Autorská tvorba - POEZIE 3/2008
|
ukázky autorské tvorby
|
![]() STROMY NA JAŘE Voňavé, křehké a čisté jsou na jaře stromy. Na nich - jak šperky - stéblo ke stéblu se rodí hnízda. Něžná oddanost a laskavá péče přivede na svět to malé, hebounké nic, co pípá, natahuje se a vrtí, aby nic nezmeškalo z toho velkého, neznámého světa... Šárka Nováková Stmívání Pomalu den zhasíná, stíny stromů se dlouží, hedvábné šero upíjí z aksamitu louží. Vše kolem je v oparu, nic nemá ostré hrany, domů k milým se vracíme, rádi, že nejsme sami. Noc ťuká prstem zčernalým na seschlé okenice, tma usedá na ztichlý kraj a zažeháme svíce. Při něžném svitu voskovic, vypovíme své stesky, aby zas zítra nový den začal pěkně a hezky. Ján Bazger Nostalgia Zbýva mi málo síl na to, čo mal som rád málo je pekných chvíľ vrásky a šediny na duši iba chlad Na čele vrásky pália a roky vietor leptá Čas si deň po dni krája unaveným hlasom šepká Moju náruč unavenú o lásku pripravenú už žiadna neprivíta Čas mi už len vrásky sčíta Dagmar Čížová Slova jsou Slova jsou prameny které žíznivé napájí Slova jsou vřídla která v srdcích láskou tepají Slova jsou afrodisiaka po kterých tělo k ukojení tužeb k cíli chvátá Slova jsou otrávené stoky nutící člověka hodnotit společně prožité roky Slova jsou duny ostrého písku který nás dusí kdes hluboko v nitru Slova jsou bělostné holubice Slova jsou smrtonosná munice Slova JSOU aby se lidé domluvili jak rádi by všichni spolu šťastni byli Libuše Minolová SOS Umírají plíce astmatického těla, to Amazonie volá tolik žít by chtěla. I ledovce pláčí a v ropných kalužích umírají ptáci. Dychtivě zbohatnout chtěl tenhle svět Nezbývá, než smutně pohledět, kdy zastaví se kolosy a kdo urve víc. Jak směšné jsou to obnosy - vždyť nezbude z nich nic. Svět pláče, umírají mu plíce, zůstat žít by chtěl, skomíravá je svíce. Už nastává smrtící třes - to Amazonie volá S O S ! Jarmila Maršálová Víš, pejsku... Připomínáš malé štěně, co pokňourává každou chvilku naučenou násobilku den co den u jiných dveří a škemrá si tam o večeři, sice trochu opožděně... byls milý, přítulný a hravý, já smála se jak malá, na chvilku jen zadoufala, že bys mohl být ten pravý, věrný, oddaný a – můj a málem na tě křikla stůj! svým snům skoro uvěřila, co v kvapu někdy pletou hlavu, snad pětkrát znova z očí tvých přečetla si krátkou zprávu "VŽDYŤ MÁM TĚ PŘECE RÁD" – teď v mysli pořád přeskakuje jak černá deska z vinylu a vrže jako kolovrat. Dnes nezavřou tě pro potulku, snad najdeš azyl u útulku, kde dají k nohám misku mlíka; VÍŠ, PEJSKU... OD PANIČEK SE NEUTÍKÁ, už víckrát nekňuč u mých vrat! Zuzana Voznicová Kartografická mám okna dokořán mapuji dráhy měsíce jak kartograf kreslím ti na stehna jezera z hvězd můžu se splést když v ramenech se jako pramen nalézám i ztrácím když stále znova sem se vracím tak daleká však z nejbližších to cest Václav Kummel Na dlani čtverec Na dlani čtverec vzdálenost čekání zkamenělá ticha nevyvolaných fotek. Renáta Svobodová (hvězdička malinká) Nechtěná světelní andělé si lámou vaz do prázdna počatá jen cítila mráz dvě křídla rozpjatá svět dýchá čas svou duši objala s ní mrtvou hráz a neuměla lhát a neuměla odpouštět... lidem kteří ji nechali svou nahost sát ve světle s anděli se začla smát.. Zora Šimůnková V obchodě U pultu byl jsem první- poručil jsem si toho deset deka. Za mnou se někdo vzteká: že chtěl celé kilo- to že je přece příděl na člověka. Jak on teď bude moci v klidu žít, když vyhodí ho žena, zamkne byt... Tak moc že chybí deset deka. A že chtěl lásky celé kilo- měsíční příděl na člověka... Jan Albireo Kučera Bludný maják Maják jsi pro mne jasný v noci temné, to potom těžko z cesty dám se svést. Odlesk tvůj krásný pocit zažhnul ve mně a sladký cítím jenom v nitru stesk. Světélko bludné ovšem trochu bledne, ten maják přec jen září jako blesk, svítí jak samo slunce v létě ve dne - však přesto hledám v noci slabý lesk. Lucie Plocová NEVYČÍTEJ MI. Nevyčítej mi, když sedím sama Zadumaná u kuchyňského stolu To třídím naše dávné vzpomínky Chvíle, které trávili jsme spolu Nevyčítej mi výbuchy hněvu Co přijdou po klidu přízračném Když jednou skončíme to spolu Nikdy už novou stránku nenačnem Nevyčítej mi hodiny v koupelně Snažím se tam zrcadlo ošálit Z úlomků žuly, pískovce, křemene Vytesat na jeden den monolit |