Libuše Minolová Co mi chtěl
Opilý
nektarem květů
z truhlíku
sedl mi dnes
na ruku
čmeláček
maličký
Já zpátky
dala jej
na kvítek,
nevím však
z jakých pohnutek -
vrátil se
zpět
Snad něco říci
chtěl –
po chvíli
zvedl křídla
a odletěl…
Jarmila Maršálová
PROBUZENÁ
Zvolna jsem otevřela oči
a s ním se probudila ze sna
i jeho vůni cítila jsem
na sto kilometrů,
ten přímý pohled
v tmavomodrém svetru
mě uhranul
jak čarodějka.
Blůzka mi začala být těsná,
když srdci zachtělo se ven.
Byla to láska?
Snad odpoví mi vesna...
Zora Šimůnková
Mít domov plný věšáků...
Mít domov plný věšáků
a na nich všechno na háku,
a v každém okně květináč,
a říkat něžná slova, díky, není zač...
Takový domov jako skrýš,
kde miluješ a kde i spíš.
Kam míříš z práce unaven,
bez obav z hořkosti a divých žen...
To byl tvůj sen už od mládí,
však sny jsou jako náledí:
nedáváš pozor, zraníš se-
jdeš, náměsíčník, po římse.
Byt, kam jdeš z práce bez strachu,
že zase jeden z věšáků se utrhl,
no asi spad´,
snad jsi ho neměl ani montovat...
Kam teď dáš svoje kabáty, věci
a klobouk od táty...?
Těžko je držet hlavu vztyčenou,
když jenom z cesty slábne v kolenou.
Svatební fotka na dva kusy je,
ibišek chřadne v rohu pokoje.
Někdo tu být měl-ale kdo tu je?!
Byt, kde jste dva-a přitom každý sám,
křtili jste Titanik, ten živly překonán.
Šustění novin ruší přes dva pokoje,
a místo křídel chůze vestoje.
Takový domov jako bez polic:
není kam dát svůj smutek, radost, nic...
Zuzana Voznicová
Mezinárodní
povedal
či spíš vlastně říkal
maličká, buď už prosím zticha!
nedala nic jsi do boje
vše co z tě mám
jsou prostoje
řekla mu
či skôr povedala
od tebe nic jsem nedostala!
nečudo ~ drahý mon chéri
že nezmestíme sa
do dverí
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Neptej se
Neptej se
proč v dálce prší ze spánku
neptej se
proč láska přeje chudákům
někdo tě slovem uhodí
a pak žaludku na lodi
těžko se v noci usíná...
Václav Kummel
Memento Mori
V zrcadle blázen
vyložený na prámu
úsměv a listy to pláčí andělé
Memento Mori
rozvažte oheň z mého krku
v zrcadle úsměv
a hole padají prokřehlé
jak ptáci
jsem léto v poutech
propasti syté. . .
Jan Albireo Kučera
Soutok
Na soutoku dvou řek
voda se čeří.
Kde se stékají dvě stehna,
je neklidný jejich majitel
i návštěvník.
Když se však spojí čtyři –
divoký vír!
Marta Gelnarová
DOTEKY
Doteky obrazů a závrať z touhy.
To jsme my.
Ty a já.
Toulání loukami vůní, svícny stromů na cestách.
To jsme my.
Ty a já.
Motýlí barvy snů a opojný let života ke slunci.
To jsme my.
Ty a já.
Barevný svět se nerozmývá deštěm.
Trvá.
Jak trváš ty a já.
Jak trváme MY.