Libuše MinolováNekonečná
Škyt, škyt,
škytám dosti,
je to k vzteku,
nelibosti -
je to otrava !
Kdopak na mě
asi myslí,
já se vztekám
ve své mysli -
kdo mi nadává ?
Ten a ten
a ten to není,
proškytám se
do zemdlení -
to mě zabije !
Nezabije,
neposílí,
všecko ve mně
všecko
šílí
škyt, škyt, škyt…
Marta Gelnarová
PRO MLADOU BÁSNÍŘKU
Není těžké psát básně,
když je člověku
osmnáct
a objevuje svět
očima
velkého dítěte...
- Lásky.
- Tóny.
- Svítání.
- Jara.
- Cesty
sem a tam.
Někdy si myslím,
že to všechno znám
- tu záplavu slov -
že bych to sama
řekla také
tak.
Ale když přejdou léta,
zdá se mi,
že ze všech divů světa
zůstává stálicí
jen láska -
ve mně,
v tobě,
v dětech.
Oč těžší je sednout
k bílému papíru
a rozčísnout vlásky
verši,
až usnou čtyři páry
dětských očí,
až po pohádce ztichne
poslední košiláček...
Vlaďka Osadská
Čas
Čas kráti sa ,
Život mína sa ,
Preteká pomedzi prsty
Ty s tým nič nerobíš
Zamysli sa !
Veď život si riadiš sám
Zobuď sa!
Začni žiť naplno.
Život pekný je
No nie ľahký
Čas kráti sa ti
Nechceš byt pesimista
No optimista nie si
Život nežiješ
Len zo dňa na deň prežívaš
Tak zobuď sa
A začni žiť
Nenechaj sa unášať
Všetko máš vo svojich rukách
Tak ho sa do života
Zora Šimůnková
Stín stíhá stín
Stín stíhá stín,
i do očí se, zloděj, vkrádá.
Stín stíhá stín -
a láska v horku všedních dní
vyprchá jako limonáda.
Jan Albireo Kučera
Limerick o prádelní šňůře
Znal jsem kdysi skvělou holku Ajku,
nemyslete - žádnou rádodajku!
Když ji to však popadlo,
tak na šňůru pro prádlo
dala signál: károvanou vlajku.
Václav Kummel
Týden o Tobě
Slova v okovech
utažené ticho
jsi mostem do pondělka
roubovanou placentou
kulisy vypustí
bráněné
holí pro nevodimé.
Šárka Nováková
Zrzavé copánky
Zmizela's oknem jak letní vítr,
zůstala po tobě vzpomínka jen,
teď vlahý vzduch chladí mi tváře,
já vážně nevím, zda nebyl to sen.
Otisk tvé hlavy na polštáři hledám
a malou ruku, jenž mi hladila tvář,
sám sobě stále si odpověď nedám,
zůstala po tobě jen něžná zář.
Až za okny zas uslyším vítr
a tiché kroky tvých malých opánků,
zapálím rychle voňavé svíce,
rozpletu první ze zrzavých copánků…
Jarmila Maršálová
Jako konvalinky
Ve váze drobné zvonky visí,
hlavičky nevinně klopí
jako ty a tvé rty kdysi,
po nichž mi zůstaly stopy.
V bílém krajkoví v tiché hře
brouzdáš mi jazykem po šíji,
studený pot tvou vášní vře
– opojná vůně, která zabíjí.
Zuzana Voznicová
Ráno
ráno je zatoulaný chodec
pošťák co vejde
bez zvonění
v obálce rozednění
brašnu od oblaků
ráno je máslo
džem
a hlasy ptáků
klíč ve dveřích
i přezka na kabátě
ráno je svatosvatě
bělavý okraj cích
a natažené ucho tašky
v níž pánbů nosí prázdné flašky
a srdcem
tluče o chodník
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Z nástupiště
Pořád mi voní vlasy,
i když už nejmíň dvacetkrát umyté,
tvým posledním výdechem
z nástupiště...
Ján Bazger
Jeseň
Smutný je obraz
na ktorý cez oblok pozerám
hoci slnko - maliar
rozhodilo pestré farby pod kríky
Javor si už prestal dopisovať s trávou
a na konári drozd
bez píšťalky sedí so sklonenou hlavou
Vietor mocným krídlom jarabým
zametá chodníky…
Mrazivý opar sa vkráda ku dverám