Libuše Minolová Stonožka
Na louce
v klobouce
se parádila
stonožka malá,
rozmařilá
Jen klobouk
ji zajímá,
ne páry bot,
paráda je přednější
než ostražitost
Na louce
v klobouce
stonožka lenoší,
nevnímá,
že opodál
pasou se KOSI…
Marnivost
je těžké prokletí,
kosák si jen zobne
a uletí !
Klobouk se kutálí
kdesi do dáli
no, co jiného jste
vážení,
co jste čekali…
A jaké poučení
nám z toho plyne?
Kdo myslí jen
na klobouk,
ten pýchou zhyne !
Zora Šimůnková
Uspávanka
Už zavři oči a jdi spát
a ve snu dobuď zlatý hrad.
V něm hledej klíček ve studni:
otvírá srdce všech, kdo sní...
Už zavři oči a jdi spát...
Jarmila Maršálová
Ukojení
Dotkl ses prsty
mých dlaní
– panenka
v náruči zahalená,
nechybí letmé
pousmání
srdce mi spadlo
na kolena,
kolik už je to let,
cos laskal ústy
hroty mých prsů,
málem jsem řekla
– to se nedělá
nevyrvu
malý květ z trsu
a z duše zázrak
– dotek anděla
Zuzana Voznicová
Znovuzrozená
až se zas rozejdeme
v dobrém
však na zlé strany
a události
vezmou rychlý spád
neuč mě
drahý můj milovaný
jaké je vážně
milovat
až tvoje nehty se
zaseknou
v jiných pažích
budu se
miláčku
o jiné jinde
snažit
až na prach spálí mě
tvé odmítnutí
vím
že bych neměla
přesto mám silné
pnutí
/žhavá až do běla/
tak jako mýtičtí Fénixové
povstávat v soumraku
z popela
Renáta Svobodová (hvězdička malinká)
Kostas
Polštář stále voní zmrzlinou
a za sklem dveří
střídají se barvy
Mám spálené uši
od tvých rtů
a mé druhé srdce
začalo mluvit
jiným jazykem
Václav Kummel
Brnění paže
Útžky řeči
chmatují blízkost
výměšky krve
v papíru ticho
oči se shýbají
do modře bezinek
zhasl jsem mlčení
brněním paže.
Opona doslechu
probouzí úplněk bylin
opilost čajem
stydne poezií.
Ladislava Lopraisová
Inspirace
Inspirace zvesela usedla na poličku
houpala nohama
rozpustilým- zvonivým smíchem
mě vzbudila ze smutného času
kdy stýskalo se mi po Ní.
Jan Albireo Kučera
Slunovratná
Sletělo léto na tělo,
tělu se náhle zachtělo
Zdenek Štěpánek
Láska
Roste v poli kvítek bílý
zvedá hlavu pln je síly
a ta síla láska ženy
a ta žena milou je mi
Voní kvítek voní krásně
voňavé pak skládá básně
a ty básně lásky políbení
ta políbení lásky rozechvění
Rostl kvítek mezi klasy
zdálo se, že na vše časy
a ty časy věčnost byla
jen ta zbyla, moje milá
Utrhla květ moje milá
přivoněla – zahodila
a ten květ je srdce moje
a to srdce život to je
Leží v poli kvítek bílý
zvedá hlavu nemá síly
a to pole z písku moře
a ten písek lidské hoře
Čeká na déšť kvítek bílý
síly šetří, co mu zbyly
a ten déšť jsou dny prázdné
prázdné jsou dny, kdy láska vadne