
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na říjen

Hana Kavalova

Šála

Omotaná šálou Smutku
učím se s ní sžít.
Po kapkách pít
ze studnice zkušeností.
S pokorou přijímám ten stav.
Tak jen plav, srdce, plav … umíš to.
Nádech, výdech, vzdech…a znova …
Není důvod utápět se.
Stačí jen lehnout si – a voda,
Tvůj životní proud
sám nejlépe ví., kde plout …

Jeanne Hornová

Jsem...

Jsem melodie
babího léta
s pavoučí ozvěnou
v síti tvého já

Jsem cesta
s kalužemi něhy
rozpraskaná touhou
po tvém doteku

Libuše Minolová

Podzim

Vítr prohání
po zemi
zrezavělé lístky,
tráva se tváří
ospale,
stromy hledí vstříc
podzimnímu
usínání

Vůně jablek
vábí dělnice včel,
slunce hřeje
a réva je sladká
i tady na severu
Je čas babího
léta

Slunce hladí,
laská,
vše živé mu
nastavuje tvář
a kvítkům se
naplňuje čas
jejich krásy
Nepřeberná je
paleta barev
podzimního
malování
Příroda
dokončuje své
dílo

Nastává čas
účtování

Dagmar Čížová

Očekávání
6.7.11-9.45

Po prvé
Otázka s velkým vykřičníkem
Jak země se změní
Až zábrany přetrhají okovy
Sopečného chvění
Co bude
Zda láva se vylije
Zmate či zahladí
Vyjeté koleje zemi vyživí
Ovoce dosud nepoznané
Člověk ochutná
Ležíc na kříži pln svobody
Alespoň v přítomném okamžiku
Nespoutané erupce citu
A tělesné touhy

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Dům

několika ústními otvory
vdechl jsi vůni večera
a vydechuješ rozprášenou omítku -

výměna mezi dvěma světy
které spolu žijí
jako muž a žena...

jeden silný, druhý zranitelný

a ne a ne se domluvit

Franta Š.I.S.O.

Definice

Když se tak dívám,
do šedé modři Tvých očí,
mám pocit, že líbám
zbytky lásky, duší jenž točí...

Snad poprvé u Tebe jsem přišel,
na definici lásky,
snad jsem ji cítil nebo slyšel,
narůstajíce na čele mém vrásky.

Nebylo mi dáno, abych pochopil,
co rodilo se ve Tvé duši,
proč srdce mé tak zasmušile bije,
Tobě však tohle asi více sluší,
prostě něco tu je a v Tobě žije...

Leč jenom blázen, mohl by si přát
a aby bylo to k smíchu,
ten oheň co plápolá a bude hřát,
rozmetat, a popelem lásky v tichu,
rozvířit hladinu studánky bezedné...

S radostí topil bych se ve vlnách moře,
tu slanou vodu, nemusel bych pít,
o co sladší, bylo by mé hoře,
mohl bych se usmát, nemusel bych snít...

Proč jenom ve Tvém štěstí,
je tolik bolesti pro mou víru,
beznaděje, jenž iluzí si život klestí,
perlička vláhy, co dodává mi sílu...

Nemusíš mluvit, smíš se jen dívat,
zbytečná slova, byť tišící,
byla by pískem, s nímž začal bych splývat,
věky pomalu, jako mé srdce bušící...

Vím, že mi rozumíš,
a na nic, nemusíš se ptát,
vždyť ani zlá, být neumíš...
a nikdy už, nebude se Ti zdát...
A já, jenom tisíceré díky dešti,
jež smývá mou touhu mít tu nebe,
co dokáže plakat, smát se a věštit,
nad tím, že jsem sám, tady bez Tebe...

Celým tím životem jsem si přál,
bez těla a duše definovat lásku,
a asi úplně zbytečně jsem někdy si hrál,
ve spleti kvítků, pelu a vlásků...

A teď, když cítím, že jsem u cíle,
myslel jsem si totiž, tak trochu v roli?.
a slova, jimiž dá se láska popsat,
jimž už nedokáži vdechnout sílu, b o l í ...

Zuzana Voznicová

září - kavání

den skáče šipku
do zezlátlých polí
a první mrazy
hlínu drolí

stromy rvou
na kusy

už sčítají se

mínusy
a deštníkové paraboly
zvou na tanečky v kalužích

smích odráží se
o stodoly
a s hruškami se
mísí líh

a na obloze znamení je

vypálené

že léto dávno
vytřepáno
z cích

zašité do mlh
babám zasvěcené

Václav Kummel

Babí léto

Z nebe se spustilo
několik tisíc bílých peřinek
i listí padalo
voda vykozlila na hladině prstýnek.

Skončilo léto
nadešel podzim.

Jarmila Maršálová

Dlouho ses nezeptal...

Dlouho ses nezeptal, zda-li chci tě
zevšedněl našich chvilek jas
vzít tě zas tak kolem pasu
za poutko kalhot, můžu snad?
Zlomek času hlavou mihne
naše toulky do zahrad
Básník Goethe neprozradil
o naší touze v kapkách deště
v aleji lip kvetoucích
ne, to tehdy nebyl hřích
kdyžs mě hladil
tiše se ptal, co bude dál

chceš mě ještě?

Roman Horn

Akrostich na jméno TEREZA

T oulaje se po
E ektronické sítí
R ádoby frajírek na
E xistenci osudu zanevřel
Z ázraky se ale dějí
A on potkal ji

Jan Albireo Kučera

Oteplovací

Nejezdí tramvaje. Stojí i vlaky.
Pod spadlou střechou se nežije milo.
Že jsem já na podzim neletěl s ptáky...
To se nám globálně oteplilo!

Ladislava Lopraisová

Život je...

Tak dlouho jsem milovala
až skla růžová popraskala
srdce kámen vybroušený
Bůh řve němně poukoušený

voda..víno..

napadá mě jen život je svině
jó a šunka z ní chutná opravdu skvěle

Jana Hornová

****

Setkaly se naše kruhy…
slunci stínils polibky,
nejasné sliby ve chvilce něhy
s úplňkem tvořily iluzi
Spojily se naše body?
Máme nějaký průsečík?
Ta noc, kdys svíral moje boky
byl krásný úlet na měsíc…
Není už my,
hvězdný dobrodruhu

Zora Šimůnková

Uděláme si neděli
možná by to mohla být písnička

Pojď, uděláme si neděli.
Už jsme k tomu dospěli,
Neděle nemusí být sedmý den
A jenom jednou za týden

Pojď, už jsme dávno dospělí,
Uděláme si spolu neděli

Stejně to o nás každý ví,
A ráno bude pondělí

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět