Marta GelnarováZAMILOVANÁ
Jsem žena a matka.
Ale ve tvé náruči
se stávám děvčátkem
se světýlky v očích,
co nastavuje ústa k polibku...
Koncert doteků,
sršících jak jiskry,
přelévá tebe do mě
a mě do tebe.
Miluji, miluješ, milujeme...
Žijeme láskou,
kterou nám dopřává čas
a touha být tím druhým,
se naplňuje po okraj.
Jarmila Maršálová
JARNÍ ROZJÍMÁNÍ
...do dětství
vracím se po špičkách
na stráni pod věží
děvčátko v bílé sukýnce...
zbavená otěží,
přesto však na víčkách
zaštípou vzpomínky
s příchutí soli;
dávno už dospělá
nepatřím mamince,
jen občas za hrudí
cosi mě bolí.
Očima pohladím
okolo schodů
březové panny
v bílém šatu.
Navždycky vyprchly
voňavé chvíle
- vzdaly se motorové pile!
Ztemnělá lucerna slunka
v koruně lípy se blýskla,
v dlani pár modravých květů
svírám, jako bych
dlaň tvou tiskla,
bez tebe smutno je tu
- co bych si nezastýskla!
Čas Znovuzrození,
čas odchodů a návratů;
jenom zvuk z nitra
dokola točí
klikou kolovratu:
chcitě mítzítra
ospalá jitra
objetítvé bych chtěla
polibky svášní
co touho uvoní
dotyky těla...
do ticha jarního podvečera
nad hlavou kovové srdce
buší a zvoní
- volá do kostela.
Libuše Minolová
Vrba
Jsem vrbou,
co naslouchá
vzdechům
a pláče nad bolestí
jiných
Jsem stromem,
co bolest vstřebá
a pohlazením mírní
její sílu.
Náruč plnou lásky
rozdá bez nároků
na vrácení…
Je to moc
nebo málo
zač žít tu stálo
a kdo bohatší je,
ten, kdo dává
nebo bere
ptám se sama
sebe
a vrbou zůstávám
Zuzana Voznicová
Nestydatá
je čas na krátké vlasy
a splést si všechna asi
s určitě
čas
chytnout za nitě
a párat
ovečky vlnou přikryté
a kolena mít odhalená
a vůbec všechno
co se nemá
mít
a jen tak
brnkat na kytaru
a po večerech k jaru
se nestydatě
přitulit
Václav Kummel
Slečna Magna
Přišla
prolhaná a křivá slečna Magna
pro mne mrtvá navždy..
až shoříš plamenem a požádáš anděla o pomoc
přijdu se slzou ostychu a uzavřu tvé hroby
až oslepneš ve smyčce své falše...
mé ticho tě vede na porážku
s těmi kdo v tobě zůstali
zvedám jejich křídla nahlas...
umíráš jak zima ve své chudobě běloby
já jdu tančit muj tanec odpuštění.
A přece jsi napla mou paži srdce
zůstal jsem poražen leč zůstal jsem vítěz
bez tvých lží vyhrál jsem sám sebe.
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
ProPojení
Jeden Kmen
drží naši větev -
dva kalíšky z listů
jsou plné mízy
překapávají kapky -
prstové pramínky
z kapsy do kapsy
Zora Šimůnková
Velká láska
Všude hledám velkou lásku:
na lase i na provázku
tahám k sobě pány.
Velká láska ve mě ptá se:
A co tenhle, dá mi?
Všude hledám velkou lásku:
na laně i na provázku
lovím sobě muže.
Velká láska ve mě ptá se:
A co tenhle, může?
Ladislava Lopraisová
SCHOVÁVÁŠ SE
Ve světě plném lží
schováváš se každý den.
Snová planeta, kde pravda nezavítá.
Hromadí se dluhy,
jako strašáci skrytí po kapsách.
Sladce zuby cení přeludy bohatství,
cetky, které štěstí nepřinesou.
Opíjíš se, abys zapomněl
na psi, co jsou ti v patách.
Proboha, kam jsi mě to zatáhl?
Neutečeš,
protože není kam.
A propast hloubíš dál
další lží,
dalším snem
den za dnem.
Že tě to ještě baví
být takhle se lží hravý.
Jan Albireo Kučera
Sonet pro zralou ženu
Tvá prsa hnětu jako tvárnou hlínu,
až v peci dlaní začínají žhnout.
I ve mně doutná vysušený troud,
k tvé nahé kráse vzrušený se vinu.
Jak Leontýnce dám ti kopretinu,
na vlnách těla tvého budem plout;
programu "Milování" dávám příkaz Load
a s tebou v dvojí slastí splynu.
Ach, skryj se v mojí náruči,
zapomeň na svět celý,
byť za sebe už neručím.
K vlasům se celá mi rozprostři
v celé své šíři i déli
A k lásce velím: raz - dva - tři!
Jana Sosnová
****
To kvůli nemu nemůžu zas spát...
A hlavu plnou prázdných vzpomínek...
Marie na piano přestala už hrát...
A něžně balí synka do plínek...
Na temný les padá obloha šedá...
Dokořán dveřmi sem proplouvá chlad...
A barokní dáma se z divanu zvedá...
Ten prokletý měsíc se pod víčka vkrad...
