
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na listopad

Zuzana Voznicová

O hluchotě

povijan z bodláčí
pro tohle umíněné děcko!
tma ~ plena ve větru

pleská do prsou
a kůstky hvězd
proradné peckovice
chřestí si
v ubohém hrudníčku

na kopci náměsíčná

učí se
rozumět zvonkohrám
na špejli namotat tajemství
tu vatu skleněnou průhledností

a vzývat ohně pekelné

zahořet
kdykoli rty zapískají
po větru znamení piruet

jemu to málo
málo zaslechnout

Václav Kummel

Mezi tebou a mnou.

Mezi tebou a mnou
je rozechvěná touha
s noční šedou tmou
přichází láska a něha.

Mezi Tebou a mnou
je upřímná láska
je jen v nás dvou
na křídlech to píše vážka.

Mezi tebou a mnou
plno krásných pocitů
oči nás někam zvou
jen pro mě jsi tu.

(Mezi tebou a mnou
je tichá prázdnota)

Jarmila Maršálová

Dilema z večera

je to peklo nebo eden?
domyslet to nedovede
když se prozaička
nadchne pro zajíčka

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Jednou tě opustím

Jednou tě opustím
vydechnu naposled
na tvé rty
a odnesu si s sebou
tvůj pohled a slzy

Jednou tě opustím
ale ne na dlouho
vrátím se zas
do tvých obrazů a slov
a vydechnu s větrem
na tvou šíji

Dotknu se tě jemně
tam někde uvnitř
a ty budeš vědět
že na tebe čekám

Zora Šimůnková

Vítr

Točil se vítr kolem věží,
sledoval kdo, s kým a kam běží.
Když ztratil stopu na nábřeží,
učil se létat se zátěží-
přenášel racky sem a tam.
Pak, šibal, lechtal kachny v peří,
a večer lidi ve vlasech.
A pak už padl jako trám,
ač uvěřit jde tomu stěží,
že vítr nechytí svůj vlastní dech

Franta Š.I.S.O

Pády, návraty a samoty II.

Dál plynou dlouhá, smutná léta
a já, klesajíc na dno svých sil,
s melodií závratí, cítím, že s koncem světa,
žiju jen z těch Tvých chvil...

Snad jsi to Ty,
jenž životem mě provázíš,
jenž žalem mým jsi a osudem,
bdím, když spíš, sním když odcházíš

Martin Mašek

Dnes zdál se mi sen.

Dnes zdál se mi sen, <
Jak uprostřed rozsáhlé pouště , byl probuzen.
Ležím pod ohromným písečným valem,
A jen tak matně vzpomínám,
Komu ukápne slza žalem?
nebo …
raději dosti, některé zážitky proklínám,
já měl v životě kolem sebe zlosti.
Žhavé slunce trhá podrážky od střevíců,
Zde zůstanu osamocen, bez dědiců.
Z posledních sil já ho zavolal,
Tady mě máš ty pouštní dáble,
Jsem ti vydán na milost, má síla slábne.
Copak jsem nebyl věrný sluha?
Ticho, nebylo slyšet ani slovíčka,
Jen jemný písek sypal se mě na víčka.
Vyhrál, zas ukázal svoji moc,
Ale pak asi usoudil, že mé pokory bylo dost.
A tak místo, aby mé kosti v písku skončily,
Se mé nohy v jezírku ve společnosti krásných žen smočily,
Že by pohádka s tisíců a jedné noci?
ne, to těžko zde má vše Pán pekel ve své moci.
Seděl na trůně uprostřed nahých slečen,
Víš, proč jsem tě povolal?
A jal se mě kárat, že více mám být mu vděčen.
Na druhou stranu, aby ukázal vlídnou tvář,
Nechal mě vychutnat pohled na sluneční zář.
Zná dobře mé tužby, proto za věrné služby
chtěl abych oslavil své výročí výletem,
jen malá chybička, s doletem.
No já vím , Řím to tedy není,
Ale i zde můžeš se u mých nohou oddávat se snění..

Januš Adamus

Beznaděj?

Hlad po lásce,
hlad po milování,
nesplněné touhy,
to věčné čekání,

člověka ubíjí,
psychiku mu bourá,
přece nelze čekat,
až, až, až, jednou,
áska s láskou,
a duše s tělem se srovná,
život je přec tak krátký
a v něm tolik beznaděje,
copak je tak těžké,
toho druhého milovat
a s láskou se mu odevzdat?

Přec člověk lásku potřebuje,
nežije ve vzduchoprázdnu,
co zdá se být tak lehké,
v těžkosti přestrojuje a obraci,
místo aby žil a miloval
sám si problémy vytváří.
Láska není o tom, co nechci,
ale o tom, co ji, ze sebe dám,
stavět zdí a překážky,
to přec nikam nevede,
jen toho, kdo miluje, odradí.

Vím, že je to těžké,
poletech znovu milovat,
přejít ze života svého
a s druhým ho spojovat.
Toť otázka hodná Hamleta,
zda žít a milovat,
nebo na vše to krásné,
jen ve snech vzpomínat.
Přec život je o lásce
a láska k životu patří.

Žít bez lásky a milování,
je pouhopouhé přežívání,
přec život je o lásce a láska,
k životu člověka patří.

Jan Albireo Kučera

Soutok

Na soutoku dvou řek
voda se čeří.
Kde se stékají dvě stehna,
je neklidný jejich majitel
i návštěvník.
Když se však spojí čtyři –
divoký vír!

Olga Matzenka _ Fikrlová

Zloději klidu

Potichu se vkrádáš
do bludiště
mé duše
Procházíš tajnými vrátky
a nechceš zpátky
Usedáš pod oltářem
a nejde o modlení
Chci tě zahnat
ale nemohu

Zpátky už cesta není

Já šťastná celá
v pohodě
jsem ji zapomněla...

Rostislav Antonín

Strom

Jsem letitý strom
Můj kmen obrůstá mech
Já vládce moří - Poseidon
Však to moře nemá břeh

Jsem topol mezi břízami
Lípa květů prosta
Mrzutý syn bez mámy
A ke všemu jsem ateista

Já jako vrba smuteční
Tak jako tvůj zpovědník
Tráva rostoucí z hlíny
I přesto sirota bez rodiny

Jsem strom
A tys byla mé kořeny
Teď samotář
Muž, který zůstal bez ženy

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět