
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na duben

Ladislava Lopraisová

Šeptání

Anotace: Pohladily mě nádherné obrázky pápěříčka...

Jako šeptání uháčkované z něžných slov.
Pápěří co nese dech do pohádky.
Jen zafoukej, ať mohu letět.
Probouzím se do fantazie,
kde nejsem pokřivená zrcadly jiných představ.
Mohu být tím čím jsi mě stvořil.
Veselou něhou co vytváří květy radosti.
Mohu být větrem co schodí ti šibalsky kloubouk z hlavy.
Jsem fúrií co klade pasti na ty co ničí.
Taky světem a on je mnou.
Jak hladina odrážím všechno kolem.
Tak honem ....

Jarmila Maršálová

Jarní rozjímání

...do dětství
vracím se po špičkách

na stráni pod věží
děvčátko v sukýnce bílé...

zbavená otěží,
přesto však na víčkách
zaštípou vzpomínky
na prošlé chvíle
s příchutí soli;

dávno už dospělá
nepatřím mamince,
jen občas za hrudí
cosi mě bolí.

Očima pohladím
okolo schodů
březové panny
v bílém šatu.
Navždycky vyprchly
voňavé chvíle
– vzdaly se motorové pile!

Ztemnělá lucerna slunka
v koruně lípy se blýskla,
v dlani pár modravých květů
svírám, jako bych
dlaň tvou tiskla,

bez tebe smutno je tu
– co bych si nezastýskla!

Znovuzrození,
čas odchodů a návratů;

jenom zvuk z nitra
dokola točí
klikou kolovratu:

chcitěmítzítra
ospalájitra
objetítvébychchtěla
polibkysvášní
cotouhouvoní
dotykytěla...

do ticha jarního podvečera
nad hlavou kovové srdce
buší a zvoní
– volá do kostela.

Zuzana Voznicová

roz-fou-ka-ná

je něha
vrostlá do země

od tebe ke mně

k tobě ode mne

a květiny jsou
poupata
a v jejich lůně
Zubatá
úsměv jak sličná mladice

jsou stovky cest
a tisíce

a na zápěstích vteřiny
do hodin bijí
na poplach

a hoří popel
doutná prach

a já tak sama
roz-fou-ka-ná

až do blízkostí

skládám tě lásko
z masa

kostí

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Mezi zimou a jarem

Ve váze svítá
pouliční lampa
stín růže vykvetl na stěně
a samota nemůže usnout

V dálce zní hlas
ukrytý do tmy
jemně a prosebně zvoní
jako mince házené do vyschlé kašny

Šustění bankovek
nahradilo listy -
lidé přestávají číst
krajinu...

Václav Kummel

Tiskárna úst

Tiskárna úst ochozená
vystěhovaná mimo tělo
slova se opalují v kamenech
stromy uchozené v křižovatkách snů
zbývá podplatit ticho. . .
delfíny nechat letět výš
a rozmetat jejich hnízda

Zora Šimůnková

Zelená a černá

V nedělním odpoledni koukám do černého piva.
Nálada smutná a snivá. Pozdě je.
Kdybys byl se mnou, zelenou bych pila.
Protože zelená je barva naděje.

Libuše Minolová

Setkání

Potkala jsem
starou paní -
sluníčko
to když usmála se
maličko
Tvář měla pěknou
však jen ona ví
kolik bolesti
vepsáno je v ní
Žije sama
a každý den je
vítězství
opuštěná světem
zažívá i dny
marnosti...
A přece se usmívá
a radost kolem sebe
šíří
jen ona sama ví
kam laskavostí svou
míří
Navzdory samotě
světem chce jít
lásku rozdávat
pro druhé tu být

Potkala jsem paní –

sluníčko
naučila mě usmívat se

maličko
Jan Albireo Kučera

Jaro

Kde jsou doby, kdy jsem
Na jaře byl jarý?
Dnes už blíž než pletky
asi budou máry.

Jaro už mě nerozjaří,
léto na mě neletí.
hvězdy také sotva září,
láska leda v paměti.

Hana Kavalová

Herbář

Vše, co život vepíše do tváře,
často připomíná staré herbáře.
Vylisované radosti, strasti, útrapy, mé i Tvé,
potoky slz i noci bezesné.

Chodím mezi lidmi a čtu si jejich tváře,
každá z nich svou modlitbu mi káže.
Jsou v nich výtky, je v nich údiv, někdy slzu zahlédnu,
Shýbám se dolů, ať ji pozvednu.

Ať ji vezmu do rukou,
Ať je mou tichou zárukou,
Že občas si přeci jen někdo vzpomene,
že srdce není z kamene.

Přetvářím slzy v úsměv – v křišťálové bohatství,
Úsměv je svoboda - patří všem a přesto nikomu nepatří.

Dagmar Čížová

*****

Nezapomínejme na lásku
Láska je omamná
Jako na poušti oázy vidina
Láska je proměnlivá
Jako námi pěstěná květina
Láska voní
Jako novorozené děťátko
Láska voní
Námi - našeho srdce ozvěnami

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět