Marta GelnarováKOLÍBAČKA
Kolíbám, kolíbám, hou, houpy hou,
tráva už voní černou tmou.
Než mi usneš, hošíčku, hou, houpy hou,
vykolíbám písničku, hou, houpy hou.
Až mi usneš, maličký, hou, houpy hou,
vykolíbám písničky, hou, houpy hou.
Běhal jsi dnes celý den, hou, houpy hou,
teď ti přikolíbám sen, hou, houpy hou.
Tak poslouchej pohádku, hou, houpy hou,
o malinkém kuřátku, hou, houpy hou.
Až tě vzbudí pěnička, hou,houpy hou,
bude vonět kašička, hou, houpy hou.
A pak zase další den, hou, houpy hou,
večer přinese ti sen, hou, houpy hou.
Spinkej, hajej, maličký, hou, houpy hou,
máma zpívá písničky, hou, houpy hou...
Hou, houpy hou... Hou, houpy hou...
Libuše Minolová
Jing a Jang
Dva v jednom
dohromady
síla
Kdo z nás je
černá a kdo bílá ?
Ty jsi můj Jang
barva bílá
Já se nebráním
na mě černá
zbyla
Jako den a noc
patří k sobě
stejně tak
Ty mně
i já Tobě.
Jing a Jang
černá a bílá
propletenec lásky
magická
síla.
A já se, Lásko,
ptám,
bez jednoho
z nás -
jak bys
žila ?
Ladislava Lopraisová
Rezavá skoba
Rezavá skoba ve zdi trčí
připomínajíc staré časy
zanesené
do zaprášených polic vzpomínek.
Trčí jako trpká výčitka
zašlé slávy.
Hrdá – nezlomená časem
jen dnes jaksi k ničemu.
Zavěsím na ni korunu,
korunu královskou z trní od krve,
tu nejvyšší božskou.
Aby tu na památku
povídala o té největší Lásce.
Zora Šimůnková
Duben ve Stromovce
Toužící Jaro čekalo,
až slunce vpadne do Stromovky:
vysušit meze, zahřát lavičky...
A slečnám...
stehna roztáhnout,
jak broučkům bílé krovky...
Jarmila Maršálová
Pastička
Láska je malá zlatá klec
jen klíček radno nechat zvenku
Kdo neměl by chuť na milenku
a nevlezl? Jen pitomec!
Václav Kummel
Přál bych si.
Přál bych si být malířem
malovat akt s růží nahou
na svém bílém plátně papíře
malovat tvé tělo barvou zlatou.
Přál bych si být básníkem
jen tobě dávat verše rukou psanou
na svém bílém plátně papíře
už navždy jsi mou básní rozepsanou.
Přál bych si být malířem
dotýkat se tvého těla lehce
na tvém zlatém těle papíře
namáčet barvu lehce štetcem.
Přál bych si být básníkem
šeptat ti verše srdcem
na tvém zlatém těle papíře
psát je na tebe modrým perem.
Zuzana Voznicová
Rusalka
na břehu stála
z mála žen
až do kolen se vody ptala
do kolen
a vlna vlnu za sny brala
jak přes břehy se přelévala
povodeň
věnečku drahý
z kopretin
vila jsem tebe z bolů, z vin
vila jsem tebe z luny svitu
z trápení svých a ze soucitu
a teď tě tady utopím
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Síť z vlasů ve snu
Sítí třepe probuzení
je polapen a přece není...
...pavoučích kusadel -
dvou těl-mučidel
noc se s ránem potkává
vlasy už váže si do copu
ta dívka z nití sešitá
Jan Albireo Kučera
Kopcovitá krajina
Zavřu oči - a mé dlaně
krásné kopce cítí oblé.
Stvořeny jsou jistě podle
hory Řípu z vůle Páně.
Praotec náš zalíbení
našel kdysi v tomto kraji.
I mně se tvé kopce zdají
rájem, nad nějž v světě není.
Dovol proto v úžlabině
složit hlavu poutníkovi,
jehož rty ti ráno poví
polibky, jak spal ti v klíně.