
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na prosinec

Libuše Minolová

Nadílková

Mámo, tyhle boty chci!
To je pecka!
Ježíšek je musí koupit,
nejsem žádná socka!

Tyhle chci a žádné jiné,
ať stovka stovku
mine!

A Ježíšek koupil…

I máma je šťastná velice,
v ruce si nese pro sebe
boty z tržnice…

Dáša Čížová

Vánoce

Vánoce nejsou o shonu
velkém úklidu
prohýbajících se stolech
o nepřeberném množství dárků
Vánoce nejsou o vyčerpanosti
ani o šílenství
Vánoce jsou o srdcí blízkosti
A tak všem přeji
ať se cesty mezi srdci
den ode dne zkracují
Jednou každý člověk pochopí
v čem kouzlo Vánoc tkví…
Že čistá sterilita
domov domovem nečiní
Jednou každý člověk pochopí
jak se štěstíčka v očích
rozsvěcí
Vlastní pohodou
jíž si blízcí s naším úsměvem
či dotekem dlaně
do svého nitra naberou
To jen děti
by bez kupy dárků
neprožily vánoční štěstí
To jen děti
Ty ještě netuší
jak drahý dárek bez citu
i kouzlo Vánoc vyruší
To jen děti

Václav Kummel

Vánoční lístek

Jen tiše leží v nitru se trápí
sami vědí jak ten čas kvapí
smutně čekají na vánoční lístek
v šuplíku zbylo jen pár starých fotek.

Leží tam v pokojích staří i malí
čekají na den až věci si sbalí
svou starou ruku podají setřičkám
jen tiše odchází vstříc mokrým uličkám.

Do ulic vcházejí na různých místech
v kapse dlaní drží svůj vánoční lístek
do ulic s pocitem štěstí směle vcházejí
v sněhových závějích jejich stopy pak mizejí

Zuzana Voznicová

česaná

zlatavý podzim
stromům

stíná hlavy

ptáci v nich šediví
sny stárnou
listy popelaví
do chórů jako zloděj

přikradl se vraní křik

Zubatá křepčí ve věžích
a rozhoupaná srdce

zastavuje zvonům
i vítr rozskučel se v barytonu

noc vyhnanná je na sazích

je brzy tma
a kolem úst tak ticho

že až pěna

na plátky
smutkem
křížal
na-krá-je-ná

jak mošt je sladká
u sta hromů!

a v ní
ten věčný hlavolam

že by se údy
chtělo míti složit kam
a souběžně i komu

Jarmila Maršálová

Vánoční čas

Vyhlížím dámu večernici
a s čelem na skle, vestoje
kývnutím vločku tanečnici
opatrně, leč trochu směle,
lákám do svého pokoje;

obloha dřímá potemněle,
v nitru mi zahoří plamínek svíčky
– čistí si místo pro písničky

Koledy, Ryba–Jakub Jan
v setmělém pokoji
jemně se uší dotýkají

Láska nás odzbrojí...

Zvoneček za oknem,
stromečku paže
i stuhy na balíčky
čekají, až se sešeří;
světýlka hrají

Pozvání k večeři...

Vteřina ticha za naše drahé
Moudří, kdo naslouchají
– pokora vešla prohnilým prahem

Vánoční čas...

Radost se neutají;
jiskřičky v očích
jak hlásek slavičí
rozezní všecko

Každý rok
ta vůně purpury, vanilky, jehličí
probudí v nás
zas malé děcko

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Bluesový dotek

Bluesovou linkou
kreslím introsvět
na svůj horní ret
Čekám až se
barva rozmaže
tvým pohledem
a začne ti hrát
na řasách

Zora Šimůnková

Na Silvestra...

Tam, co se lomí cesta,
tam v ohybu parku,
v objetí stáli dva. Večer na Silvestra.
Paní už skorem bez kabátku
a pán, co u nohou měl kufřík diplomatku.

Láska šla kolem zřejmě plna zmatku:
až tak, že dámě k nohám vysypala igelitku:
šanony, desky i řezanou kytku-
vše pohodila přímo do sněhu.

Zřejmě to byli kolegové,
co i dnes, stejně jako včera,
museli ještě dělat do večera

Jdu kolem nich - a přidám do kroku, mám pochopení,
pro chvíli v mrazu, sladké omámení...

Vždyť jindy mají starost o rodiny:
solidní pán a starostlivá hospodyně.
To jen teď, chvilku, je z nich někdo jiný,
to jen teď, chvilku, je to jako v kině...

Jan Albireo Kučera

Sněžní

Řekl yetti, copak ye ti,
moje ženo sněžná?
přes ledovec k tobě letí
moje touha něžná.

Dám ti darem vnitřním žárem
rampouch roztavený.
Byť je zima, hřeje jarem,
krásou (s)něžné ženy

Yetti-limerick

Řekl yetti yettici
vyspávaje opici
ať ho pustí do klína.
Byla z toho rodina -
malinkatí yettíci.

Ladislava Lopraisová

voníš mi milováním

voníš mi milováním
tajemnou ingrediencí všehomíra
řveš na mě tichostí zázraků
tajemnem otevíráš mé brány
jen ty víš
a já taky

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět