
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na únor

Libuše Minolová

Náhrobní kámen

(Věnováno Zuzaně – Marii Rackové, + 16.1.2008 )

Labutí křídlo
zlomené
Labutí křídlo
z lásky
a přece z kamene

Bolest, láska
i žal…

Kámen tvrdý
nezdolný,
potem i krví
kropený

Bolest, láska
i žal…

Bože, dej jí
sílu!

Matka vlastní
rukou
dceři tesá

náhrobní kámen

Zuzana Voznicová

Předsevzetí

zas leden svléká
okna
z korálů

do čepic tříkrálových
trousí mince

berlemi plní starobince

ničeho dost je

všeho

pomálu

v rámoví nejistot
se třpytí
ledu jiskry

a půlnoc sšitá
z chorálů
v krystalech krasohledů

schovává ateisty

Zora Šimůnková

Plané růže

K ránu v baru každý mů
koupit dámě plané růže

Nechci, pane, říkám, že ne,
určitě jsou předražené

Slovo přece dělá muže,
ne že koupí plané růže

Pravé růže ze zahrádky
pořídím si cestou zpátky

Unavená jako kotě
utrhnu je dírou v plotě.

Jarmila Maršálová

Není ten správný čas

Dneska ti nebudu psát,
nemám ten správný den na dopisy,
soukolí hodin předbíhat...
do skříňky zamknu rukopisy.

Hltám tvých veršů vodopád,
až se mi hrdlo z nich svírá,
sytý přec necítí hlad
a láskou plný neumírá.

Dneska tě nechci mít v objetí,
není ten správný čas k milování,
dívání do očí zblízka,
o lásce mé ani zdání,
pak pošlu zprávu po svítání,
až se mi začne stýskat.

Lucie Plocová

TA MINULÁ...

Jsem příliš současná
Pro tvoje dlaně
Hlubiny v mých očích?
Zapomeň na ně

Tok řeky přec neotočíš
Tohle je stáří
Čas zahalí naši krásu
Naděje zmaří

Nepoběžím nikdy vstříc
Tvé náruči
Nohy ztěžkly poznáním
Bůh neručí

Nech ty střepy ležet
Nač zrcadlo
I odraz vody je bolest
Ne lákadlo

Ta minulá odešla pryč
Zapomeň už
Nepřijdu, neřeknu nic
Ty chvilku dluž!

Dáša Čížová

Život je

Život je jarní pramínek
Život je rozkvétající květina
Život je plod plný semínek
Život je sluneční paprsek
Život je Luny tajemný svit
Život je kapička dešťová
Život je vločka sněhová
Život je studánka
která v sobě poznání ukrývá
Studánka hluboká
a my se hloubek bojíme
My se raději ač mělčinou
těžce brodíme
Bez toho poznání

Václav Kummel

Valentýnka

Nadešel den co přeje lásce
jen v tento den bolest srdce zaniká
slyšíš něhu v mé každé hlásce
na zlobu a hádky se dneska nečeká.

To byla má dlan co pohladila tě ve spánku
nebo si myslíš,že to byl posel z nebe
tvůj dech ponoří mě zcela do vánku
já pomalu ulehám do peřin vedle tebe.

Jen co mrak stríbrný měsím rozplete
nití tě k sobě navždy připoutám
na křídlech motýlích růže rozkvete
já ten nejhezčí dárek lásku ti dám.

V noci za tebou anděl přiletí
až budeš mít zavřená víčka
pošeptá ti láska je něha ne prokletí
ráno se vzbudíš poznáš kdo na tebe počká.

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Stisk ruky

Kdesi uprostřed dlaně
září tvé město
okna domů
ústí propletených ulic
slunce v korunách
nejstarších stromů

Seznamte se –
světla dvou měst
se protnou
a zanechají stopu

Ladislava Lopraisová

Zapomněl jsi ...

Rozprostřel jsem ti vše k nohám
a ty jsi po tom všem začal šlapat.

Místo toho, aby jsi se díval a vnímal,
že veškeré divy ti leží u nohou.

Vyčítal jsi mi, že život je těžký
a co jsem ti to udělal,
když jsem tě z ráje vyhnal.

Ty jsi přijmul tuto cestu svým rozhodnutím.
Chtěl jsi být mnou
a zapomněl jsi, že jsi...

Zapomněl jsi na vše co jsem ti dal
a jen reptáš, místo aby jsi děkoval
za všechny ty dary co jsou ti k dispozici.

Zapomněl jsi se smát a radovat se.
Zapomněl jsi ...

Jan Albireo Kučera

Motýlí sonet

Motýl vábí pestrostí svých křídel,
elegancí, s jakou volně létá.
Jeden půvab znám z celého světa
od chvíle, kdy jsem tě, milá, viděl.

Dovol mi ho čerpat ze všech zřídel
dřív než po nás obou bude veta.
Nevypoví sebedelší věta,
jak mám velký radosti teď příděl.

Objímám tě tělo na tělo
nahou, rty na rty, ke klínu klín.
Co dál, to by srdce vědělo!

Krom srdce i jiná těla část.
Líbám krásu něžných úžlabin.
Dej mi lásku, nechtěl bych ji krást.

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět