Ladislava Lopraisová LÁSKA VŠEHOMÍRA
Pohladíš zas mé rty okoralé,
otřeš slzy s něhou nevídanou,
dáš jistotu Všehomíru a vnímat budu Lásku lůna matčina.
Nedolehne ke mě zlá myšlenka.
Objímat mne bude celí vesmír světlem svým.
Bez tuh a nadějí spočinu v srdci tvém.
Už nebude TY a Já, už nebudou Oni
jen prosté JSME.
Libuše Minolová
Jaro
To je křiku,
hašteření,
to je lásky,
švitoření !
Je nasnadě,
že se jaro usídlilo
v naší zahradě
Zamilovaná je
ta ptačí čeládka,
poskakuje
sem a tam,
ale i za vrátka,
zahrnuje se láskou,
i nejlepšími kousky,
třeba žížalkou
nebo
kusem staré housky
To je lásky,
švitoření,
ale co to?
V parku se něco
mění !
Jarní cukrování
má teď
docela jiné
znění.
U lavičky se
totiž pohádal
kos s kosicí,
teď jen mlčky,
zády k sobě
stojí,
a dál promluvit
už se asi
bojí.
Z jejich lásky
nezůstalo
nic !
On jen sliboval
a teď -
nechce si ji
vzít !
V parku se ptáci
tomu nijak nediví,
prý,
tohle všechno,
odkoukali od nás -
od lidí
Jarmila Maršálová
Dupni a křič
Dupni a křič,
ať zlo je pryč,
zavolej na lásku
smotanou z provázků
– stříbrných nití,
co nad hlavou svítí;
z duše tvé září
oddané stáří,
srdce tvé krvácí,
naději neztrácí,
vezmi ho do dlaní,
snad se už nebrání,
netrápí pro lásku
promarněnou.
Najdi si jinou zas,
neztrácej vzácný čas!
– nabízím duši svou
osamělou.
V rukách máš otěže,
vyhraješ, jistěže,
čas je tvůj poddaný,
ty jsi tu pán!
Život svůj nevzdávej,
máš ho dnes vyhraný,
k lásce své veliké
s úctou jsi zván.
Dupni si radostí,
výskej a křič,
máš k velké, jediné
lásce své klíč.
Zuzana Voznicová
Živé ploty
sleduji okna
pulsující úzkost
živé ploty
za nimiž v negativu dne
lhostejné slunce
vsouvá ruce do kapes
vyrovnaná do latí
pokřivená suky
plná mezer
však hřeby ve mně
nerezaví
v nijakém z časů
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Nedotčeá
Pohladil ji pomerančovou vůní
nesměle a průsvitně
na rýhu pod nosem
rozehrál kaRetní hru
Prší...
Usmívá se v něm
Zůstala do úsvitu
otevřená a nedočtená
kniha na jejím klíně
Václav Kummel
Povodně rána.
Ztroskotané lodi plují
rozpuštěnou řekou snů
brodí se kanály tepen
neúprosnou povodní lásky
kýl tříští ledovou tříšt
nevybouřených vzpomínek jezdců
rytířů krále Artuše
hledajích svatý grál.
Rozkvétající sen
píše tu pravou poezii
tryskajíc z pramenů pokladny duše
co otvírá brány
bez pomoci klíčů
všem prvně zamilovaným
dlaním protkaných v sobě.
Těm marnivým snům
dáme navždy výpověd
a volná místa v sobě
po ledových zrcadlech
nahradíme obrazy života
po mezerách vytrhlých listů
spálených ohněm minulosti
probuzející poselství citu
nového rána.
Zora Šimůnková
O jarním dešti
Zdravím Tě, deštíčku:
měkounce leháš do trávy.
Chtěla bych taky tak měkce ležet...
v hedvábí.
Jan Albireo Kučera
Zvířetníkové akrostichy-Beran
A vizuje příchod jara,
R ozpustí v nás zbytky ledu.
I ndikuje lásky časy.
E rotikou dívky jiskří,
S kryté vnady poodhalí.