Autorská tvorba - POEZIE 2/2009
|
ukázky autorské tvorby
|
![]() VERŠE PRO MÉHO MUŽE * Máš kukuč kluka, co hraje kuličky. Jsem tvoje výhra? Aspoň se tak tváříš, když mě večer odkrýváš a vyhrnuješ noční košilku... * Jsi moje sláďátko, pípátko, brouček, klouček. MUŽ! Pojď už! * Je mi šťastně, víš? Kdy mě láskou sníš? Libuše Minolová Mrazivá Padá vločka za vločkou odněkud z nebe, já chtěla ji pohladit - zatím hladím Tebe… Padá vločka za vločkou, ztemnělé je nebe, proč chlad v duši máš, až bolí to a zebe… Padá vločka za vločkou smutné je nebe Vím, nebyl to mráz, co vzal mi, lásko, Tebe…. Jarmila Maršálová Otisky Podal jí pomocnou ruku – na rozloučenou... Poslední záchvěvy potupné zteče Lhůta k plnění slibů promlčena Na očním pozadí blyští se meče s krvavým ostřím zbroušeným do ztracena Hraji fair play sykl, když odcházel... Daleko neuteče! Srdce se nemůžou hnout ze stisků pout, láska v nic zůstala uvězněna Aby ji čert už vzal! Růžově si to malovali, na duších skrývají otisky, bolavé šrámy jak od upíra Pili si krev a ve slabých chvilkách se vášnivě milovali Život jde dál... Na škrábnutí se neumírá Václav Kummel Týden o Tobě Slova v okovech utažené ticho jsi mostem do pondělka roubovanou placentou kulisy vypustí bráněné holí pro nevodimé. Zuzana Voznicová Eskymo V zimě jsem úplně mimo se svým šmakem na eskymo než mi mrazy vazy srazí chci se v jeho chuti plazit rozvlnit si páteř... míchu lahodností na jazyku eskymo hold led je tenký k prolomení peněženky Renáta Svobodová (hvězdička malinká) Ze snů I fotka za postelí spadená vystrčila růžky když myšlenky mi utíkaly a shazovaly tužky a přikovaly ruce a svazovaly srdce ... a tak jen ze snů vždy tiše hlesnu neodcházej... Zora Šimůnková Kočka Ve třetím patře na římse potichu mňouká tříbarevná kočka: že láska není déšť, že někde na tě počká. A pak ta kočka mňouká dál: kdo miluje, ten získá... Co získá, to už neslyšíš: někdo jde kolem a píská. Jan Albireo Kučera Per partes Chci tě poznávat postupně, kousek po kousku. Nejen nová a nová zákoutí tvého svůdného těla, ale myšlenku po myšlence, obavu po obavě, radost po radosti tvou nádhernou duši. Někde dostatečně hluboko v ní nakonec snad uvidím, že mě máš také ráda. |