
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na prosinec

Olga Matzenka _ Fikrlová

Nevěrný manžel

Vyšlapaná alej
s holými větvemi
za krkem
pár vzdechů po milence
V myšlenkách
její ostrovy
Na bedrech
kompas s mapou

Po staletí stejná cesta

Myšlenky ti šlapou
na teplý čaj
na vánoční těsta
na studená stehna
té co ji máš ze zákona
Otevíráš branku
stojí tam zase ona

Nějak nám Pepo zatýká do střechy...

Zuzana Voznicová

Advent

je tma
jak kouty sazí
vymetená
až do němoty
až sochám v očích
klíčí strach

je tma
tak na dosah
jak jenom
na dva palce místa
a v ní se tiše
hvězda čistá
rozžala

…Marie počala

Václav Kummel

Vločka

Chtěl bych být vločkou
snášet se na Tebe
chtěl bych být kapkou deště
stékat Ti po tváři.
Vykouzlím na ní úsměv
co bude patřit jen mě
jediné kapce v moři deště.
Až zavřeš svá víčka
vejdu po špičkách
do Tvého snu.

Jarmila Maršálová

Svíčka

Na stolku hrdá a smělá,
bílá, jak panna stála,
hlava jí ohněm plála,
pomalu dohořela.

Byla už v pořadí druhá,
v závodu času bdělá,
vánočním dechem zavoněla,
zůstala po ní jen stuha.

Adventní čas láme se v půli,
dva týdny zbývají do zlaté neděle,
lehnu si, jak mi Zem ustele
a zbytek nechám na boží vůli

Rostislav Antonín

Opilcovo zamyšlení

Přehnané křiky
A přehnaný řev
Není nad opilcův
Půlnoční zpěv

Nechtěj však nedopít
Rozlité víno
Musíš se vyrovnat
Se svoji vinou

Odpustků nedočkáš
Už v žádném pádě
Tak další runda
Je teďka nasnadě

A i ten co umíral
Dřív touhou po kráse
Vypil již mnoho
Chová se jak prase

A žena tvrdá je
Potom jak skála
Ještě před hodinou
Svým tělem by tě něžně hřála

Už nohy se motají
A matní se zrak
Lásku jsi utopil
A svědomí taky tak

Podstatou není
Být stále na tahu
Ale mít čistou hlavu
A prima náladu

Zora Šimůnková

Vánočni hvězda

Jednou ráno kráčím domů,
znaven po noční-
a v tom shora na mě volá
hvězda vánoční.
-Zastav se a povídej mi,
aspoň na chvilinku...
Dárky máš už nakoupené?
I ten pro maminku?
-Milá hvězdo, já zas na to,
co bych ti tak řekl?
Pro maminku chtěl jsem zlato-
ale koupil svetr.
-Stačí, že máš zlaté srdce,
na to hvězda vece.
Zlaté srdce-a v něm láska

Januš Adamus

Láska v koutě schoulená

SOS mé srdce do dáli vysílá,
duše a tělo mé chřadne,
bez lásky a milování skomírá.
Co vlastně slovo láska znamená,
kde se podělá a kam se schovala,
schoulená je někde v koutě,
slzy roní, pláče a přemýšlí o tom,
že již není o citech, romantice a květinách,
že ji dnes již v právem smyslu slova není,
že je již jen o penězích a luxusu,
o lázních, dovolených, moří,
o hotelových postelích,
za peníze v Praze dům,
nakonec i lásku koupíš,
ale štěstí nepoznáš, to láska není.
Možná nás život a osud pokárá
a vše jednou se do norem vrátí,
přec luxus láskou není,
je jen ukázkou pokrytectví
a lidského snobství.

Franta Š.I.S.O

Pády, návraty a samoty III.

Snad nikdy se nenasytím
vůně Tvého těla,
vlasů, jichž chuť polykám tak rád,
a síla, aniž bys někdy ji chtěla,
bude jednou na nás znát.

Tolik bojím se,
že tisíce našich hvězd,
pohltí svůj žár a svit,
a přejíce nám dosud,
jednou vůbec nedovolí žít...

Martin Mašek

Dnes se obloha temně zatáhla

Dnes se obloha temně zatáhla,
paní Zima si své kralování pěkně protáhla.
Mám dnes, tedy spoustu času,
Rozjímat nad tím,
zda naslouchal jsem pozorně svému vnitřnímu hlasu.
Jako malý kluk přál jsem si býti rytířem,
Na svém statném koni projíždět se krajinou,
Za své rytířské skutky získat pannu milou a nevinou.
Pak stačila návštěva horských skalisek,
A já chtěl jako pastýř prošoupat s ovcemi spoustu tenisek.
Jenže, jak to znáte, trápila mě myšlenka,
Komu by dala přednost kouzelná panenka?
Bude se jí líbit uprostřed pustiny?
Nebo si vezme rytíře a bude ozdobou královské hostiny?
Oba nejsou k jednomu místu upjatý,
Jeden nezná v boji porážku,
Druhý zná v horách každý strom, každou zatáčku,
Přesto se najde okamžik, kdy oba usínají dojatý.
Než nechat volbu na lístkách kopretiny,
Zeptal jsem se ve školce naší Kateřiny.
„ Ty jsi ale, Martine trumpeta,
Copak nevíš , co stačí k tomu , aby s tebou šla dívka do světa?
Říkala mi máma, že jen po noci strávené pod širým nebem
Pozná se dáma?
Ty máš strach, že nevydržíme živit se vodou a chlebem,
A v pátek na přilepšenou maso z oveček?
Ještě nás neznáš, jaké skromné dokážeme být,
Kdo má zdravé ruce dokáže se uživit.
Víš co, zastav se pro mne doma po svačině,
Strávíme noc na naší pastvině,
Jen mi vezmeš hřebínek, koníčka co má na krku bubínek,
Panenku s červenou mašličkou, kastrůlek s mléčnou kašičkou,
Troje šatičky, na výměnu botičky,
Polštářek kde třpytí se hvězda,
Moc nekoukej , co je třeba se Tobě ani nezdá!
A ze dvorku, novou tříkolku
a málem bych to doma nechala!
A pro panenku stoleček!“

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Je zima...

Kloužeš se
po ledové ploše
mého srdcadla
taju tvým obrazem
a tříštím se
v odrazech bot

Je zima
teplo ve mně
zamrzá

Jan Albireo Kučera

Kuchař a kuchařka

Co ta kuchařka a kuchař
dělá v noci v kuchyni?
Uvařili nápoj lásky,
zkoušejí ho za skříní.

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět