
akce

Helena Červenková pro děti: pohádka O mašince

Maryška se v polovině července připojila k velkému letnímu projektu Prázdninový kolotoč. Seriál volnočasových aktivit pro děti jsme společně s RC Slůně pojali jako „den s železnicí“. Bohumínská spisovatelka a básnířka Helena Červenková v té souvislosti napsala pro děti pohádku „O mašince“. S jejím laskavým svolením příběh nabízíme také vám. Přejeme příjemné počtení.

A máme tady prázdniny. Honzík se každý den chodí dívat na nádraží. Bydlí v Bohumíně jen kousek od něho, někdy večer slyší hlášení nádražního rozhlasu, ale z oken na nádraží nedohlédne. Honzík chce být strojvůdcem. Nebo výpravčím. Nebo průvodčím. Nádraží, vlaky, koleje, výhybky a semafory ho přitahujou odmala. Někdy jezdí vlakem s rodiči za babičkou do Kolína. Letos o prázdninách za ní pojedou taky, ale až za měsíc! Měsíc je strašně dlouhá doba. Vlastně ona tak dlouhá není. Když byl ještě ve škole a potřeboval si opravit známku z češtiny, páni, to ten měsíc utekl a na opravu čas nestačil a přinesl na vysvědčení dvojku. Ale kdo by teď myslel na nějakou dvojku? Jsou prázdniny a pojedu k babičce, hurá!
Musím to ještě měsíc vydržet, smutní Honzík, když vidí na nádraží připravený vlak do Prahy. „Vážení cestující na druhém nástupišti kolej druhá ukončete nástup do rychlíku Expres 146 Hukvaldy ve směru Ostrava hl.n., Ostrava-Svinov, Hranice na Moravě, Olomouc hl.n., Zábřeh na Moravě, Česká Třebová, Pardubice, Kolín, Praha-Libeň, Praha hl.n., pravidelný odjezd v devět hodin 46 minut. Vlak je připraven k odjezdu.“
Poslední opozdilec přibíhá s velikánským batohem, nasouká ten příšerně veliký bágl do vlaku, nacpe se tam sám a utírá si zpocené čelo. Průvodčí mávne na výpravčího, že je vše OK, taky nastoupí, práskne dvířky a za sklem na Honzu zamává. Výpravčí pískne, vlak se pomalu rozjíždí.
Honzík se dívá za odjíždějícím vlakem a potichu zpívá:
Jede jede mašinka
kouří se jí z komínka
odveze tě za hodinu
až k babičce ke Kolínu.

Děti, zazpíváme si s Honzíkem? Tak ještě jednou: Jede...

Honzík přivře oči a představuje si, jak sedí v kupé a maminka vytáhne z batohu svačinu a on se zakousne do chleba se salámem a za okny ubíhá krajina a pan průvodčí jim zkontroluje jízdenky a dá na ně razítko. Jo, když byla maminka malá, tak se prodávaly jízdenky, co vypadaly jak malé pevné kartičky, a průvodčí měl štípací kleště a do jízdenky proštípl malou dírku. A to ještě jezdily parní lokomotivy a topič přikládal a lokomotiva odfukovala páru a houkala. Hůůůů. Honzík se úplně lekl. Na druhou kolej přijela parní lokomotiva a houkla ještě jednou. Ahoj Honzíku, já jsem ta mašina, která vozila tvou maminku. Ty jsi smutný a já jsem taky smutná. Jak já byla slavná lokotka. Už po mně ani pes neštěkne. Patřím do šrotu. Honzíku, ty máš dobré srdce, vem si mě domů.
Honzík vykulí oči: Tebe? Vždyť jsi velká jak dům, ani se k nám domů nevejdeš ... a to nemluvím o tátovi, ten by nás hnal!
Nenechávej mě tady, Honzo, prosím! Já znám kouzlo a můžu se zmenšit. Opravdu. Během okamžiku stojí na kolejích malá papírová lokomotiva. Honzík nevychází z údivu. Štípne se do ruky, jestli to náhodou není sen.
„Vážení cestující, pozor na druhém nástupišti u druhé koleje. Ustupte od hrany nástupiště. Po druhé koleji projede nákladní vlak! U druhé koleje pozor, u druhé koleje pozor!“
Honza už na nic nečeká, popadne papírovou mašinku a přitiskne ji k hrudi. „Ještě by tě přejel vlak, maličká!
Mašinka se culí a prosí Honzu: Zazpívej mi tu písničku o mašince.
A Honzík zpívá:
Jede jede mašinka
kouří se jí z komínka
odveze tě za hodinu
až k babičce ke Kolínu.

Děti, zazpíváme si s Honzíkem? Tak ještě jednou: Jede...

„Honzíku, mohla bych mít ještě jedno přání?
Víš, já jsem kdysi vozila tolik vagónů. Osobní 1.třídy, osobní druhé třídy, jídelní vozy, poštovní vozy, vozy pro přepravu cestujících s dětmi do deseti let. A těch nákladních vagónů, na uhlí, písek, dřevo, plechy, obilí, cisterny...“
Jaké přání máš na mysli?
Mašinka posmutněla: „Já bych ještě jednou strašně moc chtěla táhnou takový dlouhý náklad!“
Honza se zamyslel.
„Víš co? Já mám spoustu kamarádů. Když každý vyrobíme jeden vůz, splnění tvého přání bude hračka!“
Mašince se rozzářila světla: „Opravdu? A kdy se do toho se svými kamarády dáš?“
Třeba hned, koukni co nás tady je. Takže, holky, kluci, nebudeme otálet a hned se do toho pustíme, co říkáte? Splníme mašince její přání, ano?
Neslyším. Nahlas! Ano?
Tak se mi to líbí. Jdeme na to!

Helena Červenková

Den s železnicí aneb Prázdninový kolotoč v Maryšce a Slůněti
tisková zpráva, 15. července 2011

publikováno: , tisknout stránku, zpět