
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na září

Hana Kavalova

Jen tak...

Jen tak, pro sebe si čmárat a psát,
jen tak se slovíčky si hrát a stavět si svůj hrad.
Hodit si slůvka do šuplíku.
Vytáhnout v životě tu pověstnou kliku.
Tak takhle žiju já.

Projít se podzimem a nechat nohy plavat v suchém listí.
Tohle je krása, tím si buďte jistí.
V létě se šklebit do sluníčka,
Cítit tu něhu, kdy Tě někdo hýčká.
Tak takhle žiju já.

V zimě si nechat namalovat tváře.
Nevšímat si zlostí a do háje poslat lháře.
A na jaře… na jaře cítit život dýchat a hřát.
Co víc si člověk může přát?

Tak takhle šťastně žiju já.

Zora Šimůnková

Holubička

Holubičko milá, kde jsi dneska byla?
V háječku zeleném plakala jsem.

Že jsem ti, miláčku, tolik uvěřila,
naše batolátko černá země skryla.
Holubičko milá, kde teď seš?
Vyhlížím tě, milý, jestli ke mně jdeš.

A když k tobě přijdu, copak uděláš?
Já dala svůj život, ty ho taky dáš.

Franta Š.I.S.O.

Otisky II.
3. srpna 1969 - 3. srpna 2OO2...

Chtěl hledat její obraz bosých nohou ve studánce,
našel jen kapky rosy v zažloutlém, tlejícím listí,
objímal jen tmavomodrou noc uschlého věnečku.

Toužil v blikotavé záři topících se světlušek
stisknout polibky její ztrouchnivělé tělo,
v nejhorší vteřině jejího bytí.
Tolik chtěl vrátit ten letní den, tu bolest,
vysvobodit její křišťálovou duši
ze zajetí skleněné rakve.

Léty mu zcela vyschly slzy, kropící mazlavou hlínu,
jen letní, voňavé, těžké koule deště,
poskakovaly po plamínku svící.

Najednou se mu zachtělo u ní už zůstat, navždy.
Bezbarvě bledá, šedivá, stárnoucí tvář,
byla ponořena do těžké, rozpukané země.

Zas objímal její voňavé, heboučké tělo,
pohlédl do jejích posmutnělých hnědých očí,
dívky ve svatebním rubáši, ve vlasech korálky

Zašeptala: Pojď blíž, mé slunce, do mé duše.
Zůstal. Na tváři její horký dech.

Zuzana Voznicová

..jak chutná tma?
...jak asi?..než svoje drápy vytasí?

je jako uhlí
těžkne v hrudi
a v šedi rudou utrácí
a střelná bývá
po prachu

má v ústech
pachuť zázraků
které se
nikdy
nikde
nekonaly

tu sudy válí
tu si zase
tak lehkovážná
v plné kráse
hromem a blesky
přetne žíly

do polí
deštěm krvácí a sílí

s větrem se žení
s kostřavami

pak jen tak teče
v asfaltových řekách

jak ty mi chutná

z negativu

na vyvolání čekám

Václav Kummel

Dlaň co se chvěje

Chvějící se dlaň
naděje nezrazená
dotek sklízí.
Tak rychle vstaň
jak růže odevzdaná
než stane se cizí.

Jarmila Maršálová

Tak loví lev

Pomalým krokem šelma se plíží,
aniž by ohlédla se,
až na konec si nechá řev
– tak loví lev;
mne neunikneš, krotký beránku,
své drápy zabodnu ti do kůže
a zuby přímo do spánků,
kdo myslíš, že ti pomůže?
Možná tě vezmu na milost,
když sám mě pěkně poprosíš,
až ohryžu si útlou kost,
jen sténat pode mnou pak smíš,
nakonec pověsím tě na mučící kola,
kříž z hrudi sejmi,
chceš ještě žít?
své srdce dobrovolně odevzdej mi,
musím jít,
divočina volá...

Jan Albireo Kučera

Naděje?
Do vnitřních slojí
do mezizávitové hloubky
kladu zavíčkované hříšné myšlenky
v naději
že jednou vyklíčivše
vydají mi v plen
vášnivé plody

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Ztracený vzkaz

Zatím jen tuším
rozpíjím inkoust
kapkou potu z čela

Co se mi snažíš říct
kam jsi zmizela
jiřičko s křídly
mého anděla

Možná že voláš
zpoza černé tašky
Janova kostela
nevrátím se zpátky
jsem duše bez těla

Libuše Minolová

Srpnová předzvěst

Zatím, co

v žáru léta
prcháme na pláže,
do parků,
hledáme úkryt
ve stínu stromů -
ten žár je
spalující,
zmrzlináři
se radují -
zase jsou
v kolotoči dění
tolik oblíbení...

Vysoko nad námi
už se šikují

vlaštovičky

Ladislava Lopraisová

Brána otevřená
život je jako nadechnutí Boha

Bránou lásky mi procházíme na tento svět,
paprsek něhy zve nás k putování,
přes hmotu k prožívání ...
přes bolest k radosti
přes slzy k duze
skrz tóny srdce k harmonii

Jeanne Hornová

Chemicko-morální
Molekuly morálky do mě narážejí
ze všech stran jak hejno hladových sarančat,
dotěrných a požírajících zbytky mých tužeb.
Do zkumavky pevně uzavírám své pocity
jako démony do Pandořiny skříňky.

Přemýšlím o nás a vychází mi chemická rovnice:
řetězová reakce alfa paprsků
spálí naše světy, které jsme kousek po kousku
hledali a lepili jako puzzle od Ježíška.

Musím zastavit nekontrolovatelný proces,
který nezná žádné názvosloví:
LÁSKU

Dagmar Čížová

K člověku patří sex
K člověku patří tělo
a k tělu patří sex
Bez sexu bychom se nezrodili
Bez sexu by moralisté
se vztyčenými prsty nechodili
Sex není amorální
láskou-li jsme duše naplnili
Sex je dar
sex je posvátná energie
díky níž naše tělo žije
Ještě žádný asketa
nevyzařoval radost a štěstí do světa
Ještě žádný asketa
jako slunce nezářil
protože zavrhuje
co sám neprožil
Ještě žádný asketa
se nestal bohem
protože za svítání
neříkal lásce sbohem
Každého člověka bůh stvořil
a sexualitu stejně jako dech
do jeho těla vložil
A co je ctnostného
na odříkání božského?

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět