autorská tvorba

sdružení MARYŠKA
náměstí T. G. Masaryka
e-mail: info@maryska.cz
poštovní adresa:
Šunychelská 56, PSČ 735 81
URL: http://www.maryska.cz

ukázky autorské poezie na říjen

Zuzana Voznicová

o lásce

všechnu tu lásku
vezmu pod paži
a stočím jako list
jak noviny

co otevřeně rozpaží
křídla svých slov
jen čtenáři
jenž zachytit je
chtěl by z nich

všechnu tu lásku
přes ústa
jak ubrousek
jenž bereš ke rtům
k otírání
když uvízne ti
při snídani
máslová stopa na líci

všechnu tu lásku

stálici

postavím ke zdi
jen ať pne se
ať ke stropům se
vilně vine

všechnu tu lásku
moji
čísi

kterou kdy měla jsem
vždyť nemám jiné

Václav Kummel

Milenci ve slinách

Ve sklenici vína piji tebe
děkuješ za touhu
láska je rapem
ňadra růží postelí víl
milenci ve slinách
bytost doteku
nestřílej a utop mě v tváři
svod stehen modré jak iris

Jarmila Maršálová

Až budeš chtít odejít...

Až budeš chtít odejít
tahat tě za rukáv nebudu
tiše tě vyprovodím očima
a popřeju šťastnou cestu

možná to bude moje první lež
když překvapí mě chvíle, která dojímá
až budeš chtít odejít
a já řeknu - běž!

vysoko od křídel
na kámen sedá stařec
na zdi srdce střeží horkost

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Kousání hrušky

Jednou za čas
se stane,
že si nemáme co říct

I kousání hrušky
potom připomíná slova
a všechno tak trochu
chutná jako zkažený mlíko

Vracejí se sny,
nemravný pohledy,
co nepřijdou poštou

Cesty jsou propletený,
že nevíš kudy,
jediný, co ti zbývá, je
zahodit ohryzek
nechat roztrhat
svý starý hadry
zavřít ústa
začít jednat

Zora Šimůnková

Liják

To bude zase poezie!
co slovo - kapka...
Vytrvale lije-
jezero čeká na mě v e-mailu.

Útočí na mě silou nečekanou,
strhává na dno silou detail

Franta Š.I.S.O

Pády, návraty a samoty I.

Dnes,
nebylo to poprvé ani naposled,
co v Tvých očích utápím něco,
co není znát...

Kdo ví, snad jsi to Ty,
jako touha
smetená padlým květem,
přesto, že není to znát,
a vzduch,
nasycen je vůní lásky,
asi jako jindy, mám Tě rád,
ač láska má má vrásky,
neb život můj, je pád...

Olga Matzenka _ Fikrlová

Politikům

Se slepou mapou
beznadejně tápou

Neslyší
faráře na faře

Zavolejte krysaře....

Januš Adamus

Láska

Když do srdcí láska vejde,
žárem svým, těla nám sežehne,
každá oběť, je jí drahá, vábí,
shazuje okovy, ale nespoutává,
jinak by tou pravou láskou nebyla.
Mnohdy za sebou i mosty pálí,
jindy za zády hluboce ranní,
bolí, slzy roní, ale i odpouští,
láska žhne, pálí, ale i konejší,
je to cit citů, bez prázdných slov,
bez planých a nenaplněných snů,
je reálnou, proto je tak krásnou,
je cestou ke štěstí, jenž oslovuje
a dovede okouzlit každého z nás.

Martin Mašek

Pověz mi prosím

Pověz mi prosím, strážce hvězd
Když , jsi se vrátil z dalekých cest.
Viděl jsi tu,
která dokázala mou hlavu splést?
Já vím, je doma, má právo teď z večera
mít svoje soukromí,
Ale přece jen jsme oba rodu mužského,
tak vědět malinko podrobností,
i když se to nedělá…
Není na tom nic špatného, nic sprostého
a neměj strach, nikdo se to nedoví!
Jistě si ji viděl v celé své kráse,
když vylezla z vody,
pak musíš uznat i ty, co Tvé tělo pokrývá led
proč mě nezáleží na čase,
že nezastaví mě žádná překážka, žádné schody
abych ji znovu spatřil,
a pokud nejlépe hned!!!!!
Víš ruku na srdce
znám spoustu krásných žen,
žil jsem bujaře a divoce.
V dobývání jsem byl z výsledkem
ne vždy spokojen
a teď jsem si jistý , neboť pramen v srdci hoří čistý,
že právě ona mě pro život stačí,
Vidím usmíváš se ,
znáš mě, ale ano někdy mám čokoládu radši.
Ale copak jsou chvíle po jejím boku snadné?
Můžeš se snažit, a pak stačí jediná chybička,
A jejich láska jak nezalitá kytička zvadne,
To pak zní s jejich úst jiná písnička.
Tak necháme tyhle konce spát,
a ty nenech se pobízet,
Nebo čekáš co ,budu nabízet?
Tak pojď mi to pošeptat,
jak je krásná , když odloží svůj župánek,
Pak není žádné pomyšlení na spánek.!!

Rostislav Antonín

Životní křivka

Prázdná koryta vyschlých vod
Procházím krajem a nemám doprovod
Jsem uschlý kmen s dutinou v břiše
Odraz v zrcadle, jež propad pýše

Les šumí, já však listů prost
Jsem přes řeku beznaděje rozbořený most
A žádná touha mou pustou duši nenaplní
Již amplituda života se více nikdy nezavlní

Jan Albireo Kučera

Otextované etudy 1 - Koníček
Kdysi se dcera učila hrát na klavír. Aby hraní etud pro ni nebylo tak nezáživné, některé jsem jí otextoval

Skákej, můj koníčku,
přes pole, přes říčku,
pod sebou travičku
zelenou máš.

Když louka zavoní,
já sedím na koni…

Pod kopyty duní zem
a já tak šťastný jsem,
až domů přijedem
oves si dáš.

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět