní
okouzleně vzdychám lásko ach
Jsi nejmocnější čarodějka
a já si tě dokážu vychutnat
Sama ze sebe tvou kouzelnou
moc nasávat
Lásko jsem šťastná s tebou
a se všemi přes které
tvé stezky srdcí vedou
Marta Gelnarová
LETNÍ HAIKU
I.
.
Studánko, dej pít!.
Jahody vadnou v trávě..
Nenech mě čekat..
II..
.
Srna ve střehu..
. Bojí se, ale čeká..
Kosy se blíží..
III.
.
Vzduch se tetelí..
Žár buší do strun srdce..
Měním se na prach..
IV.
Hoří les. Hrůza!.
Všechno živé prchá pryč..
Spaste své duše...
.
Šárka Nováková
Vzpomínka na Medisonské mosty
Proč jsme v sobě zbořily Medisonské mosty,
proč se skončil příběh, jenž začali jsme psát?
Proč je vždy jen chvíle na ty věci prostý,
proč nám bolest v srdci pak nedává spát?
Tak málo bylo času, hodiny letěly,
řekl jsi mi, pojď ,že zůstanu, jsme věděli.
Běh světa se nezastaví, ač to uvnitř bolí,
rány krve nemají, přec jsou plné soli.
Vůbec nikdo nevidí, že mostů již tu není,
navenek se smějeme, uvnitř krev se pění.
Když pohlédnu z okna, vidím tě tam stát,
je to však jen iluze, ještě mě máš rád?
Až můj popel jednou nad řekou rozletí se,
zas budeme si v náručí a čas zastaví se
Zora Šimůnková
Vůně lip mi padá do sna...
Vůně lip mi padá do sna.
Ty má včelo medonosná,
zlatý prášek sesbírám ti z těla:
dřív než kostel zbělá,
neuletíš nikam,
i kdyby jsi chtěla...
Zuzana Voznicová
Jen tak na okraj
za letu chytnout telegrafní drát
a vlny vzduchu jen tak hnát
plachtovím dlaní
mít rozkrojené slunce na snídani
z hvězd uvařit si tucet marmelád
a pak je mazat dětem
na rohlíky
k svačině
Vánoce vařit na víně
a v listopadu kácet máj
mít místo tváře jinotaj
a nekonečno v přízemí
tohle to milí, vážení
tohle to vážně chce se mi.
…ale to jen tak
na okraj….
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Ezoterie
Bloudíme v kruzích
ezoterie
naše barvy
se vpíjí do sebe
jako teplo Slunce
a chlad atmosféry
točím se ve spirálách
paprsků
a ty kreslíš
modrou křídou
na hladinu
svým rybím okem
uhranuls mne
proč ryby nemají víčka?
házím ti
duhový oblázek
a ruce mi voní
po voskovkách
Jan Przybyla
Prázdniny
Pořád vidím
ty bílé domy,
vidím je stále na mou věru,
kolik lahodného chládku
nám poskytly,
když venku na nebe jak na stožár
se stupeň po stupni dral, drápal žár,
(azur potrhal co látku)
kde pak až k zemdlení plál a plápolal,
aby se v pozdním podvečeru
zas uzamkl v těsné kajutě
oprýskaného teploměru.
A moře,
jak se svíjelo, syčelo a vřelo,
chvílemi sípalo, lapalo po dechu,
až se zdálo, že už odumřelo
na smaragdovou formu spalniček
Na pláži podrobovali jsme výslechu
pochodující řady solniček,
jež noblesně tváří tvář zániku
stáčely se do lastury
a pobřeží oblékaly tuniku
mokrou ještě od glazury.
Naše smysly v tom mimořádném horku
podobaly se plovoucím zátkám z korku,
vznášely se, komíhaly, otáčely sem a tam,
vrávoraly na chůdách.
Beze spěchu proudilo dětství
ve slunečních hodinách.
Chytali jsme houfy mrňavých šedých krabů,
smáli jsme se, řehtali, když lezli pozadu
Posílali jsme sny do útrob písečných hradů
a tajně doufali, že najdou cestu k pokladu.
Vzpomínky se ku mně přitulily,
abych zapomněl, snad to půjde,
aby otupily na čas strach,
že z dneška jen včerejšek zbude
a z dávné vůně jenom pach.
Václav Kummel
Včerejší déšť
Jména mačkaná v kalendáři
snídám to jedno
v samotě
tak potkat ženu
snad dopis zkrátí čekání
a brýle půjč podzimu
ať vidí mé přání
včerejší
nádraží karet veze setkání
jen obrys anděla skrýváš v šatech
dýchám tvou blízkost
když déšť
mě zasáhl včera.
Jan Albireo Kučera
Věštecká
Budoucnost je jako řeka,
jenže kalná, neprůhledná.
Chtěl jsem vědět, co mne čeká,
jistě poradí mi vědma.
Čeká mě prý štěstí zrána,
v jackpotu pak suma skvělá.
Jauvajs! Tohle byla rána!
Proč ten tirák neviděla?