Marta Gelnarová PODZIMNÍ VARIACE
1. Pojď se se mnou toulat podzimem!
Co na tom, že mlha studí,
a tráva mrazem zebe.
Pohladíš mi moje mokré vlasy
a já pohladím
svou teplou dlaní
tebe.
2. Začalo vinobraní.
Snědá pleť a chůze kněžky.
Bílá blůzka ukazuje víc, než by měla.
Slunce v očích a v bocích si houpá svět.
Moje milá!
Když nese koš hroznů na hlavě,
točí se se mnou svět.
Proč jen je tak krásná!
Šťáva jí teče po prstech
a já vím,
že z letošní sklizně
jsem opilý už dnes!
3. Zítra už nesmíš jít bosky, miláčku.
Víš, že teplá tráva chladne.
Viděl jsem první zlaté listí
a štěstím se červenat šípky.
Ústa ti voní jablíčky,
v očích máš barvu oranic.
Tak slyšíš?
Zítra už nesmíš jít bosky, miláčku.
Přišel podzim, opravdu!
Šárka Nováková
Obžerství
Rozhlížím se kolem sebe,
jídla plno, vína též,
z toho pohledu až zebe,
vezmi, na co dosáhneš.
Šašku, pojď nás rozveselit,
blábolí pán opile.
Jak mám tomu hnusu čelit,
smích je moje košile.
Mastná ústa, plná břicha,
kost se válí na zemi,
všude rozmařilost dýchá,
zvracet z toho chce se mi.
Opasky jen povolí si,
až za okny se zešeří,
s nikým nebudou se dělit,
nacpou se druhou večeří.
Ráno služky zachraňují,
co panstvu spadlo od stolu.
Večer hojnost, rozmařilost,
zase budou pospolu.
Jíst potřebuješ, abys tu byl,
ne žít, abys jedl.
Kdo tohle v hlavě srovnané má,
nikdy se nepřejedl.
Libuše Minolová
Zlodějka
(aneb máme rádi zvířata)
U plotu stojí
líska,
na jabloni
vrabčák vříská
Co se to tam
děje ?
Za plotem veverka
se směje
Směje se
a píská,
že na zahradě
zraje líska
Úroda to bude
velká -
neudrží se ani
do pondělka.
Osaměle stojí
líska,
vítr do ní
stále tříská
Mít za sousedy
veverky -
nesebereš ani
paběrky.
Od veverek
to není fér
Já pořídím si
asi kvér !
Ra ta ta ta,
ra ta ta -
fakt máme
rádi zvířata.
Zora Šimůnková
Vítr
Točil se vítr kolem věží,
sledoval kdo, s kým a kam běží.
Když ztratil stopu na nábřeží,
učil se létat se zátěží-
přenášel racky sem a tam.
Pak, šibal, lechtal kachny v peří,
a večer lidi ve vlasech.
A pak už padl jako trám,
ač uvěřit jde tomu stěží,
že vítr nechytí svůj vlastní dech.
Jarmila Maršálová
K sňatku
Netřeba vkládat na ústa
slova jak perly, z křišťálu,
stačí jen potichu z očí si číst
laskavé tóny chorálu,
ba ani stříbrné mísy,
kypící masem tetřeva,
holubic, slavíků
a ani daňčí netřeba.
Pro lásku snad nutné není
čechrat si postel s nebesy,
však někdy spíš je k zešílení,
když sám ji člověk stele si
a zlatem šité ubrusy,
co voní kávou z Arábie. . .
to všechno smysl má jen tehdy,
když člověk s láskou
v druhém žije.
Zuzana Voznicová
Život začíná v neděli
víš
život začíná v neděli
/říkali ve zprávách/
jako by věděli
že právě včera
všechno se vzdává
sedím tu
tři kroky blíž
nevěřím
na strážné naděly
nejsem ta pravá
obratem blízká svým dálkám
všem válkám
smyslu – ne – plným
ze čtyřech proudů řeka
bezbřehá
spěchám
tam za oknem sešít den
a do dna bytí
uzlovou nití
po – ztrácet se
jak morseovka v ozvěně
jiná ti v koncích daná
neměnně
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Šach
Je to trochu jako v černobílém filmu -
postel bíloprázdná
a igelitky šoupou rohama
o šachovnici v kuchyni
Silueta sedící na židli
chytá cigaretový kouř
mezi prsty
V nejdřívějším ranním světle
pronikáš oknem mé rozespalosti
Nemůžu tě pohladit
po vlasech...
Václav Kummel
Ruleta.
Jednou až budete točit ruletou
tak na místi čísel přiřadte verše
a tu na kterou spadne kulička
se naučte zpaměti.
Jan Albireo Kučera
Polom
Po téhle noci polom srdeční;
nepuklo touhou, však holé kmeny ční.
Orvané větve lásku nekryjí,
vypusťme zase vášně fúrii.