
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na březen

Václav Kummel

Nahá

Stojíš nahá v dešti.
Kapky dopadají na Tvé
vlasy,paže,tváře,rty.
Jsi štastná.
Kapky stékají po TVém těle
a každá kapka
která se dotkne
Tvého těla
tam Tě hned políbím.
Tvé nahé tělo se
nádherně třpytí
v tom dešti.
Líbám Tě v dešti.
Tvá záda paže ramena
mokré tváře
rty.

Zuzana Voznicová

Zimní

zima je konfeta
krystalek zářivý

zmrzlá tůň
po kruzích oblevy
zčeřená

zima jsou palčáky
bez prstů

nároží
bez jména

zastávky zbloudilé
v bezčasí

zima je
tichá hra

na možná

na asi

Franta Š.I.S.O.

Kamarád

Když poprvé zvedla jsi své řasy,
pochopil jsem, že život mi nedal dosud nic,
když políbil jsem Tvoje platinové vlasy,
nepoznal tiše závratné výše víc...
Jak mohl jsem dýchat týdny, měsíce,
prach špinavých a zašlých cest,
bolesti lidí, zloby a pepře směsice,
umělé stíny velkých měst.

Já blázen žil v naději,
že má mne alespoň trošku ráda,
podlehla prvnímu,
jenž ukázal jí záda,

je to spíš povídka než báseň,
je kamarád,
přemohla jej vášeň,
bohužel k té, co měl jsem rád,

jako sankci trestní,
mohl jsem použít jeho ženy,
je kamarád,
bez hodnoty, bez ceny...

Jarmila Maršálová

Po schodech

Po schodech z pražců ze dřeva
na perón šlapu k nádraží
vláčím se s taškou, nesu vzpomínky...
bez tebe, lásko, omdlévám
na burze nejspíš podražíš
v kapsách si hlídám
k a m í n k y ...

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Korálky

Navlékám korálky
citátů na nit
svého života

snad některé mi pomohou
cestu ven najít
až se nit zamotá

Zora Šimůnková

Smutná Pravda

Seděla u baru Pravda
a byla tak smutná...
Smutně se na mě koukla,
smutně popíjela...

- Proč jsi mě říkal - nebyla jsem nutná!
Zas bude v Blesku: Pravda zabíjela.

Olga Fikrlová

Pyromanovi

Vaše diagnoza? ¨

Jste pyroman pane
Rád se díváte
jak mně vzplane
kvítí ve vlasech
když škrtnete sirkou
Svých očí

Škoda že hasiče
volat se vám cht

Škoda že hasiče
volat se vám chtělo

Uchráněná hodnota
vaše vlastní tělo

Ladislava Lopraisová

Zastavil se čas

Zastavil se čas.
Něco málo po půl šesté.
Sny roztrhané leží v oblacích.
Mé rty šeptají modlitby.
Zaháním jimi šeré anděly,
co chtějí duše mých dětí

Rostislav Antonín

Řeky plné kostí

Prý bude líp, říkala vdova, co kulka jí vzala muže
Na frontě zavládne klid a sníh se už nezabarví rudě
Až kanóny utichnou a dozní z pušek zvuk ran
Až muži zas obléknou v neděli sváteční košile
Pak mír zavládne na bojištích i v domech všech
A děti beze strachu do ulic zas vyběhnou čile

A už jen řeky plné kostí připomenou
Jak krutý tu probíhal boj
Pak kříže svými rameny pozvednou
Otcové těch, co vzal jim život kulí roj

Když siréna dozněla a ulicí řinula se melodie hymny
Lidé tu jásali, prapory mávali, zážitek to byl silný
Když pekaři napekli zas čerstvé housky
A mlékař u dveří po ránu zvoní
I lidé ostatní šli znovu do práce
A večer v postelích zas klidné mají snění

A už jen řeky plné kostí připomenou
Že kdysi tu zuřil ukrutný boj
Na počest padlých druhů, my budeme jim ozvěnou
Za jejich hrdinství si oblékneme kroj

A už jen řeky plné kostí připomenou
Místa, kde praskaly kvéry
A lidé těm mužům nikdy nezapomenou
Že válčili za jejich syny a dcery

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět