
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na duben

Libuše Minolová

Židle

Tam,
kde bývá
hodně židlí,
zdá se,
že tam Láska
bydlí
S léty židlí
ubývá -
zbudou pak
už jen
pro ty dva,
co lásku
rozdali -
a na počet
židlí
nedbali…

Zuzana Voznicová

fata morgána

fata morgána
krajina hoří
po věky zapálená
s ústy od mračen

utíká
až do údolí

jak oko řetízkové
jako lež

a do těch scenérií
vzdechů všech
se zdáš
být skutečný

a nikde živá duše

pohledy

tvář města
~ úběl mezi skly
za ní pak
zlatavé pitvoření
slunce

záclona, obličej

dlaně

jak klasy ostřice
rozčíslé chtěním

Franta Š.I.S.O.

Ráno

Blankytně modré ráno,
kapky rosy
hledají ochranu
pod Tvými víčky,
probouzejíc štěstí lásky...

Martin Mašek

Touha a vzpomínky

Vracel jsem tuhle po ránu
nedávno ze třídním srazu ,
a měl divné pocity,
jako bych dostal ránu do vazu.

A přitom dvě slůvka : „ Ach to si ty!“ na to stačily!
Staré rány se vrátily, plány mé se zhatily.
Opět se ze mne stal malý kluk,
je tady a to mi není fuk.

Tentokrát jsem si ,ale dodal odvahu:
„Víš , už takle dál nemohu
„ Kdybys tak věděla, milovaný medvídku,
jak obdivoval jsem, to co pánbůh ti dal do vínku.
S odporem navštěvoval každou hodinu umění
kterou navštívily tvoje kroky.
A stále doufal, nebude trvat roky, co štěstí nám společný svět promění.

Držel jsem hlídku, abych věděl, kdy půjdeš do školy.
pečlivě dělal domácí úkoly.
Nechal i kamarády stranou,
a snil , že spolu projdeme svatební branou.
Tvé vlasy, byly vždy hebké jako vánek,
panenka s růží na šatech…
ó jak, ničila Tvá krása můj spánek!

Ale Tvá duše byla tajemná jak hrad v Karpatech ,
místo srdce pro mne snad ledovec tam stál.
Na jiného si hleděla,
jiný tě mohl nosit tašku.
Já mlčky trpěl ,připadal si jak mol na šatech.
Má láska měnila se v frašku.
A já oslovit Tebe se stále bál.

Trvalo roky ,
než uvědomil si , že choval jsem se jak pitomec.
Pak řekl jsem si dost, je to sice pěkná kost.
Má sice nohy jako srnka, jednou by mě stejně frnkla.

Vidíš teď tu sedíme u pár skleniček,
pozorujem fotky našich dětiček.
Co bude dál milá dámo , mi zatím není známo.
Teď je však čas může být náš, ale také nemusí,
člověk to nepozná , dokud to nezkusí.
Víš , zvu tě zítra do hospůdky k obědu,
protože dnes už nic kloudného nesvedu…

Olga Fikrlová

Zmýlená

Tvé oči jsou oceány
zlatošedých bouří

A já v nich marně hledám
Mys dobré naděje ...

Václav Kummel

Dětské království.

Vzpomínám na ten malý pokojík
kde si hraje a zavírá víčka dcera
na zdi má plno obrázků a poliček
je to její plyšové království.

Plno krabic a košů s hračkami
občas jsem s ní stavebnici skládal
nebo si s ní hrál s kostkami
kdos nám je stále boural.

Vzpomínám na ráno kdy přišla mezi nás
i na tu peřinu co mi hned stáhla
to už ted vše odnesl daleko čas
kdy na mě svou ručkou sáhla.

Ted jen slza se vpíjí do papíru
mě zbylo plno nádherných vzpomínek
tvou fotku si všude sebou beru
úsměv když padal z kostek komínek

Jarmila Maršálová

Brána života...

Půlkruh vykrojila branka
z našeho století
když líbat chtěls má žízní suchá ústa
a přál si se mnou přes noc venku zůstat

škádlilo nás pokušení čarování zkusit
až měsíc vyjde potřetí
nedočkavostí se třásli víc, než chladem
pak rozdávali jsme si pusy
hluboké jak studny plné živé vody
a předbíhali čas jak o závody
k medailím pro vítěze…

Oseto, sklizeno, pole leží ladem
ke křížku každý sám, žádný spěch

tvé srdce zamčeno
a brána v řetězech…

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Pastelka

Prameny oranžových stínů
leží hluboko na dně pastelky
kterou maluji svůj svět
fialovýma rukama

zabarvuji pokoj i klíčovou dírku
Světlo s tajemstvím se líbají
v prstencovém zatmění

otázky čekají uprostřed silnic
na nehody

odhodlání létá v korunách stromů
a ptáci nepřestávají klovat
do špinavých zástěr
a borůvkových náušnic

Zora Šimůnková

Jiný stav

Myslela jsem si, že jsem těhotná.
Byla jsem ochotna přijmout je:
všechny tvé příbuzné, nemoci a chyby

Ne bez výhrad, to ne, ale
pokorně, odevzdaně, jako se říká:
co má být, se stane

V zemi jsou kořeny
...a teprv nahoře je sad

Mé srdce bylo láskou těhotné.
Ne celé...a ne bez výhrad

Rostislav Antonín

Chceš to tak jako já

Večer spolu u stolu
Seděli jsme a byli sví
Užívali jsme si to
Jak se to říká? Mládí?

No, možná jen trošičku
Ale proč se rmoutit tím
Teď dáme si skleničku
A pak si s tebou zatančím

Já vím, že každý večer
Zbyl nám čas
Na ždibeček lásky
Teď však vzal to ďas

Myslím, že i tobě chybí
Ta naše večerní hra
Jak fajn, kdyby to bylo zpátky
Snad chceš to tak jako já

A vždy když bylo po všem
Stokrát bych chtěl zase
Chodit s tebou do baru
A stokrát se spolu vracet

A škoda, že bylo tak nemnoho
Těch překrásných nocí
A vždy, když na ně vzpomenu
Vrací se mi ten pěkný pocit

Jak jsme se spolu líbali
A vinuli k sobě svá těla
Já cítil jsem se příjemně
A vím, že tys to taky chtěla

Myslím, že i tobě chybí
Ta naše večerní hra
Jak fajn, kdyby to bylo zpátky
Snad chceš to tak jako já

Ladislava Lopraisová

Co je to svatost

Co je to svatost?
Ptám se já?

Vidím ji u maminek
při kojení a měnění plínek.

Vidím ji tam, kde lidé umírají,
u těch co modlí se a poslední pohlazení dají.

Vidím ji v každodenní dřině
i v pokání a vině.

KDE,
V ČEM JI VNÍMÁŠ BOŽE?
V KOM?

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět