Libuše MinolováNavzdory
Navzdory
neúprosnému
času
i stříbru,
vetkaném
do tvých
vlasů,
chci tě
hladit,
líbat
a snít
o tom,
co ještě
smíš.
Navzdory
času
naslouchám
svému
hlasu
a miluji
JEMU
navzdory
Marta Gelnarová
TICHO
Vznáším se prostorem a vedu si své štěstí za ruku.
Kráčíme horskými chodníčky, omámeni vůní,
rozzářenýma očima hladíme slunce v nás.
Dech se pojí s dechem země, slova jsou zbytečná,
jen ticho, kdy vnímáš sebe skrze toho druhého,
otvírá poznání nekonečna a podává ruku,
abychom se dotkli bran ráje...
Zora Šimůnková
Oranžový tulipán
Oranžový tulipán
ve váze žil sám a sám.
Jednou přišel k němu list,
řekl: jsem si zcela jist:
Ty i já jsme dřevění,
osudem si souzení.
Od té doby ve váze
list přibýval na váze.
V určený čas, kdo to zná,
z listu byly listy dva
Jan Albireo Kučera
Na seifertovské téma:
Tvůj prs je číše lahodného vína
tvá prsa jsou můj vinný sklípek
Jak rád se tebou
opíjím!
Václav Kummel
Jsem stín
Jsem stín
v mezerách převleků
až zbyde čas
tak v pokleku
utopím pot v písku
ve kterém pohřbívají
krále.
Jsem jen stín
co zůstal na zdi
a hrot tužky
po ní brázdí
píše jméno
nevím čí.
Jsem jen stín
co osušuje
převlečené tváře
a krev nechám
přejít varem
horečky.
Vystoupit ze stínu
a říci větu
jsem jen stín
a tak smetu
zbytky stínů
v kabelkách
armáda zrcadel..
prý žena velí
a květina poslouchá
ve váze
avšak stín
na krku uváže
smyčku
lehkou jak poezie
rozváže pouta
z celofánu obal knihy
aby se nepomačkal
její hřbet
spolkne ji stín.
Jarmila Maršálová
Není ten správný čas
Dneska ti nebudu psát,
nemám ten správný den na dopisy,
soukolí hodin předbíhat...
do skříňky zamknu rukopisy.
Hltám tvých veršů vodopád,
až se mi hrdlo z nich svírá,
sytý přec necítí hlad
a láskou plný neumírá.
Dneska tě nechci mít v objetí,
není ten správný čas k milování,
dívání do očí zblízka,
o lásce mé ani zdání,
pak pošlu zprávu po svítání,
až se mi začne stýskat.
Zuzana Voznicová
Fragment
Všechno je teď...i to, co dávno bylo...
vždycky když vzpomeneš
ožije mrtvé
aby se zalíbilo
tátova písnička
úsměvy mámy
panenka
stojan s novinami
kde vše je zaručeně čerstvé
však
...právě v tuhle chvíli
řekni mi ...budeme někdy ještě?
nebo jsme jenom
kdysi
dávno
...byli?
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Lilie
nový začátek
s Ním a bez něho
oprošťuji se
a odplouvám
řeka teče dovnitř
a přitom nahoru
Šárka Nováková
Stařec u moře
Čas tak rychle ubíhal,
ani to nepostřehl.
Ke psaní často utíkal
na kraj mořského břehu.
Hrdiny knih byl on sám,
tolik v životě prožil.
Zlé zranění šrapnelem
do románu svého vložil.
Chvějící ruka vylila
dajkiri na prkna stolu.
Vlna se na břeh vrátila,
bylo jim dobře spolu.
Teď víc než kdy jindy,
sám starcem byl u moře.
Zatím ale netušil,
jak blízko je hoře.
Halucinace a deprese
jeho svět zbořila.
Tohle chlap těžko unese,
kulka vše skončila.