
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na únor

Václav Kummel

Vločka

Chtěl bych být vločkou
snášet se na Tebe
chtěl bych být kapkou deště
stékat Ti po tváři.
Vykouzlím na ní úsměv
co bude patřit jen mě
jediné kapce v moři deště.
Až zavřeš svá víčka
vejdu po špičkách
do Tvého snu.

Zuzana Voznicová

Tichá

kdybych jen věřila
Eviným světům
i moje tympány
zněly by střídmě

a možná i každý den
vyřvaný na tržišti
byl by více skutečnější

berte si, ber si, ber

hladoví hadi rukou
slyšíš to s-y-č-e-n-í?

to jenom
duše je tichá
sešlá jak motýlí křídlo

vláčené větrem

Franta Š.I.S.O.

Proč...

Proč jsme se nepotkali dříve,
chodil jsem vcelku sám,
pět let, zdá se, že chvíle,
v rád, já smůlu mám...
Nechce se mi věřit,
Tvým hnědým očím...

Jarmila Maršálová

Povzdech múzy Trpělivá byla
než blánu smůly
prolomila
s korunkou na hlavě
ve volném šatku
kde v myšlenkách
s ním bydlí
nejraději hopsá
na koníčkovi
s křídly...

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Paměťník Z památníku
někdo vytrhal stránky
balancuješ
na jeho pevných deskách

Opěrným bodům v chodidlech
narostly hřebíky
touhou po zachycení
ztraceného okamžiku

Zora Šimůnková

V proudu Poprvé za ten rok
pomýšlím na nevěru.
Jsem jenom slabý,
silou vášně hnán,
a dělám špatně,
vprostřed proudu
že zavírám oči.
Pak totiž, slepý,
pluji k vlastním hlubinám...

Libuše Minolová

Nahota Obnažila
jsem
svou duši,
nahota však
ne každému
sluší
Žádaná jsou
nahá těla –
to je však
to poslední,
co bych chtěla
Oděná
a přesto nahá,
proč
otevřenost
tolik zmáhá

a zakrýt ji

už nikdy
nelze…

Janina Borowska

Král verpánků Možná jsi Bůh
ten dobrotivý
co bílý vous má do pasu
pročesává rouno beránkům
opravuje podrážky básním
na večerním verpánku
a možná jen starý pán
jen básník
snílek

hladíš v duchu rozhoupané boky žen
v tom rituálu odvěkém
jenž voní životem

střádáš shovívavé úsměvy
nad stádem oveček
co bečí u tvých prahů
na vratkých nožkách slepé
laskáš je po kostrbatých hřbetech

ano
možná jsi Bůh
pán širých pastvin
modrých švestek
barev i vůně tlení
snění i probouzení

možná ne

jedno však vím jistě
jsi prostě básní švec
král verpánků

Ladislava Lopraisová

Děkuji Miluji tě.
Děkuji ti.
Opouštím strach
jako tvá krev rozesetá po cestách Kalvárie.
Longinovo kopí bodá.
Už jenom přítomnost.
Miluji tě.
Miluješ mě.
Děkuji.

Rostislav Antonín

Řev v mojí hlavě

Řev v mojí hlavě, vytváří ozvěny křik
Je na čase, abychom si vyjasnili
Co už je pasé a co jde ještě zachránit

Můj život byl chabý
Byl pustý doposud
Už dlouhé roky
Tolik promarněného času
Zvedám své zraky
Kdy znovu začnu
Můj život byl chabý
Byl pustý doposud

Teď dejte mi čas a sílu
A nechte mě tou silou vládnout
Dejte mi naději a dejte mi víru
Abych mohl svým osudem vládnout

Ten řev v mé hlavě, já slyším ho zas
Je to jen začátek konce, nebo mám ještě čas?

Můj život byl chabý
Byl pustý doposud
Už dlouhé roky
Tolik promarněného času
Zvedám své zraky
Kdy znovu začnu
Můj život byl chabý
Byl pustý doposud

Teď dejte mi čas a sílu
A nechte mě tou silou vládnout
Dejte mi naději a dejte mi víru
Abych mohl svým osudem vládnout

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět