Autorská tvorba - POEZIE 3/2008
ukázky autorské tvorby

Marta Gelnarová

STROMY NA JAŘE

Voňavé, křehké a čisté
jsou na jaře stromy.
Na nich
- jak šperky -
stéblo ke stéblu
se rodí hnízda.
Něžná oddanost
a laskavá péče
přivede na svět
to malé, hebounké nic,
co pípá, natahuje se a vrtí,
aby nic nezmeškalo
z toho
velkého, neznámého
světa...

Šárka Nováková

Stmívání

Pomalu den zhasíná,
stíny stromů se dlouží,
hedvábné šero upíjí
z aksamitu louží.

Vše kolem je v oparu,
nic nemá ostré hrany,
domů k milým se vracíme,
rádi, že nejsme sami.

Noc ťuká prstem zčernalým
na seschlé okenice,
tma usedá na ztichlý kraj
a zažeháme svíce.

Při něžném svitu voskovic,
vypovíme své stesky,
aby zas zítra nový den
začal pěkně a hezky.

Ján Bazger

Nostalgia

Zbýva mi málo síl
na to, čo mal som rád
málo je pekných chvíľ
vrásky a šediny
na duši iba chlad

Na čele vrásky pália
a roky vietor leptá
Čas si deň po dni krája
unaveným hlasom šepká

Moju náruč unavenú
o lásku pripravenú
už žiadna neprivíta
Čas mi už len vrásky sčíta

Dagmar Čížová

Slova jsou

Slova
jsou prameny které
žíznivé napájí
Slova
jsou vřídla která
v srdcích láskou tepají
Slova
jsou afrodisiaka
po kterých tělo k ukojení
tužeb k cíli chvátá
Slova
jsou otrávené stoky
nutící člověka hodnotit
společně prožité roky
Slova
jsou duny ostrého písku
který nás dusí kdes hluboko
v nitru
Slova
jsou bělostné holubice
Slova
jsou smrtonosná munice
Slova JSOU
aby se lidé domluvili
jak rádi by všichni spolu
šťastni byli

Libuše Minolová

SOS

Umírají plíce
astmatického těla,
to Amazonie volá
tolik žít by chtěla.
I ledovce pláčí
a v ropných kalužích
umírají ptáci.
Dychtivě zbohatnout
chtěl tenhle svět
Nezbývá,
než smutně pohledět,
kdy zastaví se kolosy
a kdo urve víc.
Jak směšné jsou to
obnosy -
vždyť nezbude z nich
nic.
Svět pláče,
umírají mu plíce,
zůstat žít by chtěl,
skomíravá je svíce.

Už nastává smrtící třes -
to Amazonie volá
S O S !

Jarmila Maršálová

Víš, pejsku...

Připomínáš malé štěně,
co pokňourává každou chvilku
naučenou násobilku
den co den u jiných dveří
a škemrá si tam o večeři,
sice trochu opožděně...

byls milý, přítulný a hravý,
já smála se jak malá,
na chvilku jen zadoufala,
že bys mohl být ten pravý,
věrný, oddaný a – můj
a málem na tě křikla stůj!

svým snům skoro uvěřila,
co v kvapu někdy pletou hlavu,
snad pětkrát znova z očí tvých
přečetla si krátkou zprávu
"VŽDYŤ MÁM TĚ PŘECE RÁD"

– teď v mysli pořád přeskakuje
jak černá deska z vinylu
a vrže jako kolovrat.

Dnes nezavřou tě pro potulku,
snad najdeš azyl u útulku,
kde dají k nohám misku mlíka;

VÍŠ, PEJSKU...
OD PANIČEK SE NEUTÍKÁ,

už víckrát nekňuč u mých vrat!

Zuzana Voznicová

Kartografická

mám okna dokořán
mapuji dráhy měsíce
jak kartograf
kreslím ti na stehna
jezera z hvězd

můžu se splést
když v ramenech
se jako pramen
nalézám i ztrácím
když stále znova
sem se vracím
tak daleká
však z nejbližších
to cest

Václav Kummel

Na dlani čtverec

Na dlani čtverec
vzdálenost čekání
zkamenělá ticha
nevyvolaných fotek.

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Nechtěná

světelní andělé
si lámou vaz

do prázdna počatá
jen cítila mráz

dvě křídla rozpjatá
svět dýchá čas

svou duši objala
s ní mrtvou hráz

a neuměla lhát
a neuměla odpouštět... lidem kteří ji nechali
svou nahost sát

ve světle s anděli
se začla smát..

Zora Šimůnková

V obchodě

U pultu byl jsem první-
poručil jsem si toho deset deka.
Za mnou se někdo vzteká:
že chtěl celé kilo-
to že je přece příděl na člověka.
Jak on teď bude moci v klidu žít,
když vyhodí ho žena, zamkne byt...
Tak moc že chybí deset deka.
A že chtěl lásky celé kilo-
měsíční příděl na člověka...

Jan Albireo Kučera

Bludný maják

Maják jsi pro mne jasný v noci temné,
to potom těžko z cesty dám se svést.
Odlesk tvůj krásný pocit zažhnul ve mně
a sladký cítím jenom v nitru stesk.
Světélko bludné ovšem trochu bledne,
ten maják přec jen září jako blesk,
svítí jak samo slunce v létě ve dne -
však přesto hledám v noci slabý lesk.

Lucie Plocová

NEVYČÍTEJ MI.

Nevyčítej mi, když sedím sama
Zadumaná u kuchyňského stolu
To třídím naše dávné vzpomínky
Chvíle, které trávili jsme spolu

Nevyčítej mi výbuchy hněvu
Co přijdou po klidu přízračném
Když jednou skončíme to spolu
Nikdy už novou stránku nenačnem
Nevyčítej mi hodiny v koupelně
Snažím se tam zrcadlo ošálit
Z úlomků žuly, pískovce, křemene
Vytesat na jeden den monolit