Jarmila MaršálováZrnko písku
Já, zrnko písku.
.
Kamínek maličký, tichý,.
napolo zapadlý v trávě.
možná se probudil právě.
v království rosy,.
sčítá své životní hříchy,.
bojí se, bojí kosy..
.
Na kámen kosa padla,.
jiskrami srší ohňostroje,.
zhlíží se do zrcadla.
nitro moje..
.
Já, zrníčko písku.
jako akt malíři .
rádo bych stálo,.
skálu pevnou a silnou.
svou láskou rozhýbalo.
.
Marta Gelnarová
V D E Š T I
My šli jsme v dešti - šťastní a bosí.
Prší to štěstí? Či kapky rosy?
Ten déšť si zpíval. Nebo to kosi?
Vy jste dva blázni. Říkal jim kdosi...
A oni šli a mlčeli, oni se smáli světu.
Jen oni dva dnes věděli, že někdo t ř e t í je tu.
Šli - ruku v ruce - šťastní a bosí.
JIM pršelo štěstí. JIM zpívali kosi.
Libuše Minolová
Synkopy
Kap, kap, kap,
bubnuje na okno
podzimní déšť
letos přišel
nečekaně
mistrovsky zní
v tomto čase
jeho synkopická
etuda
mraky a chlad
spoluhráči ticha
dokreslují tíživou
atmosféru
všechno se choulí
jak dlouho ještě
bude hudba
znít
Šárka Nováková
Pýcha
Postava vznosná světem pospíchá.
Kdopak to je? Kmotřička Pýcha.
Chtěl jsem jít za ní a zeptat se na to,
zda vše co třpytí se, je také zlato.
Pozvedla nosík, zrak zapíchla k nebi,
však ústa má se lišácky šklebí.
Na cestě života jsem zahlédl kámen,
už přes něj upadla, s pýchou je ámen.
Teď v prachu tu, na kolenou, klečí,
hlasem jak siréna na mě však ječí.
Natáhla ruku, tak pomoz mi vstát!
Já ale v rozpacích zůstal jsem stát.
Neslyším pokoru, kdepak je prosba?
V hlase syčí jen a jen hrozba.
Na nohy staví se, pohledem šlehla,
stačím jen uskočit, zem po ní se slehla.
Ne vždy se pýcha poučí z pádu,
pak ale, vážení, čekejte zradu...
Zora Šimůnková
Útěcha
Smutno je mi, smutno je mi
Sedím v práci u okna
Sama jenom sedím tady,
jako ostrov samotná.
Vedle na zdi visí Kristus
a dívá se káravě.
Možná z toho je mi smutno,
dám si hlavu do dlaně.
Najednou se Kristus skloní,
po tváři mě pohladí.
Sedím jako přikovaná.
A on se ptá: Nevadí?
Zuzana Voznicová
Jak zima zhaní sny o létání....
každé ráno
dne o krok méně
a léta zase o berličku
taháme z kapesníčků
smažené kaštany
mrazivé svítání
kdesi v parku
sedlo si na třezalku
že snad jí tečky
či co to vlastně spočítá
zem přikrytá
v pěšinkách
sčesaným listím
peřiny čistím
od peří
a bez většího zdání
mlčím i o létání
při všech těch výškách
víte
na víry jaksi nevěřím
a mnohem raději
se jistím
Václav Kummel
Vteřina vcházení
Poprosím vteřinu
o trochu mého strachu
proč ty socho tak krásná
odpověď labutě schovaná
v ústech šátku
tvé tělo je z mého kamene
utíkáš malířům
rosvítím svíčku
abych já hořel v bolesti
říkala jsi smrt budeš li růže
já budu nůžtvé tělo sochy
ať ztupí mé ostří
až budeš kočkou já budu voda
a na místo stromu
vyrostlý z kořenů
mlčím
zbývá ti vejít bez klepání
a spoutat větve
malým kruhem kříže.,
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Pořád dokola
Není nám dáno
mít vymalováno
jak bychom si přáli
Není nám přáno
mít vymalováno
jak jsme si sami udělali
Malujeme pořád dokola
dokud nepochopíme
Jan Albireo Kučera
Pantun erotický
Když cítím dotek tvého těla
a tvoje kůže líbá moji,
myšlenka ve mně vzplane smělá:
kéž naše touhy dnes se spojí!
Když tvoje kůže líbá moji,
pekelně hoří srdce naše,
pak vášeň naše touhy spojí,
utonout mohu v lásky kráse.
Pekelný oheň – těla naše,
nestyď se nic už se mnou dělat.
Toneme v milování kráse
a pálí každý dotek těla.
Ladislava Lopraisová
Slunce padlo jako kámen
Slunce padlo jako kámen
do srdce
zrcadlilo se
a zradami našimi
vypalovalo desatera
která jsme zrazovali
Luna prosila svými paprsky
abychom se navrátili na cestu
kterou jsme opustili
POZŘENÍM
PROZŘENÍ
jsme dospěli za brány pokoje
opuštěné děti
hledající náruč
jen Had se smál svým sssss
polykaje prach z kterého jsme povstali
neptej se proč
je pozdě a přeci brzo
na odpověď…