Ladislava LopraisováO jablíčku
Hvězdičko v jablíčku
máš pro mě písničku
seménka listoví
sladce mi zavoní
kořeny stromů
dovedou mě domů
do maminčiny náruče
kde srdce radostně zatluče
modlitbou děkovnou
Libuše Minolová
Vlaštovičky
Po chladné noci
v ranním oparu
slunce rozehřívá zem
Vítr pohrává si
v stromoví,
barva luk a strání
o končícím létě
mnohé napoví.
Nastal čas
vlaštovčího šikování
Mámení
Kdo mu odolá?
Tak nutkavá je
dálka mámivá
Je čas
vlaštovčího stěhování
Slunce hřeje, konejší
Prázdný zůstal
náš život vezdejší
Byl to čas
vlaštovčího cestování.
A přesto -
v ranním oparu
člověk opět sní o jaru,
včera, dnes a příště
zase
Nashledanou,
v novém čase
vlaštovičky
Marta Gelnarová
NĚŽNÁ...
dotýkám se tě
rukama
nevidomého
prsty mi kódují
výraz tvé tváře
chvění víček
vláčnost tvých rtů
myšlenky
bojím se otevřít oči
abys nezmizel
vnímám tě
v sobě
jsem vděčná
vteřinám
že trvají
věčně
Zuzana Voznicová
Za dveřmi
Prolog
v mluvení se stříbro skrývá
v mlčení zas zlatem stmívá
která z těch dvou barev v žití
za srdce tě více chytí
která z těch dvou různých cest
a kam vlastně může vést...
****
za dveřmi z ticha
v jednu stranu
je klika lichá
z marcipánu
a ruce sládnou
milé děti
za dveřmi z ticha
na – nebe – vzetí
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Kostas
Polštář stále voní zmrzlinou
a za sklem dveří
střídaji se barvy
Mám spálené uši
od tvých rtů
a mé druhé srdce
začalo mluvit
jiným jazykem
Václav Kummel
Stezky stáří
Jdeš po stezkách
hlubokých vrásek v čele
a almužnou zbytků bitev
zarostlých v jizvách
okovaných plastik.
Tolikrát zkrvavené dlaně
zůstali prázdné stejně
i srdce rozbíjené čelem
Zora Šimůnková
Zabitá neděle
Kam jenom uklidit zabitou neděli,
když mě s ní od rána
lidi už viděli?
Kam schovat její mrtvolku?
Pohřbít ji v sobě?
Na dvorku?
Ať zakopu ji tam či tam,
strašit mě bude.
Já to znám...
Jan Albireo Kučera
Toužení
Mé ruce chtějí cítit
bohatost tvého prsu.
Ústa se opít
elixírem tvých slin.
Hlava spočinout
na poduškách tvých stehen.
Můj badatel bloudit
labyrintem tvé Altamiry.
Jarmila Maršálová
Telefonát
Večer.
Ruku mu podává noc.
Těším se moc
a tuším
co bude...
Skutečnost na přání.
Předčila všechna
očekávání.
Rozhovor v tichu.
Každý sám k sobě
mluvil snad,
jen šumění slyšet bylo
jako když
listuje sad.
Zívání.
Z obou stran
nakažlivé
přišlo jak mor.
Jen vzpomínky tklivé
jiskřily zpovzdálí.
Moc jsme se asi chtěli.
Jenom jsme neuměli
ten oheň zapálit.
Zbytek
jsme promlčeli.