Libuše MinolováLETNÍ
Utrhl jsi fialenku,
hodils mi ji
za halenku,
teď ji zpátky
chceš
fialenka krásně
voní,
co je ale, co je
do ní,
když ji nenajdeš
já jsem tvoje
fialenka,
krásně voní
má halenka,
řekni, že mě chceš
dej mi srdce,
dám ti svoje,
ty budeš můj
a já tvoje
láska jediná...
Svítí slunko,
krásně venku -
utrhl jsi fialenku,
takhle láska
začíná
ty jsi můj
a já jsem tvoje,
ve tvých rukou
voní moje
fialenka jediná...
Šárka Nováková
Bouřlivák
Veselý a s břitkým vtipem
do společnosti přicházel.
Žlučí tu hnul hned kdekomu,
jej nikdo však nerozházel.
Hlučno bylo kolem něho,
hezké ženy míval rád,
oblíbený byl, to ano,
všechny chtěl by milovat.
Nezamykal ústa, věru,
říkal vždy, co říci chtěl.
Soudili ho za nevěru,
když se někde zapomněl.
Služba u něj dobrá byla,
nebýval to špatný pán.
Sluha pocítiti dostal,
že není tu pouhý kmán.
Bujaré pitky, krásné ženy,
vítaný byl všude host.
Králi, když to doneslo se,
jednou řekl, tak a dost.
To už ale bylo pozdě,
bez grošíků tady stál,
že se to tak přihodilo,
v životě nelitoval.
Poslední když přišla chvíle,
šašek Kvast u něj jen byl.
Pod karkulí vlasy bílé,
za Voka se pomodlil.
(Petr Vok)
Zora Šimůnková
Vítěz bere všechno
Jsme špatně rozdané karty
v ruce hazardního hráče.
Jsme dvě esa, která
neměla se sejít.
Od doby, co nás při hře vynesli,
jsme se neviděli:
každý jak podvod schovaný
v jiném rukávu.
Jsme špatně rozdané karty,
co společnou hru prohrály.
Marta Gelnarová
OSTRUŽINY - ČYRŇUVKI - ČERNICE
Čerňané, Čerňané, malá vesničko na Pomezí!
Dnes jsem se VYPRAVILA!
Oblečení protichemické roty.
Trní pohltilo meze, ploty...
Trnkový keř.
Území nikoho.
Šlahouny.Květy. Plody.
Plody červené.
Plody ČERNÉ. Nalité. Sladké.
Ostružiny - čyrňuvki - černice!
Kolonie posílá do útoku všechno,
co se dere ke slunci.
Brání se panensky.
Brání se útočně.
Brání se nesmyslně?
Brání se...
Kapky krve.
Kůže se trhá.
Trny bodají.
Zcuchané vlasy.
A slunce pálí.
Černice zrají.
Pukají krví.
Zloděj času?
Zloděj ideálů?
Džbánky jsou těhotné létem.
Lásko, je ČAS OSTRUŽIN!
Nemusíš se bránit...
Už se nebraň!
Ukaž mi nahou kůži.
Neublížím ti...
Zuzana Voznicová
Podvečer Babí
podvečer škrobí pole
kdesi ve Francii
snad sečou levanduli
a ženci vážou do snopů
sny plné koření
za oponou
ve větru oděný
míhá se
zbytek léta
i babky si šátky
utáhly
těsněji ke krku
tam nahoře
sbírá se k bouřce
a slunce
jak měděný tympán
potažen mračnou kůží
do vlasů sází
paličky deště
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Usnula jsem
Usnula jsem
přede dveřmi
vašeho bytu,
byla bouřka
a v domě chvíli
nešel proud…
Schoulené u prahu
zdálo se mi
o milování v letním dešti…
A tys nevěděl,
že tam jsem,
jen soused
slídil kukátkem…
Václav Kummel
Nitková
Na tváři nitky
zakryté pylovými pluhy
hlas je tichem světla výšivky řas pletou
se ptákům v křídlech
umřou zítra. . .
na schodech ramen kříž
oči ztracené ve slokách
konec shrabává vyznání
srdce tam výš než oči.
Jan Albireo Kučera
Cecília Meireles - Portrét (překlad)
Tuto dnešní tvář jsem nemívala.
tak klidnou, tak smutnou, tak vyzáblou,
ani tyto tak prázdné oči, ani ty hořké rty.
Neměla jsem tyto ruce, jimž chybí síla,
tak nehybné a chladné a mrtvé,
neměla jsem toto srdce, které není ani vidět,
nepovšimla jsem si té změny, tak prosté, tak jisté, tak snadné.
Ve kterém zrcadle se ztratila moje tvář?