Zuzana - Marie Racková LABUTÍ
... všechno je jen sen...
budoucnosti vzácný,
opravit jej nelze.
I když nás to láká.
Vše však iluzí je.
Hodina pravdy,
v okamžiku zrození,
bývá ještě nepoznána.
Následná sudba má svou budoucnost,
i když, labutí píseň duše zpívá.
Svádíme boj se zlem,
bázeň škrtí krky dlouhé
- a přitom, labutí píseň, duše zpívá.
Milost a láska čechrá křídla.
Plujeme královskou misi
- a královský průvod nemáme.
Houpeme sny,
v náruči bílé,
létá naše duše.
Musíte nést naše těla.
Dne 16. ledna 2008 ve věku nedožitých 19 let odešla snít svůj sen, aby se mohla probudit.Je výpovědí duše, která opustila svůj svět i naděje, protože jí nepřízní osudu nebylo dopřáno déle žít.
Libuše Minolová
KŘÍDLA
Věnováno Zuzaně - Marii Rackové
Mít křídla ptáků
k oblakům bych chtěla
Mít křídla ptáků
k volnosti bych směla
Pryč s utrpením
Pryč s krutou bolestí
Křídla!
Zůstala jste jen lítostí.
Proč spoutaná je duše
Vězněm jsem svého těla
Bože, princeznou být
Tolik jsem chtěla.
Marnost nad marnost
Kolik ještě dní?
Labutí píseň zpívám
V srdci mém napořád
zní.
Mít křídla ptáků
Libuše Minolová
Naděje
Věnováno Zuzaně - Marii Rackové
Usnula princezna,
začíná život snový,
že láska vše přemůže,
zas přijde den nový.
Ze světa zmizí bolest
i pláč,
na ostny života
vzpomínkou je pcháč
Usnula princezna,
kdy rány přebolí?
Šrámy v duši zůstanou,
ať stane se cokoli.
Vždyť srdce zbolené
jen z lásky bije,
kdo však víru má,
ten vykoupením žije.
Princezna spí spánkem
snovým -
jednou se setkat musíme,
to vím..
Jeanne Hornová
Královně racků
Věnováno Zuzaně - Marii Rackové
Z akleté královně racků
U vězněné v pomíjivé skořápce
Z nenandání (ne) milosrdná
A rachné přetrhla nit…
N ebe se otevřelo,
K ostelní zvon zapíval
A ve Maria
Jarmila Maršálová
Staré dopisy
Pootáčíš malým klíčem
od mé schránky
– duše uzamčené
a zápasíš s věčným chtíčem,
touhy nezměněné. . .
Uchováváš listy
skryté do obálek
a co jich bylo!
přeplněné stránky,
naskládané řádky
jako první písmo
vryté do písanky,
z níž síla lásky prýští
a roky hlídáš ve skříni
s n a d
pro léta příští.
Milenci jsou nevinní
a láska pro ně nezná čas.
Vzpomínky do srdce bodnou,
navěky mají ostrý břit,
vysají z tebe krev jak klíště,
když vzpomeneš si zas
a zkusíš příště
tu dózu tajně otevřít.
Zuzana Voznicová
Lednové menu
rok odkrojil nám z boků
libového
k obědu ironie
lednových povodní
kořeněná strachem z vylití
vařím ti
čaj
z vraních ok
odvar z hluchavek
pak křížíme své
němé se slepým
slámu s matrací
a v kostce cukru
probouzíme tání
o krok dřív
než to s námi
znova zamíchá
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Šlápoty
Za hrob samoty
maluju šlápoty
malých radostí
třeba mi přijdeš
naproti
zvedneš mě
a očistíš ruce
od bláta
ne že bych na to spolíhala
ale něco mi říká
že na to myslíš
v koutcích svých rtů
Lucie Plocová
POZŮSTALÍ
Když odejde někdo blízký...
Odešel jsi ze života
Nás necháš živořit
To vážně vůbec není fér
Měl jsi nás taky vzít
Truchlíme pro tebe
Opravdu jsme zoufalí
Náš smutek je sobecký
My jsme ti, co zůstali
Co jsi ještě mohl…
S námi…a společně…
Proč mi to všechno zní
Tak nějak nevděčně
Nebyl jsi tu pro nás
Svůj život jsi žil
A nás jsi laskavě
Do něj též zařadil
Jan Albireo Kučera
Lásko má, já stůňu
Pro pobavení
Řekl Lásko má, máš tunu,
beze mne se plahoč dál,
u mě jsi už spadla z trůnu,
jakpak bych si s tebou hrál?
Zora Šimůnková
Věř si tomu, nebo ne
Věř si tomu, nebo ne:
všechno jednou pomine.
Kočár jede, kočí šlehá,
mizí láska, mizí něha...
Věř si tomu, nebo ne-
všechno jednou pomine...
Věř si tomu, nebo ne II
Věř si tomu, nebo ne:
všechno jednou pomine.
Kočár jede, kočí práská,
cesta mizí jak ta láska.
Věř si tomu, nebo ne:
všechno jednou pomine...
Václav Kummel
Deník
Plyšák v ruce
dětské srdce
radostný smích.
První tužky tah
mámin strach
bolest tíží.
Na čele vráska vryta
složená maturita
říkáš dospělost.
Marta Gelnarová
CHLÉB A SŮL
Ptáme se po smyslu života
a víme,
že děti jsou jeho
chlebem a solí,
že je chudý ten,
kdo nikdy neokusí,
jak je voňavý a věčný
( a zná jen jídlo plané - bez soli ),
že nemůže žít plně,
kdo nevypláče
potoky slz nad bolístkou
a při prvním slůvku - mama -
se nerozplyne štěstím.
Děti jsou chlebem i solí.
Vím...
Šárka Nováková
Chtěla bych ti říct…
Přikryj svojí dlaní mou
uzdrav v srdci ránu
řekni větu zázračnou
že spát jdeme až k ránu.
Až na polštáři zůstane
otisk tvojí hlavy
vtisknu na něj polibek
s tebou svět mě baví.
Občas se mi, milý, zdá
že nepřeje nám čas
utíká stokrát rychleji
když poslouchám tvůj hlas.
Chtěl bych ti říct…
Vezmu tvoje křehké dlaně
do svých tlapek medvědích
a tvůj pohled plaché laně
proměníme v sladký hřích.
Druhý den pak zůstane
tvá vůně v celém bytě
rychle píšu zprávičku,
vrať se, lásko, miluji tě.
Hodiny jak splašené
rychle utíkají
přestože jsou kradené
vůbec netikají.