
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na leden

Olga Fikrlová

Konec lásky

Tak už to někdy bývá
že někdo hodí ti na práh
Vykřičník
narovnal hloupá záda
Otazníku
Stejná už je jen
TaTečka

Janina Borowska

Hádka v šuplíku

V šuplíku ležely básně
nudily se
zívaly
kopaly nohama
hádaly se
zlobily

rozjásaná zpívala na celé kolo
pravda, trochu falešně

- přestaň už skřehotat
zařvala jedna těžce depresivní
- kdo to má poslouchat
měla jistotu
že jen ona je ta jediná pravá poezie

- to je teda úroveň
áchly básně lyrické
držely spolu
též přesvědčené
jak to s poezií je
nikdy, nikdy však, neřekly by to nahlas
měly chování

ta o ztracené lásce tiše vzlykala
byla tak opuštěná

cynické se nahlas řehtaly
tomu mumraji
chlastaly, krkaly, prděly
- jen my víme jak to je, jak to chodí ve světě, vy chuděrky

ostatní šuplíky si stěžovaly
v takovém psacím stole se nedá žít
jeden nemá chvilku klid

- ááách jooo
povzdechnul si básník
pustím vás do světa, přijde kritika, pak se uvidí, držte si klobouky, milé dámy

šuplík osiřel
tesknil
schválně se začal zasekávat
až dostane nové nájemnice
bude hodnej
inu, načichnul uměním
a umělci
však to známe

Libuše Minolová

Kyrie eleison

Nebe září
hvězdami,
je plné létavic,
výskotu i hřmění –
7 MILIARD vítá
Nový rok

A slova proroků se
naplňují stejně,
jako za časů
Noemových -

vdávají se,
radují a netuší,
že neúprosný čas
zpívá své
Rekviem

Nikdo je neslyší

Kyrie eleison

Rostislav Antonín

Amores perros

Jen jednou přivoněl jsi k růži
Té, co pobláznila tvé vněmy
Jen jednou řekla ti můj muži
Ty teď koukáš na holé stěny

Je to již dávno, co ses zamiloval
Do té, která si s tebou jen hrála
Všechno na světě bys ji obětoval
Naděje, že se někdy vrátí, je ukrutně malá

Je to jak ležet pod andělskými křídly
A přes to všechno dostávat mít zlost
Dnes už víš to – Láska je kurva
Před ní neschováš se pod Amores perros

Pěkně tvrdě udupala tvoje naděje
Na návrat její kruté maličkosti
A že její láska tě už nehřeje
Přepadá tě záchvat zlosti

Jen jednou přivoněl jsi k růži
Ale ona propíchla tě svými trny
Odepřela ti svou sladkou kůži
Na tvé duši zanechala krvavé skvrny

You underlie angelic wings,
Nevertheless you begin have passion.
Today already you know - love is bitch.
And you don't hide before it - Amores perros.

Je to jak ležet pod andělskými křídly
A přes to všechno dostávat mít zlost
Dnes už víš to – Láska je kurva
Před ní neschováš se pod Amores perros

Dagmar Čížová

7.7.11-6.40

Když člověk
novou lásku potká věří
že jeho pramen dosud
nepoznané rozkoše
žába střeží
Zbývá mu jen přijít jak na to
aby se tím pramenem brodil
nešlapal okolo jen bláto
A že žába na prameni
žádná hračka není
to mnohý člověk zná
Musela se zabít
tak říká pohádka
Jenže s myslí to nelze?

Zora Šimůnková

Novoročenka

Nový rok otvírá se jako dveře.
Zbývá vzít za kliku a vejít.
Za těmi dveřmi poklad je.
Zbývá ho jenom najít...

Zuzana Voznicová

Tři

naděje

dýcháme proti zdem
neónové zvěsti
v krajinách stínů
nejde než nevěřit
na barvy
štětiny štětce
chycené v obloucích

páteřních mostů

vzdálenost

do jídla konfety
poslední z davu
v invazi
nakloněných rovin
snažím se
okousat na kost
nekonečno mezi

blízkost

zdánlivě na hony
daleko v tenatech

kde ruka ruku mine

ze srdce
vnitřního zvonu
ticho
bytí - nebytí

nasloucháme
chyceni v melodii

Kamilka Gleitzová

Pejsek Charlie

Charlie to je pes,
hlídá náš dům,
nepronikne ani veš.
Přijde li k nám zloděj,
Charlie křičí - zdrhej!
Když pak zloděj zdrhne
štěkne
už jsem myslel
že jsem mrtvej
řekne
Franta Š.I.S.O.

Zmije

Když jsem se takhle po ránu,
vraceje šlápl na zmiji,
nevěda, zda v sídlišti či v koránu,
myslel jsem, že mne omyjí,
a stejně by mě nikdo nevěřil...

Že ztuhlá byla, měl jsem kliku,
a taky strašně krátká,
já ztratil jsem někde míchu,
kousla mě do palce,
byla hrozně vratká...
Nebyl jsem u Tebe,
ani nevím proč,
celý večer byla jsi sladká,
živote jdi a skoč...

Jarmila Maršálová

Povzdech kočky domácí

mazlivá, vášnivá
před psy se zdárně ukrývám
a že se zatoulám
ještě nemusím být
prašivá

Václav Kummel

Vlaky

Po obloze plují mraky
každý z nich se snaží předhonit
jen v dálce slyšíš houkat vlaky
co snaží se ty mraky dohonit.

Po obloze plují mraky
z nich můžeš si obraz sestavit
už blízko je slyšet vlaky
já nenechám Tě do něj nastoupit.

Z oblohy zmizely hvězdy
vítr nestihne již žádnou dohonit
ani nestihnou to ty vlaky
jen paprsek chce Tvé tváře opálit.

Slunce Tě svým paprskem pohladí
svými paprsky nás dva zahřeje
teplo z mých dlaní Tě zahřeje taky
v dálce houká vlak poslední naděje.

Vítr rozhání jen šedé mraky
jen slunce a modř tu je
ted právě nám ujely vlaky
naše láska je stanicí naděje.

Výpravčí dal zelenou vlakům
tu náhle se vlak rozjede
jen ptáci letí vstříc mrakům
ta láska v našich srdcích navždy je.

Život je k tomu aby člověk miloval
slunce zakrylo pár mraků
já na TVé bříško obraz bych maloval
jsem dítě,neskáči z rozjíždějících vlaků.

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Pršavky

Zaplést pršavky
do vlasů
a skrýt svůj svět
do kapek
na zábradlí

Mezi prsty
cítím svou slabost -
Vadnoucí pomněnky
rostou mi páteří
až ke spánkům

Chlad mlčí
v třepotu křídel
v plamínku hasnoucí svíčky
létají vzpomínky

Ladislava Lopraisová

Cesta

Cesta nevyřčená.
Poutník čekající.
Proč?
Už je čas
zdolat chaos
a jít lásce vstříc.

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět